sweet home, chicago

Sweet home Chicago…

Znate tu, od Erica Claptona, nebo Franka Sinatri, tak ano, právě tady zažívám euforii velkého města, který mě po dlouhe době, po Sydny opět nadhnul svojí duší, ulicami, bary, a volneho života. Než jsem ale sem dojel, uběhlo pár dnů, a moc jsem nepsál, protože jsem byl rad, že jsem sehnál suchou postel, a vysušíl věcí. Takže pojdme po pořádku.
Stále jsme v Parku Black Hilus, ano, to je tam, kde jsou nejen prezidentske hlavy vytesane do skali, ale také největší pomnik indijanskeho bojovnika Crazy Horsa, kterého dělají na hoře, opět vytesávají do skály již 48 let, a počitají, že dalších 40 let ho budou tesat. Doufám, že se dožiji, toho, že bude hotovy, protože do tohoto párku bych se rád ještě určitě vrátíl. Prohlidnul jsem si ještě ostatní částí překrásného párku, a vyjel směrem Sturgis. To je mekka všech amerických motorkařu, kde se siždějí každím rokem začátkem srpna kona největší moto sráz, a sejde se tady přes půl milionu motorek. Jinak je Sturgis male městečko z 6000 obyvateli, a není tady nic k vydění, kromě obchodu z tričkama Sturgis. Jel jsem kolem fast foodových oblasty, které nevídím rád, ale nevím proč mě napís PIZZA HUT přilakal. Así jsem měl velky hlad, a pizze milují, a tak jsem se zastavíl, zaplatíl „všechno co sežerete“ a pustíl se do 8 druhu pizz a těstovín. Ježíš marija, jak mi to bodlo, jak mi chutnalo, a hlavně ten pocít, že mužu sníst vše, co vidím. Samozřejmě můj scvrknutí žaludek mi to nedovolil, a bohužel namě neprodělaly, i když očí mi furt řikali: „ Vem si, Igorku, vem, sežer co vidíš, kufry máš velky, vem si sebooooouuu.“ Takže jsem tomu propadnul, a neexistuje Pizza hut, kterou bych jen tak v pohodě míjel, i když si to říkam, ale řiditka mě tam vždy zavedou….Takže Very, z moji slavnou dietu je konec. Bude na tebe čekat přežrane tluste prasatko..
Dalnice nebo spíše cesta v těchto končinách opět byla nudná, rovna, bez zataček, a houstla i doprava. Kolem same kukuřičná a pšeničná pole. Nebylo co fotit, co natáčet, a navíc mě začala blbnout kamera. Směřil jsem se s tím, že koupím novou, ale počkám, až uplně odejde. Provizorně funguje. Před sesbou jsem měl poslední Narodní park, a je to poslední přírodní jev co stoji za vydět přeed New Yorkem. No, mislim že Niagara Falls budou ještě pěkne, ale jinak opravdu nic moc. Vstupenka do parku platíla, a mohl jsem se podát objevovát dívnou přirodu, která mi připominala Bangels bangels v Australii. Hory, strašně moc hor, ani ne tak vysokých, ale špičate, a krásních barev. Skrz ně vedla zatačkovita silnica, kde jsem si mohl užit i jizdí. No, a příšlo to. Za sebou sliším majak, a musel jsem zastavít. Bily policejní vůz z zelením průhem zastavíl vedle mě. Z auta vyskočila krásna blondina, a ptala se mě, zda si mě může vyfotit. Může, ale jen v případě, že můžu i já jí. Přistoupila, a začalo vzájemné focení. Měla plno otázek, strašně byla nadšena, a přečetl jsem ji na očkách, že kdyby neměla uniformu, jela by semnou. (už ji můžete vydět na fotkách, které jsem dnes přidál).
Na mapě jsem vyděl, že je předemnou řeka Missouri, a k ní jsem ctěl dojet, přesto, že už jsem byl unaven. Kemp byl pěkný, pivo za dollar, vedle pračka na prádlo, a bazen z teplou vodu. Pustíl jsem si hudbu, a uživál večera.
