New York a Veronika

New York, a Veronika

Znate tu od Frenka Sumatry, ne?? New York, new york, na na na , lalala, …. Lucka zůstala doma. Hrala že je nemocna, volala do práce z rozespalim hlasem, a oni ji uvěřili. Pomalu jsme se dali do kupy, povidali, a hodin už bylo po polední. Dnes jsme měli v plánu koupit kameru a projit se po New Yorku, po te známější čísti, po Menhetnu. Vyjeli jsme metrem. Juny byl zaparkováný v garaží, a uplně jsem proživál, jak si uživá volna, jak jsem ho vyložil, jak se netrápý tlumiče, stojánek, a vůbec jsem s toho měl dobrý pocít, že je pod trojtuna zámkama a je v bezpečí. Pokud znáte metro v Praze, znáte ho po celim světě. Vyfasovál jsem mapu, zakoupil jsi týdeny listek, a vyrazili jsme do centra, Počasi nam nepřálo. Bylo oblačno, ale přijemně. Kochal jsem se nad vysokýma budovama, nad hustou dopravu, nad směsicí lidí, cítil jsem se jako drobek. Tak maly človíček v tak velkem světovým městem, převším biznis centrem Ameriky, a tím pádem i světa. Světovým centrem bankovnictví a biznisem. Když New York za kašle, je nemocný cely svět. No, a já se ted tady p=rocházím z roztrhanýma ponožkami, v sandalich a měsíc nevypranýma kalhotami. Jsem rád, že alespoň nemám krvave ruce, jako je měli kawbojove z Wayomingu na západě USA. Kochál jsem se nad budovama, kterých vršek sahál až pod Mraky. Lucká jen řikala, tak toto je Empire state building, toto je Chraisler building, toto je TRUMP building, toto je Tme squer, toto je světová burza na WALL street, toto je jedina šikma ulice na Manhattanu, a jmenuje se BROADWAY, a toto je největší supermarket na světě, jmenem MACKI,S. No, ja jen zirál, a vzpomínal na ALASKU, jske jsou rozdily v jednom státu, z jednim prezidentem…..Ukazala mi Činskou čtvrt, kde jsem se necítil dobře, protože jsem vyděl špínu, a smrad, vyděl jsem stejne lidi, jako je potkávam na Holešovicke tržnicí, byly zanedbaní, v tesilkach, bez zubu, a fur, furt se mi honilo hlavou, jak ty lide vůbec mohli vstoupit přes hranice USA. Mě vždy kladli 20 minutovy otázky typu kolik mám pěněz a podobně, a já jim v krásně angličtině odpovídal zdvořile a z usměvem, a tady ty lide když jsem jich poprosíl o studenou vodu namě zíraly, jako když …..No, každopádně zajimave je to, jak v tak vyznamnim městě si dokaže vybudovát jedná komunita tak velká práva, že všechny nápisy jsou v činščině, a žijou si dle svých práv, svých bordelářskych zvyklosti, ba dokonce policajt ma šikme oči a jmenuje se JUAN CHE. Činska čtvrt sousední z Italskou, a tám jsem se cítil již lepe. Naopak, tam jsem objevovál obdhody, jake jsem v Italii nikdy nespatříl. Plne masních dobrot, syru, cukin, milion vín, těstovín, a usměv na tváří. Když už neměl v obchodě žádne lidí, si stoupnul na ulicí, a v italštině začal řvát: pršuto, kapreze, malancane, olio di oliva….atd, atd. A po chvylce zase měl plno. Lucka byla mezi tím u přírodního lekáře, a já se opravdu nenudíl. Po hodině přišla jako novu zrozena, a ukazala mi, kde dělaji nejlepší mochyto ve městě. Dal jsem si bloudy mary, a ona mochyto. Opily jsme se, a vyrazily opět do města. Na jidlo.Večer jsme se setkali z češkou Mišou, Colombicem Richardem, Indkou Ninou, a Američanem Erikem. Přesto že jsem nebyl oholen, a měl jsem na sobě své oblibene cestovatelske věcí, mě uvítali z velkym respektem, jelikož jim Lucka vyprávěla o mě. Hoší byly srdeční, veseli a připraveni udělát velky mejdan. Slibily, že mi ukážou, jak vypada pořádný mejdan v New Yorku, přesto že je čtvrtek. Začalo to pěkně. 5 pivek v baru na rozehřáti. Pote do baru jiného, kde se obědnale kalamary, pikantny Nachos, prave smažene řizečky, a samozřejmě panaky. Vše jsem vstřebál velmy dobře. Holky v baru byle nadherne. Erik zdůraznil, proč je štasten, že je newyorčan. To proto, že bary, jako je tendle, je jich tady tisice, všechny žijou na plno, a všude potkaš ženy, kdete jsou jako modelky, které jsou jako hipis, které jsou v nějakem tradičnim oděvu, které mají dred loxe, které jsou po 4 dětěch, kterés jsou přijemne ale tluste, a to vše na jenom míste, ted a tady. Hudba se hraje samozřejmě jen ta , která právě frči na všech TOP Žebřicích, a špatný D.J. tady šansy nemá. Ale spon 50 mil kolem. Užival jsem, jedl, pozorovál a popíval. Lucka mě hlidala, abch neudělal nějakou kravynu, když mi zítra už přijede má milovana. Když ale Erik dosahl své euforie natolik, že každému nosil po dva panaky, to jsem již poznál, že toho je dost, a hlavně jsem musel Lucku odtáhnout domu, jelikož mi zdůrazňovala, že zítra musí do práce. Vzali jsme taxik do quensu. Lucka šla druhy den bohužel do práce. V taxiku ji řikám, že mám depku s toho, že za chvilku přide Very, a já vůbec nevím, kam ji naložim, a hlavně ty jeji zavazadla. Prostě nemám místo, a ted mam s toho hruzu….Něco asi vyhodim, něco srovnám, a většinou asi naložim na kufr, a přivážu. Načež Lucka ve své opilosti a zmatenosti řika: „Hele, zabalo vše co nepotřebuješ do krabice, a já ty zařidím ubytování v Los Angeles, odku Verča poletí domu, a krabici tam pošleme, a až Verča odleti, ty si zase ty věci vezmeš, a bude to. Dal jsem ji pusů za ten skvěly napad, a přesně tak to tedy udělam.
