Z Trajektu rovnou do bordelu

Z Trajektu rovnou do bordelu
Z Markem jsme se na lodí bavily, a krátily chvilky z kecáním a pitím piva.On je 30 leti mexičan , který byl jeden z mála na lodí komunikativní. Je také motorkář, a na Baja Kalifornia koupil skutr sve ženě, a ted ji ho veze, aby ji překvapil. Bavime se o mexiku, o lidech, o počasi , o ženách a motorkách. Prostě chlapy. Venku již byla noc, a mi připluly do Topolobomba. Marko mě pozvál k němu, do 15km vzdleneho města Los Mochinos. Když jsem uvíděl jeho malý baraček 5×5 m, a v něm cca 12 lidí, navrhnul jsem mu, že jdu raději vedle do motelu. Naložil svoji ženu na skutr, a jeli jsme k motelu. Bohužel zrovná přes křižovatku, kde bylo hodně policajtu, a na prostřed křižovatky jsem zahledl rozbytou motorku, a vedle ní na zemi ležel mrtvý řidič. Kolem 40 let. Nemohl jsem se toho pohledu, te scenky zbavyt jen tak. Furt jsem na to mislel, jake to muse byt, když třeba zavolali jeho ženě, dětěm, a zdělili jim tu správu…..Uf, raději jsem mišlenky odvracel, a jel velmi opatrně. Na druhou stranu se nedivím. Jezdý jako hovada, všechni bez světel a helmy, nerespektuji rychlosti, a tak se to stalo. Je mi to každopádně moc lito, a budu se snažit jet opatrně…
Motel byl nádherný, krásný areal, krásna fasada, a každy pokoj měl garaž, a to ták, že rovnou z garaži jsem mohl vstoupit do pokoje. Tam už byla zapnuta TV, a v ní hrál porno film. No, teda, to je překvápko…No, a navíc, u postele byla týč, kde mohou holky tancovát, a svlékat se. Brál jsem to jako super věc, ale, já smrdím, jsem dva dní nemitý, jsem unaven, a mislim na sprchu a na postel. V garaži, která bylá stále otevřená se objevily tří holky. A nabízely se mi. Ja ani nesundal kombinezu, a už at si vybírám, ne? Jedná byla Tlušci než druha, a vůbec at si někdo říká co che, jen malo mexičanek jsem zatím vyděl pěkných. Většina se mi nelibí, ale občás jsem překvapen. Prostě, krásný pokoj, TV, a tepla voda mě lakali více než oni.
Dnes mám v plánu jen jet, a jet, a jet. Do Acapulca mám dalších 1850 km, a musím tam být 19.10, protože se tám setkám z kamošem, s kterým jsem se seznámil v americe. Takže mám co dělát. Cesta je v pořádku, a již dopoledne udělám dobrých 400 km, takže odpoledne stíhnu v pohodě plánováních 400km. Krajina býla rovná, nic zajimaveho, horko zhruba 38 -40 stupnu, a teprve k večeru začala cestá stoupát na 1200 m n.m. do města Topic. Zastavil jsem, abych se odpočinul, a slišim všude kolem hrát pravou mexickou živou hudbu. Restaurace býle jedna vedle druhy, a z každe se šiřila divoka a temperamentni živa hudba. Poblíž jsem zahledl hotel, usmlouvál cenu, a zustál tady. Vybrál jsem si restaurací, kde mi Ricky pěkně vysvětlil pravidla, a pustil jsem se do piv – ek. Musel jsem si jich objednát 6 abych dostál zdarmá jidlo. Me první jidlo dnes, protože jsem jen hnál a hnál proti jihu. Naštěstí pivko stoji dollar, na druhou stranu ho je v lahvičce jen 195 ml. To znamena, jsem si dal trošku vice než 2 pivka, a dostál jsem chobotnicí, a dva taliře ruzně uvařenich krevet. K tomu nachos a 3 ruzné palive omáčky. Dobrý kauf.
V nocí jsem horkem nemohl spát, a ráno jsem opět sotvá čekál, až se rozední. Zbalyl věcí a vyjel jsem opět brzo. Žádný plán, žádný párk, jen na jih. Conejbliže Acapulcu, at si užiju moře conejdřive.Cestou kterou jedu, žádna pamatka není. Jen jeden vulkán, kterého uvidím. Ale nešlo to jednoduche. Rychla silnice skončila, začali zatačky, pomala silnice skrz nadherne vesnice, a na 100km jsem potřebovál dvě hodini. Táhlo se to. Najednou jsem se opět vyšplhál na 2500 metrovou výšku, ochladilo se, jelo se přijemně, a dorazil jsem do vesnice Ziorca, kde se hemžilo lidma. Ve vesnici byl Festival.. Byl jsem nadšen nad lidmá, které jsem potkál. Ženi byly v ruzněbarevnich krojech, byle tmavší než žený které jsem doposud potkával, a oblyčeje měli vraskovatější než běžne ženy. Byle male , a silnějších tvaru. Muží hubení, malé postavičky, dlouhe fousy, a na hlavě velky klobouk. Indiání kmenu. Checkoreo, alespoň tak mě byli představení. Zastavil jsem, obcházel stánky, ochutnaval jidlo, a snažil se je fotit. Nechtěli se přiliš, a musel jsem to dělát po taju. Bylo mi nepřijemne, a tak jsem toho raději nechal. Povidál jsem si z hudebnikama, a oslovil jsem i mlade holky z stejneho kmene, které se velmi snažily vyhledát pár anglických slov, které se kdysi naučili ve škole.