Rano se vykoupal, vysušil prádlo, a jel směrem Chicago, do kterého je zhruba 1100 km. Vidim to tak na dva dní. Snažil jsem se jet, protože nic jsem cestou neoběvil. Whiskonsin proběhl rychle, a do Idaha zbívalo jen pár mil. Zase jsem na mapě objevil jezero, u kterého jsem planovál přespat. Bližil jsem se k vodě, ale již par křižovatek jsem sledovál v zpětním zrcatku, že mě sleduje Jeep Wrangler. Jel jsem pomalu, on také, a zastavil na parkoviští, a on také. Jack byl přijemni chlapik, bez zubu, potetovaný, a ve špínavých botach, ale k podivu jeho auto bylo nove, a čiste. Ukazal mi, kde je kemp, a odešel. Postavil jsem stán, četl jsem průvodce, pil stále tepliho Jacka Daniele, a Jack se vrátíl i z pohlednou ženu. Chtěli mě pozvát na večeří, ale musel jsem odmitnout, chtěl jsem byt sám, poslouhát chudbu, a potřebovál jsem mít klid. Posledne dní bylo rušno dost, a vím že nával ještě příde. K ránu začalo pršet, zabalil jsem mokrý stán, uklidíl všechny kamery, fotaky, GPS do kufru, nasadíl děštovou kombinezu, a vydál se na vychod. Jel jsem cely den v mokru, stále pršelo, a já měl strach už ve Wayomingu, že mě guma vybouhne, a ted jsem měl strách, že se motorka na vodě neudrží. Guma je uplně, ale uplně sjeta. Stalo se to tá, že mi můj servisman Žlábek věnovál starou gumu, která měla najeto již dobrých 8000 km, a já je chtěl používat po Praze, at si neničím sve nové gumy, které jsem dostál od Červení pneuservis zadarmo. Chtěl jsem jit pozdravit rodinu do Slovinska, a řikal jsem si, že ty gumy tam a zpět ještě snad vydrží, a pak to přezuju, než ji pošlu na ALASKU. No, nestalo se tak, a ted mám už staženy zadek víc než 5000 km, až mě s toho bolý stehna. Byl jsem navíc mokry jako míš, kamera nefungovala, a cestování mě omrzelo. Potřebuju teplo, mít přijemne lidi kolem sebe, a to velmy rychle, nebo se zblázním. Nasadíl jsem svoji skoro vždi uspěšnou taktiku. Sel jsem na pumpu, protože vždy než zakončim den, natankuji. Stal jsem tam na deští jako milius, litovál sám sebe, a čekál, a čekál, než mě konečně někdo oslovi. A ryby se chytla. Chudák pán v bílem pick upu, který se mě zeptál, jen jak se mám, a chudák netušil, že se mu sednu za krk, a bude se muset o mě postarat. Vše šlo lepe, když mi řikal, že jezdí Harlejem, a že mě odveze k dealerovy, který se určitě rad podivá na stroj. Sledovál jsem ho 7 mil, a harlejaří mě opravdu uvitali tak, jak se to správně musí. Řekl jsem jim o svém problemu z gumou, a ubytováním, a mokrýma věcma a tak, a člověče, jake se to ději náhody….On kdysy prodával i BMW, a přesně jednu takovou gumu někde zastrčenou ještě má. Měl ji . Prava, nová METZLER už se valila směrem kemě, a to vše mě bude stát 75 USD i s montáží, jsem se vzápětí dověděl. Klucí na toém začali ihned makat, a mě napadlo, proč nevyužit tentokrát knižku, kterou jsem dostal v kempu v Yellowstonu od Dresy, kde jsou napsaní telefoni od BMW bikeru, který se chtějí seznámit z jinima cestovatelema. Šef Ken ihned volal, a na druhym koncí se ozval jemní žensky a nadšení hlas: „Jasně že může přijet, ubytujeme ho v pokoji, a dáme mu najist.At tam vydrží, a přijedu pro něj“
Bob a Cendy přijeli spolu. Postarší, kolem 60 leti BMW nadšencí, který vlastní dva motocykly, mě z nadšením přijali, a za hodku jsme již popijeli pivo, sušili věci, a povidali o cestach. Přijemní večer.
Rano Candy musela do práce, a Bob mě pozvál na pravou americkou snídaní do 20 km vzdalene restaurace, kde jsem ihned po ránu snědl smažene brambory, smaženou cibulí, pečenou slaninu, a smažene vejce. Moc zdravé, a moc chutné. Ještě že stále používám vitamini, minaráli a OMEGA 3. Vše to mi zabira půlku mé kosmetické tašky.
