Falešni dokumenty a utěk před policajtem

Falešni dokumenty, a utěk pře policajtem – Nikaragua
Hlavní město San Salvador je jako každe jiné město v Centrální americe. Velke bulvary, špíná, par vysokých budou, troubení, prach, a bohužel všude přitomne americké restaurace. K podivu jich bylo plno.projel jsem ho rychle, protože chcí udělád dnes Honduras, a to znamena probojovát se přes dvě snad nejnáročnější hranice plne korupčnich uředniku.Po leve straně silnicé se začala zvedát vysoka hora, vysoky vulkan, který měl místo korunny kolem vršku mraky. Hora byla zelena, a silnice vedla pod ním. Začali zatáčky, a zvedál jsem se do kopcu. Vprostřed jsem zastavíl, zařval, objal Junyho, a v hlavě se mi promitlo všech 200.000km, co jsme spolu zažili. Ano, dnes náš velky oslavenec slaví 200 narozky. Popřal jsem mu minimálně ještě jednou tolik, a za parr kilometru u Shelu napumpoval W POWER. Nejlepši bencin, co měli. A ja si doufám dám večer nejlepší pivo, co budu mit. Ja zistil, že nejsem sám, kdo se modli nebo povida z motorkou. Že to dělá hodně hodně lidi. Pár kilometru před hranicama opět jako mouhy litali podvodničci na prostřed silnice, aby mi pomohli. Já blbec zastavil, začál se svlékát moto kalhoty, abych neuhořel v ních na hranicích. Zastavil u nás policajt, a mimochodem mě informovál, že je zakázano jezdit v kratkých kalhotách. Par km ale mi povolil. No, podvodničky jsem rychle uklidnil, že v Hondurasu žiji, že opět jen projíždím po stopadesáté, a že celnicí a policajti jsou moji kamarady, ale že zamnou jede parta Němcu, kterých jmena jsem se vymyslel, a že oni vždy potřebuji pomoci. Samozřejmě jsem se i to vymyslel, že jedou Němcí. Dali mi pokoj.
Salvadorske hranice v pohodě, během 10 minut jsem byl hotov. I v Hondurasu byli celnicí milí, poplatek , kterému jsem na začatku nedůvěřoval a začál se hádat s celnikem, byl opravnění. Ukazal mi oficiální tabuly, kde GRINGOS (bily cizinci) musí platit. Horší to bylo na celnicí. Uředník mě sice ihned oslovil, vzal papíry, ale ten, co mi dá razitko, šel si zrovná domu lehknout. Je předce SIESTA, takže…. Čekál jsem až do 15h. Poplatek 35 usd za vstup motorky. Oficialný. Dal mi fakturu, poslal mě na banku, a na bance řekli, že to nedělaji. Vrátil jsem se k němu, bylo mu divní, …..proboha vždít to snad dělaji deně, ne??
Honduras mě uvítal z nadhernima silnicama, lide podel silnice měli domečky oprotí Guatemale a Salvadoru heščí, skoro všechný byly zdění, minimálně dopravy na silnicí, a když jsem kdekoliv zastavil, mě lide míle zdravili, vítali, a pouštěli se do řeči. Škoda, proč mi celnik připomněl situací z minulého týdne, kde narychlo uzavřely všechny hranice, a nebylo možné vyjet, aní přijet do země, proto doporučovál, at jedu pokud možno conejdřive ven. Necelých 200 km jsem za 3 hodky udělál. Samozřejmě mě jako vždy v cenralni americe 2 km před hranicama totálně namočil děšt. Už jsem se zvykl na teplou sprchu, tak mi to ani nevadí, jen jsem cely ulepení. Honduras jsem bez problemu opustíl, a při vstupu v Nikaraqu mě opět čekal povinny poplatek 7 usd. Celnice v pohodě, a za velke tmy jsem v první vesnicí našel skromni hotilek za 3 usd, a při vyjezdu do zahrady vyděl Cestovní Hondu Twin, a ihned jsem šel hledat Grunta. Seděl u piva a pokuřovál. Přisednul jsem a uvital ho z slovy: Are you cuckem Gringo with this bike? Usmal se, podal mi ruku, a debata z Simonem, Angličanem začale. Ja mu řekl všechny informace ze Severu na Jih, on mě z Jihu na Sever. Každopádně mám předsedou nejheščí a nejzajimavejší část Ameriky. Simon prodal za 400.000usd garsonku v Londině, koupil si malý vesnicky domek, který rentuje, a již 4 roky se flaka po svtě. Vyprávěl mi zažitek z Mauretánie, kde si zlomil ruku a tři měsice ležel doma u černocha, který ho operovál. Z Simonem jsme si do oka padli, a v nocí zbyla po nás cela basa prázních lahvy. Byl to totýž první dálkovy cestovatel na mé letošní trase. Měli jsme si co řict. Navíc já dnes slavíl Juniho narozky, takže… I Simon si pry povida z svou Helen-u.