Do plánovaného cíle pro dnešni den mám ještě 300km,chci alespoň na pobřeží ale výbodnu se na to dřive. Unaven jsem, a cestá se jen táhne a táhne. Přijel jsem do města Urugan….. , a hledál jsem vypadovku na jih, kdy na jednou mě z okinka velkého chevroletu oslovi mladík: „Kam jdeš, co hledáš, pomužu ty, zatav.“ Opravdu jsem pomoc potřebovál, protože mapa i GPS ukazovali uplně každy jinák, přitom mexicane postavili již spoustu novýh silnic, a …. Zastavil jsem. Luis, a jeho krásna a příjemná žena Laura mi potřásli z rukou, a pozvali mě k sobě. Souhlasil jsem, protože stejně už bylo pozdě. Cestou domu Luis zastavil na pumpě, a poroučil pumpařum, at mi natoči plnou nádrž. Jako pozornost od něj.
Odvezl mě na kopec, kde máji dům prominentí a bohatší občane. Prošli jsme rampou a ochrankou, a zastavily před nádherníím domem. Dveře se otevřeli, a v garaží se kromě dvou krásních aut blýskal i KTM a zbrusu nový BMW 1200GS. Dům měl zařizený dle posledních Evropských trendu. Využil jsem jeho internet, konečně poslál reportáž, a odešli jsme na pivo. Bavili jsme se o Mexicke mentalitě. Ja mu řikál, že jsem překvápen, jak jsou mexičane studení a uzavření do sebe, nepřipustní, na nic se mě neptáji, nefotěji mě, nemaji absolutní zajem o motorku ani o cizince, jsou nemastni, neslani. Nepotřebuji od nich nic, nechci a nečekam, aby se země posraly, ale čekál jsem trošku vice temperamentu , možná ještě vice přijemnosti jako Američane, možna podobně jako Pákistánci, afričane, armeni…. Ne. Nic od ních….
Luis mi to vysvětlil, že….no, viš, mi si tady jeden druhemu neduvěřujeme. Ani bajkeři mezi sebou si neduvěřujeme, nikdo nikomu. Proto nenavazujeme lehce kontakty. Nechavame věci být. Neradí pomahame. …. Pravda je, že mě zatím ani jeden biker nepozdravil, a já je také ne.
Luis se divil, když jsem mu řikaval, kolikrát mě na cestě lide pozvali domu k ním, přespát, že mi dokoce svěřili cely dům, a ráno jesem dostál jen instrukce, at klyč schovám pod rohožkou….atd, atd. Nemohl věřit. Ptál se mě, zda bych já jeho pozvál v Praze kdybyho takto potkál?? Jasně, jsem odpověděl.. Vycítil jsem, že mu je trošku trapne, ale nemůže za to. Tady si lide prostě nevěři, a tak to je. Je tady spustu kriminalu, drog, a gengu. Proto i když zajedeš do osady, kde třeba oni bydli, tak je cele satelitni městečko oploceno vysokou zdí, a u brání je ochranka…Luis by rád cestovál jako ja, ale řekl jsem mu, že pokud nebude umět spontánně a rychle umět rozpoznát, komu může věřit, a komu ne, bude mít problem. Na koncí jsem mu připomněl přiklad, který jsme oba okusili na vlástní kuží: „Vspomen jsi Luisy, když jsi mě přivedl k sobě, a já ty řekl, že mám problem z výměnou peněz (byla neděle) a dál jsem ty 100 USD, a ty si pry pokusiš někde vyštrachat peseta??Dal jsem ti je předem, a ty jsi odjel, přesto že jsem nevěděl, jestli je máš u sebe nebo ne, ale jen jsem ty věřil….“ On odpověděl: „Ano, to jsem nechapal, proč jsi mi jen tak věřil, dal mi peníze, a čekál, bud je budu mít, nebo ne, nebo třeba zdrhnu… opravdu nerozumim…..“ A ja se mu snažil vysvětlit: „Ty jsi mě zastavil, ihned jsi mi řikál, že máš doma podobnou motorku, natankovál jsi mi plnou nádrž, odvezl jsi mě domu,doma jsem vyděl motorku, vidim kde a jak žiješ, máš u sebe hodnou ženu co bych ty nevěřil????“
Měl jsem pravdu. Peníze mi přinesl, a já mám radost, že jsem opět naletěl na jeden skvěly páreček.Odvezl mě do hotilku, kde Juni už byl zaparkovany, a v bespeči. Dnes jsme oslavili 197.000 narozky.Funguje skvěle, a doufám že bude i nadále.
Igor