přeskoč menu

Ty vole Oldo, to je pražááák

22.08.09

Oldo, ty vole, to je pražák

Začinalo byt vedro už ráno, takže se mi jelo přijemne směr Yellostone narodní park. Cestou nudnou silnicí jsem se zastavíl na pumpě, abych si koupil šampon, instanční polevky, a chleba. Venku sedím bezmocně, odpočívám ve stínu, a Paul přisedne ke mně.Vypadal také ubohe, sednul se vedle mě, a začal, jako že se známe pár let. „Jmenuji se Paul a ty? „ ja jsu Igor z Cech. …..Byl samozřejmě nadšený jako všechny, a začal povídat….Nebudu psát nadafky, protože za každím jeho slovem byl fuck, suck, shit atd: No, hele, jsem rozčilený, protože jsem se vykašlal na prácí u magora. Kašlu na něj, debyla, řekl jsem mu, že musim od něj odejit, nebo mu rozbíju ksycht, a pak jdnu sedět na pět let, tak jsem raději zvolil to první. No, byl alespoň tak hodný, že mě z ranče dovezl na pumpu, tady mam v báglu cely svůj majetek, a ted jsem opet na ulicí. Magor mi platil 35 USD na hodinu, a já dělal 15 hodin, ale dobrá, vše OK, kdyby namě rano ještě krypl nezvedl hlas, tok to mě dostal“…..Pozorně jsem ho poslouhal, a byl to první bezdomovec (36 let- rocker) s kterým jsem se seznámíl…“No, a co ted budeš dělát?“ jsem se ptál. „Člověče, tady je amerika, tady je možnosti, tyden si dám pohov, a pak si během dne najdu prácí. Asi někde na severu USA, protože tady mi je šileně horko. Opět dostanu ubytování, a vše ostatní si musim platit sám. Pohoda Igore, neměj strách, takto žije milioni lidi v USA. Jsme chudí, ale svobodní. Mám bagl a spacak, na cigara a pivko vydělám, a jiné cíle nemám..“ No, a pak mě začal učit americke ty nejostřejší nadavky. Seděli jsme na zemí před vchodem do obchodu. V krásném luxusu přijel uhlazení pan, vystoupil, šel kolem nas, a paul na něj: Prominte pane , suck my fuckem dick (nebudu překladat), a řekněte mě pane, jak byste reagovál, kdybych Vám to Vážně řekl, asi byste mě trefil na ksycht, že víte, ja tady cizince učim sprosty slová…A pan se usmál, řial mu, že by klidně pokračovál v chuzí dál, no a povidálí si dalších dvě minuti o tom, jak Paul přišel o prácí a pán ho pozorně naslouhál, jak že měl čas jen na něj.
Těšil jsem se do párku, jel jsem po silnicí kolem řeky, bylo brzo odpoledne, a dnes rychle postavím stán, a užiju si odpočinka. Na vrátnící jsem dostal nabídku za 80 USD vstupenku do všech narodních parku v USA. Jasně že jsem to ihned koupil. Mám jich před sebou ještě minimálně deset. Cestou do kempu jsem mijel první atrakcí, a sice terasy, po které teklá horka voda, a krásně zabarvení kameni. Sedím pod stromem, a čtu si průvodce, kam, co a jak. A najednou usliším: „Hele vole, Oldo, slišíš, to je pražák!!!“ olda odpověděl:“prosím tě kde by se tu vzá…..no jo, ty vole to snad není možné. Jano, jano, pojd se podívát, on je fákt Čech… No, a pak už se mě všimli. Přijemni otázky, přijemni odpovědy, a bylo nam dobře. No, ale představte si, že 10 minut na to, opět jedná rodinka, která traví tady dovolenu ze zetěm, a opět jsme měli všechny radost, vyfotili si mě, a budou sledovát moje reportáže. Jo, jo, miluju takle potkát v dálkach Čecha nebo Slovince.
Kemp byl sice hezky, ale bez sprch, a já už smrdím tak, že i Paul na pumpě mi připadal velmi vonjavy. Tak co, když už jsem vydržel tolik dní, další mě jen posíly. Dal jsem si wisky, poslouhál hudbu, četl mapu a průvodce, seznamil se z dvojka klukama, a už byla mraziva nov ve vyšce 2600m. Ja se těch výšek jen tak nezbavím.