Varoval Mě před Nikaraquiskima policajtama. Jsou přisni, a hledaji, a hledaji chybu tak dlouho, že tě skásnou…Také jsem se všiml, že tady skoro všechny dodržuji rychlost, nepředižději na plni čáře, a vše proběha více v klidu. No, samozřejmě tvrily, že jsem jel moc rychle. Kolik, mi vysvětlit neuměli. Samozřejmě jsem mu dal (jeden z 7) falešnich techničku a řidičaku, které jsem zfalšoval v Salvadoru. Na barevní kopirce jsem si nechal udělát kopie, a následně olaminovát. Muj stary trik z Afriky a Ruska. Samozřejmě jsem o doklady bojovál jako že jsou pravi, usmlouvál cenu na 2O USD, ale samozřejmě peníze nemám, a musím do banky, a on samozřejmě si necha jako garancí můj řidičák z techničákem. Ok, slibíl jsem, že se vrátím ale za hodinu a 15 minut, jelikož musím ještě na záchod ve městě. Takový čás proto, abych získál dostatečný čás. Stejně nebyli autem, ale jeden na kole, a druhy na mopedu. 20usd je pětína jeho výplatu.. Odjel jsem, ještě mě pozdravili, já jim zamával, zavřel helmu, a zařvál, ADIOS AMIGOS, už mě nikdy neuvidiš.
Do města Leon jsem přijel brzo dopoledne, prošel se pomalu po městě, užival ob studenem drinku,,a krasnyma budovama. Nadherne koloniální město mě nadhlo, ale můj plán byl zustat v Granadě. Vedle jezera Nikaragua. Cesta z Leonu se zhoršila, a byla podobna jako v africe. Kus asfalt, pote offroad, sama díra, ale času jsem měl dost, jel jsem dle předpisu, vyhibal se díram, a občás se stalo, že levy pruch byl jakš takš vyasfaltovany, ale na mé straně totální díra, bahno a třeba ulamany most. Samozřejmě jsem zajel na stranu levou, a v pohodě dojel na kopeček, kde mě samozřejmě zastavili policajti. Proč jezdím po leve straně?? Šlapnul mi ale na nerv, tak jsem začal já ho slovně napadat: Porke to mio alte?? Porke mio? Porke io soy gringo a?? Proč jsi zastavil zrovná mě? Proč mě, protože jsem gringo, a?? Ty jsi rasist, nebo proč zrovna mě?? Proč ne toho, a toho, a toho, a ukazoval jsem na všechný auta, který 100% jeli ve stejni koleji jako já. Nebyl zvikly asi na zvíšený hlas, tak mě nesebevědomě poprosil o řidičak a techničak. Opět samozřejmě dál falešní. Dělál, jako že se na oboje díva, sežrál do, ale dostál mě na pojištění, kterého bych měl na hranicích koupít, ale nechtěl jsem za to dát dalších 20 usd. Takže pojištění, kde ho máš, gringo?? Aní sekundu jsem nepřemýšlel, vyndal s kufru tašku, pod kterou mám pěkně srovnaní CARNET DE PASSAGE, to je mezinarodní techniček pro Juniho, který plati po celem světě. No, čuměl do něj, listovál po stránkach, četl je, mimochodem jsou všechny stránky stejni, a vratil mi všechny doklady, a salutovál. „Počkej počkej, seňor, neloučej se ještě semnou, viš, cestuji po celim světě, a „notengo mucho dineros“ nemam moc peněz. Tady mám ten můj slavný karton, kde piše o finanční příspěvek pro Igora, aby dokončil cest. Takže jsem mu tu ceduly ukazal, já se velmi bavil u toho, a asi se mu stalo poprve v životě, aby někdo byl tak drzy, a policajta žádal o prachy. Ja to tady v těch končinách ze srandy dělám vždy. Navíc jsem natolik drzy, že jakmile chce někdo po mě nějakou pokutu nebo polatek, vždy zpátky utočím z s tím. Jen v Mexicu mi dál policajt 3 usd. Jinak nikdy, ale srandu s toho mám, jak se jim dívam do oči, když oni se s toho vymotávají. Jako já před chvilku před nima.