Opět jsem byl na děští, ale již z plním žaludkem, a hlavně novou gumu. Víc jsem se blížil k Chicagu, vice houstla doprava, vznikali koloni, a stále pršelo. Dojel jsem do středu města, GPS mi našel hostel, ale bohužel byl obsazení. Velmí míla slečinka mi našla jiný, a to v GREEK tlen. V řecke čtvrtí, kde je plno řeku, italu, mexikánu a arabu. No, super. Všechni ty narodí mám rad. Postel byla volná, a jsem v pokoji z dalšíma 6 lidma. Motorku jsem zaparkovál ihnedvedle. Ale když mí Hussain řikál, že tady bude jen do dvou do rána, a pak už nehlida, tak jsem dostal strach, kam z Junyem. Hussain znal kolem mnoho lidí, ba dokonce k němu chodily na čaj a cigaro policajti, který se velmi ochotně zamýšleli nad tím, kam z motorkou. Husain dostál nápad, že ho můžu dát do garáže, kterou měl majitel parkoviště postavenou na prostředku. Otevřel ji, a posunul krásny nový mercedes SL na stranu. Moto se tám vešlo, a mě spadnul kamen ze srdce, protože všechní si bili na 90% jisty, že mě tato verbež, která se tu v nocí pohybuje očeše motorku, tašky, gumi, a vše co není zamčeno, ba dokonce celou motorku, kde mám uchováne peníze ve větším množství, než je hodnota motorky. Diky, Hussaine, mohu se konečně uvolněně podát pěšky do městá.
Uchvátílo mě ve vší plne kráse. Vysoke, nove budovy, třetí nejviší věž na světě, ve skle budov se odraželo slunce, který vykouklo na chvili, a vůbec , down town městá byl přijemné prázní, a z baru začinala hrát hudba , tipická pro toto město. Prosím, najděte si na youtube pod ericem claptonem sečet home chicago, a budete se právě citátu, jako já. A k tomu ještě fotky, který již na webu mám, a jste tady. Semnou. A můžeme spolu vyrazit do nejznamější budovy, kde se ve městě hraje blues, a sice HOUSE OF BLUES, kde je každy den program, hraje se, spívaji tám stary černošy ze šedivima bradkami, vráskama, kulhaji, a na zadech nosi kitaru. Samozřejmě bluzovou. Za barem jsem se seznamil z mladimi manžely z New Yorku, a zase mám garaž a postel i pro Veroniku…Pete se potom opil moc, a já jsem odkráčel do jiného baru, a to na rozdíl od bluesu do černošského HIP HOP baru, kde byly tlusty černoší z čepicí , z velkým zlatím řetězem a placku na koncí, ve barevních botach, s kterých koukál jazyk, a chodily po baru v ritmu hudby. Bil jsem jediný bily návštěvník, ale bavil jsem se.
Měl jsem strách ve dvě ráno jit sám pěšky zhruba dva kilometri, a stopnul jsem taxik, v kterého řídíl přijemni palestinec, který tady žije 15 let, a anglicky mluvy jako ja v páte třídě.Odvezl mě do sve ulice, ale nebyli by to řekove, kdyby už spali. Kde pák, pobliž, a přimo pod mím oknem se valila horká mexicka hudba ve stylu CARLOSE SANTANi, a mě to nedalo, že bych tám nevlezl. Jasně, byla tu ještě uvolněnější atmosfera než v house of blues. Hoší to roztočily, a opět jsem dostaval jedno pivko za druhim od Janis a Davida. Opět dva neznámi manžele do této chvilky. Ona spívala, platila, se bavila, a Dave se už jen stěží držel svého stolu. Jo, žení se tady uměji bavít dobře. Hudbá hrala dál, a já se opotácení šplhal po dřevěných schodech do pokoje, kde už většína kluku spala. Dnes se kona přimo na ulicí, kde je hostel Řecky festivál, a už od rána se dělaji připraví, a vím, že mi opět bude fajn.
Mám najeto 9000 km z Alasky, zatím funguje vše celkem jak má, a doufám, že Vas to ještě baví číst me reportáží.
Mějte se pěkně, a znate tudle, ne: lalala, naaaanan, lala, swet home, Chicago.

Igor