Yellowstone je prvním parkem, který vzníknul na uzemí USA. Původní obyvateli byly indiani kmene Šošoni. Je hlavní turistickou atrakcí státu Wayoming, a hlavním zdrojem financí jinak farmářského státu, kde dodnes můžete potkat rangere a nowodobe cowboje. V párku je polovína všech gejziru, co se na světě nachazejí. Mijel jsem je tolik, že jsem se pak už any neunavovál zastavovát u každe dírky, z které se kouří. Nemluvě o zvířatech. Savci tady dosahují obrovských rozměru, nebojejí se přiliš lidí, a mluvým hlavně o jelenech, sobech, bizonech, černím medvědu, a grizzly medvědu. Těch je tady stále hodně, a rangery vždy varují, abych nenechával jidlo v motorce, ale schovál do trezoru, který jsou v campu pobliž stánu. Když k všem těm krásam připočítám ještě nespočet jezer z průhlednou vodu, vysoke hory, stále pokryte z řídkými smrky,bublající bláto a hlávně spoustu vodopádu, pak asi pochopite, proč vstupenka platí týden. Ročně se přijede z celeho světá 3 miliony lidí. Potkál jsem spoustu indu, japoncu, čiňanu, jihoameričanu, rusu, a jasně i čechu. Yugoše zatím žadneho. Ten nejviší gejzír ale byl oděně vzálen ještě 80 km, a byl jsem unaven, a plný krásních zážitku, a postavíl jsem v kempu jižnějí než včera stán, a večirek opět začal. Jako na schval jsem se schovál v kempu pod stromi, a to dost vysoko, abych mohl psát, a jen tak ležet. Wisky byl teply jako čaj, a slivovice to same, tak jsem měl radost, že dnes prožiji zdravě. Uvařil jsem si čili noc carne, a není čertů, že kolem přijel motorkář na novém BMW 1200 Gs, a na sedadle spolujezdce vezl co?? Ano, cely pytel ledu. Tak si dovedete představít story dál, ne Už jsme v tom bily celkem dost, vyndal jsem notebook, a Robert se nemohl divít, jak můžu já z EU poslouchát tak kvalitní americkou hudbu….Oběvila se další postavíčka u nás, a Robert samozřejmě navazal ihned komunikací, a opět to vypadalo, jako že jsou spolužáci ze školy. Samozřejmě nebily, ale takto jsou oni k sobě otevření. Drew se jmenovál 64 lety pán z dlouhýma Vlasáka, a ptál se mě, odkud jsem. Když jsem mu řekl že ze Slovinska, hluboce se začal smát, podal mi ruku, a představil se mi IVANČIČ. Ano, jeho rodiče pochazeli ze SLO, on bohužel nemluvyl kromě jidla nic Slovinsky. Jasně že se k nám přidál, a mluvily jsme hodně o žácích v americe, protože oba byly učitele. Ano, je to opravdu tak, že když žák někám pošle učitele, on bohužel musí utknout zuby, ale nemůže ho vyhodit. Může si stěžovát u rodiču, některý chapou, ale často dostane vynadano, že asi je chyba právě v něm…. Nejvzornější jsou děty asiske.Korejci, japonci, vietnamci, čiňane…Robert byl rozvedeny, žena ho obrala o vše, a ted je jeho laska motorka. Pry se na to vybodne, a také vyrazi kolem světa. Peníze má, a čás si vezme.
Drew mi nabídnul, až budu u niagara falls, že mužu bydlet u něj, pokud bude doma, což si ještě nebyl jisti, ale každopádně mi dál do ruky skvělou věc. Jedná se o knížku, kde jsou sepsaní všechny majitele BMW motorek, který bud chtěji ubytovát cestovatele, nebo jen opravy motorku, nebo zadarmo odtahne atd. Takže kdybych chtěl, můžu v každem malem i velkem měste toto využit.
Drew mi ráno ve svém obytním voze udělal brambory na cibulce, do toho vajičko, slaninu, a vše pořadně osmažíl.
Nejviší gejzír je vysoky zhruba 30-40 m, a exploduje každých 92 minut. Chvilku jsem čekál, opět daval interwiu ruzním lidem, který si mě fotily, a pak si sednul na lavičku a čekál. Bylo to opravdu pěkně. Jo, a vyděl jsem vlka. Jednoho vyděl, druhy mě žrál už dva dní , však víte kám mě kousnul ne??? Proto dnes nebudu spát ve stanu za žádnou cenu. Musím se dát do kupy. Aní se už neholim, ale ta brada mi furt nechce a nechce rust. Asi jsem ještě moc mlady.
Odpoledne jsem se vydál do parku, který je z Yellostonem provázany, a jmenuje se GRAND TETON. Krásne hory, krásna jezera. Možná jsem už byl přiliš nabažen těch krásných věcí, proto jsem tolik neužival jako před tím, navíc bylo strašně vedro, a byl jsem ospaly. Po pětý hodinách, a projety z severu na jih, jsem oděl na východ. Je jedno kám konkretně, protože ted na nějakou chvilku přestane pry byt amerika krásna, až do niagara vodopadu. Takže směrem tám, do kud je cca 3200 km.
Opět jsem se brzo ubytovál ve srubu, se pořádně umíl, vyprál, a napsal reportáž, takže si dnes zasloužím velke, studene pivko.
Pěkně Vas zdravím z indiánské rezervace, a děkuji za komentáře, na které se vždy podívám nejdříve, a zveřejnim.