Nikaragua je nejchudší stát centrální ameriky. Je to vydět na domcich, který jsou rozpadající, na autech, lide jsou oblečeni skromě, většina jich jezdí na kole, většinou dva na kole. Třeba manžele, a vzádu ještě dítě. Vydět to je na stavu silnic.
Hlavní město Manungua jsem projel jižní spojkou, a nechtěl jsem se tám zdržovat. Překvapila mě opět klidna situace řidiču, dodržování rychlosti , respektování semaforu a zeber. Cesta na Granadu byla dvouproudová, z noveho asfaltu, a za hlavním městem, jako bych dojel do jiného státu. Nádherne vilky na obrouskych pozemcích z bazenem, nadherne restaurace, pumpy, nákupní středíska, moderni auta, která se řitila stejnim směrem, vše to bylo kolem.
Město Masaya leží před Granadou, a je známa z jedinim nacionálním parkem, kde dodnes je vydět žijicí sobka. Městečko je v kolonialnem stylu, hlavni náměsti je upravene, a v městě je kromě vulkanu největší atrakce trh z keramikou, dřevem, kuží, a Runina krásnima věcma. Mislel jsem, že v Granadě to bude podobne, a nebylo. Ted mi je lito, že jsem tam nepokoupil bednu suvenýru, a poslál je domu. Vyfotil jsem krásnou budovou, nejheščí v městečku, a ihned se kemně seběhli policajti z mačetami.Proč jsem fotil budovu? Mluvyl jsemnou nejmenši z knírkama a baretkou. Řikal jsem mu z svou extremně lamanou španělštinu: Seňor, podivej se na tam tu budovu, pak na tam tu, pak na tamtu, a ted na tu, kůly které jsi přišel. „Donde casa mucho bien?“ Která budova je nejheščí? Ukazal na tu, samozřejmě, kterou jsem fotil. Jenom jsem zvednul ruce jako ve smislu, tak proč se mě vole ptáš, proč jsem to vyfotil??? Ukazal jsem mu fotku, a musel jsem ji vymazat. Byla to jen banka. Alespoň na kameře ji mám.