Budik ji zvonil snad 12x, a slišl jsem, jak nadava :“ty vole, už?“ „ježiš Marija, to snad ne….ja mám tolik práce…kdo to zamě vyřidí??“ Uf, uf, nechtělo se ji moc vstávat…Musela. Přesto že již dva dní hrála, že je nemocná, ja ji třetí den opravdu nakazil, ale ona musela. UZustál jsem domá sám, a naplánoval si den jako ženska. Nejdříve uklidim , pak seženu na poště velkou krabici, následně jsem vše nepotřebne do ní zabalil, napsal reportáž, a jen tak ležel, spál, a poslouhal chudbu. Chtěl jsem odpočívat, abych se vylečil, a odpočinul. Odpoledne jsem vzal mapu, a vydal se na JFK na jedno z nejfrekventovanějších letíšt na světě. Kenedyho letiště. Raději jsem tam vyrazil o dvě hodky dřive. Byl jsem nedočkavy. Našel jsem vše velmy rychle, a pak už jen čekál a čekál, dokud jsem již v dálce neuvyděl drobnou, tnavopletou postavičku z černyma dlouhima Vasala, a helmou v ruce. No kdo jiný, než matka mou věch překrásných dětí. Zaběhnul jsem k ní, a objali jsme se, jako když byhom se nevyděli roky. Nadherne uvitaní. Neoholil jsem se schválně, at uvidy, jak jsem můžný, když jsem od ní prýč. Nevěděli jsme, kde začit, zda u letu, u dětí, u babičky, u mé cesty, u motorky, u Lucky, u Shanon z Alasky……Uf, toho tolik je, že…..Však mame na to více než měsíc. Začněme u Dětí…
Metrem jsme po dvou hodinách přijeli domu, Lucka už byla doma, vše pěkně uklidila, a zanechala nám svou čistou manželskou postel.
Pro dnešni den byl plán jen new york, centrum, a nakup věcí pro Veroniku. Sebou přinesla jen tašku, ve které měla spacak, kombinezu a boty. Takže je potřebá dokoupit. Pršelo, byla mlha, a horši počasi jsme si nemohli výbrat. Podiváli jsme se opět na zajimava místa, a Very byla fascinovana nad vysokány budovami a směsicu lidí ruzních narodností. Lucka doma připravovala věcí pro večerní párty. Bylo pozvanich 14 lidí z 9 ruzních koutu světa. Když jsme se pozdě unavení vraceli domu, bylo naše přání jen si lehnout, a odpočívat, ale museli jsme se zapojit do přijemne atmosfery, která v domečku panovala. Večer probíhal v klidu, povidali jsme se , a popijeli vinko. Těšil jsem se, až padnu do postele.
Rozhodli jsme zustat ještě jeden den v N.Y. trávily jsme ho opět poflakováním po městě, a Lucka nám ukazala noční N.Y. z autem, který si půjčila. Z Bronxu jsme vyděli nádherny centrum města, přesto, že stále mrholelo. Uživali jsme si lampiček, které se třpitile na vysokých budovách. Bohužel dvě z ních chyběly, a zmizeli přesně na datum před 8 lety. Hm, nebyl to zrovná dobrý pocit.
Rano Lucka odjelá lezt po skálach, a midva jsme se zbalily, nasnidali, a čekali na Reneho, čecha, který bydli v N.Y. ze svou ženu Slávku. Přijel ještě z jedním kamaradem z Čech, který se také jmenovál RENE. Oba přijeli na motorce, a vydali jsme se do města vyměnít kameru, kterou jsem v čtvrtek koupil, ale nebyla po EU standardech, a také jsem s ní nebyl spokojen, proto jsem ji vrátíl, a vzál jinou. Sony. Doufám, že tato již bude fungovát konečně dobře. Nechcí litovát jako v Africe, kde mi kamera přestala fungovát již na začatku, a já se pak na natačení vykašlal, a do dnes toho lituji. Budu tam muset znova někdy.
Konečně směrem na jich. Rene nas doprovodil do New Jersy, jeli jsme po placene dalnicí, kde bylo 8 pruhů jedním směrem, a nad nama lítali letadla, která se chystala na přistanek ihned za dalnicí, takže letěla velmi nizko. Cesta do Whasingtonu probihala v pořádku, Juny se pomalu zvika na Veroniku, a máme prvních 400 km z celkově cca 10000 za sebou. Ještě že jsem motorku vyprázníl, a diky Lucce jsme lechčí, a hlavně máme spoustu místa v zadním Kufru. Rad bych poděkovál Lucce za pěkně strávených 4 dní u ní, starala se o mě jako o nejlepšího milence, a vůbec, ….cýtil jsem se opět jako doma.
Děkují ty moc.
Igor