Igor

Komentář

  1. Igore,
    mám pár informací ke snímku Tater 11 a 12, které máš ve fotogalerii pod vlaječkou USA:
    Snímek je z cesty Míly Urbana a spol. On chtěl s renovovanou Tatrou 12 objet svět, ale protože přes SSSR to nebylo možné, jel přes Evropu a Ameriku na Aljašku a zpět. Prvně vyjel v roce 1976, ale v Tenesse ho srazil kamion a z Tatry mu udělal hromadu šrotu. On tu hromadu letecky přepravil do Prahy, tam znovu dal dohromady (doma v obýváku a pak na ulici před domem) a za dva roky vyrazil znovu, tenntokrát společně i s druhou Tatrou Fandy Valšuby. Snímek je z 28. června 1978. Nejen tuto cestu popisuje Míla Urban v knize Nesmrtelných 12 HP.

    Přeji Ti šťastnou cestu, a doufám, že po návratu uslyšíme Tvoje vyprávění, tak jako jsi vyprávěl v Křížově o cestě do Japonska (to první vyprávění nad fotkami bylo ale záživnějčí než to druhé, o rok později se zpracovaným videem). Dej vědět!

    Zdeněk Vlček

    Zdeněk Vlček · 22.08.09 · #

  2. ahoj igor Ghost Rider, četl jsem svých cestách po Americe, a jsem rád, že vidíte pozemky pro krásu, co to je ….. Poslouchám Vedl mickaelgomes jak jsem teplý nohy u ohně pod hvězdami a myslet na tebe. I snímek slovinského hory a sen o kráse, která čerpá vás dopředu. Vím, že když jsou studené, teplé, vlhké, nebo despondant jste na cestě, která volá k vám. Myslím, že není-li pro vaši sestavu, kterou by mohlo být duch, který mne navštívil a nabídl mi švestky. Hodiny jsou dobře vynaložené na silnici a já jsem se inspirovat. Bezpečné cesty, shanan p.s. pokud jde o můj Čeština psaní je velmi špatná, a omlouvám se, že trvá velmi dlouho psát