Uau, tak jak mě ale přivitala Granada, tak to se začije malo kdy. Jako Krumlov, nebo jako Hradčanske nebo staroměstke náměstí, takto bohatě, dojemne a upraveně zapůsoby cela Granada. Ne jen centrum, ale když jsem do města jel, jsem si párkrát řikal, no, tak to už centrum musí být, vždyt heščí už není možne, a bylo. Až jsem v centru zahledl velky zeleny párk, ve kterem jsou lavičky, je plno lidi, prodavaji se napoje, a jidla, a kolem do kola, kolonielne budovy v sílně pastelových živich barev, v nádherných kombinacích. Uau, to nejde že zítra vyjedu. To musím vyfotit ráno, večer, prostě pobydu tady další den. Našel jsem krásny, utulní hotilek, motorku po shodech táhnul až do obýváku, kde lide žiji, a ubytovál se v nádhernem prostředí blisko města za velmí draho. 12 usd. 2 usd jsem dál kluku, který mi to doporučil, a také odvezl sem. Pomahal mi z motorku, a byl takový milí. No rozhodně milejší než….Ježiž, právě ta mě zase nasrala. Bylo takto. Jel jsem po granadě pomalu, a hledal hotilek, aby byl parking, a ještě aby byl hezky, když už jsem v Granadě, at je alespoň v Colonialnem stylu, jako je většina z ních. Motorku jsem měl nastartovanou, a zařval na recepcí, kolik stoji pokoj, přišel velmi mili pán, neuměl anglicky, a poslál zamnou holku. Namachrovanou, bíle pletí. Z perfektní angličtinou a usměvěm se mě ptá, co potřebují: řekl jsem, že cenu za pokoj, a ona: 48 usd without tax , but we have promotion today for 99 usd two nights including tax……Prostě mi šlapla na nerv, když jsem se poměl na ameriku, kde mě vždy ta jejich tax neboli daň přivedla do šilenství, a tady si ta děva hraje na nevim co, tady vprostřed Nikarague, kde o daní ani nikdo snad ještě neslišel, nikdo ji neplatí, všechny jsou skorumpovaní, policajti berou od 80 do 100 usd, a ta blba mona, namě vlítne z taxou, a 100 usd za dva dní. Vyděl jsem v baru pár bylích, rado by cestovatelských ksychtu, mluvicí emerikéééns extent – přízvukem, a přidal jsem plyn. Hm, jen jsem řekl, jo, kdyby to bylo s daní, tak beru, ted ne. At jsi toto už nezvila holka. Nikde na světě jsem nezažil, kromě v americe, že se ceny uváděj bez daně. Jdeš na hamburger, nalaka tě cena třeba 3,3 usd, jdeš tám, sníš, zaplatíš, a učet je třeba 4,8. Normálně v jejích fastfudech. No, a ještě v něčem mě serou tydle američtí radoby cestovatele, který se HODI HRAT NA ZAHRADKU CHUDÝCH centro američano. A sice vypadaji jako ubožáci, dlouhe, špinave kalhoty, rozšlapané sandaly, košile rozepnuta, bez knofliku, brada jako jesus Kristus, vlasy nemite 7 dnů, na hlavě po možností pletena čepíce z vlní, venku 40 stupnu, a oní obvykle spí a jí jen v restauracích, kde se schází americka komunita, kde pivo stoji 4 a ne 1 usd, jidlo ne 1 ale 7 usd, a spaní ne 10 ale 50 usd. Pusobí, jako že nemaji za burger, ale nevím….Pak se diví, když já jim řeknu, že často spím ve stanech (ted už přes měsíc asi ne) anebo v hotelech za 3-10 usd. „UAU, a to se nebojiš těchto lidí“??? Blbcí jedni, si mislim.
V Granadě jsem se také všíml, že existuje „motorkářsky“ gang v dobrem smyslu, mají chopery, vytunengovane, oni jsou bradaty, tlusty a potetovaní, na motorkách přídavná světla, krásně namalovaní nádrže, kožene vest, no, prostě praví tvrdí hoší, ale musím se jim bohužel velmi smát, nebo mi jich je spíše lito hochu. Fakt lito. Když hudací nastartují ty své stroje, jsem poprve očekával jako v americe, že Granada se bude klepat vybracima. No, a ono nic. Jako Jawa nebo MZ. Bohužel jen 250ccm, z uskou gumičku vzádu, motorka velikostně sice velmy, dlouha, ale tam, kde je obvykle motor, tam něco chybí. Je tám spoustu místa, a dva pistí a karburatory toho moc nezaberou. Jsou ale na motorky hrdí, a přál bych jim, aby si mohli dovest jednou prave velke stroje. Fajn nadšenci to jsou.
Dnes jsem převážně hodil po městě, spál odpoledne, podival na dvd, poslouhál hudbu, opět procházel, ted napsal reportáž, a ted, když to čteš, ja už asi piji pivko.
Pěkní pozdravek
Igor