    Shanan · 23.08.09 · #

  3. Nazdar vlku! Byl jsem týden mimo CR, a to primo ve tve domovine. Kolegove me odtrhli z gauče, natahli me do neoprenu a vyvrhli do Soče (tj. misto gaučingu kaňoning – drastická změna, ale přežil jsem…btw, kdyz jsi zminil vlka, 2 dny v neoprenu udelaji taky pěknou paseku). Slovinsko mě nadchlo. Teď už jsem opět ve svem gauči a (za doprovodu Maxikova povykování na zahradě)pročítám tvé zážitky z cest. Fantastický čtení. Pokračuj dále, těšim se na další reportáže. Drž se!!
    Pavel

    Pavel · 23.08.09 · #

  4. Nazdar Igore, je vidět, že si to krásně užíváš. Já se ti mohu pouze přiblížit je tím, že jsem byl pár dnů na rybách na Slovensku s kamarády. Ovšem to přiblížení je pouze v tom, že jsme se skoro týden nemyli. Jinak si mohu tvé cestování přiblížit pouze ve tvých skvělých reportážích. Přeji ti na dalších cestách jen ty nejlepší zážitky, mnoho dobrých fotografií, aby jsi měl na Bystřičce o čem vyprávět a co promítat. Ahoj Zbyněk

    Zbyněk · 24.08.09 · #

  5. Ahoj Igore !
    Díky za další skvělé reportáže, vidím,že si to opravdu užíváš ! Na chvíli jsem se odmlčel, byl jsem s rodinou na pohodové dovolené mým 23let novým Land Roverem v jižních Čechách a musím říct, že to stálo za to…400km po různých “neznámých cestách” vše mimo dálnici a samozřejmě i řešení “zvláštních situací” kdy mi totálně odešel tlumič výfuku- samozřejmě ten, který se nachází pod sedadly…Nutno dodat, že je to originál Double S exhaust nerezový, s doživotní zárukou, objednaný přímo v UK! Kravál jako by na tupé cirkulárce řezali zeměkouli, smrad jako v plynové komoře, prostě pohoda..Řešení se však samozřejmě našlo…vesnický automechanik měl kamaráda který šel náhodou kolem a byl to shodou okolností svářeč ve fabrice kde s nerezí pracují, tak to tam v batohu propašoval, zalátal, přivezl, a jelo se dál…Tak doufám, že Tobě se technické problémy vyhnou, pořád myslím na Tvůj přetížený stroj !! Měj se fajn a těším se na další zážitky !!

    Radim

    Radim · 24.08.09 · #

  6. Ahoj Igore, je 24.8.09 a já jsem zůstal na chalupě v Krušných Horách sám bez manželky a dětí, tudíž si můžu konečně přečíst tvé reportáže a shlédnout nějaké ta fota. Moc Ti závidím, ale zároveň ti to i moc přeju. Tady je nádherně, vždyť to znáš, ne? Je 26 stupňů a já popíjím po dlouhé době Plzeň 12. Majka s dětma jsou někde na návštěvě a já se odhodlal Ti napsat pár řádků. Ty parky musí být okouzlující. Doufám, že se tam také někdy podíváme s rodinkou. A co ty? Vydržel si nekouřit. Já pořád hulím jako fabrika. Je to strašné. Igore, jsme stále s Tebou a už se těšíme na další reportáž i foto. Je skvělé, že stále objevuješ nové přátelé. Alespoň se nenudíš.Opatruj se a pozor na vlky!!! Lukáš s rodinkou.

    Majka a Lukáš Skolilovi · 24.08.09 · #

  7. Ahoj Igore. Nevěřím svým očím. Slyšel jsem, že jsi zcestoval hofo velké kus zeměkóle, ale toto. Od paní Havláskové jsem slyšel, že píšeš reportáž, ale cestopis jsem nečekal. Přeji za sebe i tu našu bandu jehovistů Šestákovských spoustu bezstarostných kilometrů…
    PS: zítra se s Tebou svezu po Africe…

    Alda

    Aleš Lorenc · 24.08.09 · #

Komentáře jsou uzavřeny

---