California dream

California Dream
Cesta stále šplhala, a mi měli na sobě všechny věci. Byly jsme pěkně rozehřátí z hotelu, a o to to bylo horší. Cesta přes Yosemitte stále nebyla vyčištěna od napadlého sněhu, a museli ks,e jet na sever 150 km, a skusit jiný průsmik. Jelo se ice skvěle po novem asfaltu, kde z jedne zatačky jsem motorku sklápěl do druhé zatačky. Užival jsem, jen ta zima překažela. I druhy průsmik byl zavřený. Dalších 80 km na sever, a do třetice snad pujde lepe. Jo, cesta byla otevřená, a mi začali stoupat po uzke silničce mezi pohořim stále výš a viš. Část silnice ve stínu byla stále ledovata, a pokryvala je tenka vrstva sněhu. Počasi bylo slunečne, ale chladno. Veronika bez motorkařskych kalhot celkem musela trpět, ale raději jsem se ji neptál. Nedráždí hada bosou nohou, se řika. Mlčel jsem, a nebavil se o zimě. Jeli jsme do kopcu, a s kopcu. Teplota neklesala. Oba jsme se těšili do San Francisca jak na smilování. Věděli jsme, že tam bude teplo. Nadmořska výšká žádna, a je to předce u moře, a snich tam nemaji skoro nikdy. Dochazel nám bencin, ale u lyžařského střediska jsme natankovali nejdražší bencin v USA. 3,99 usd za galon. Stále levny oprotí EU, ale tady drahy.
Silnice se přehoupla, jeli jsme již par desitek km z kopce, a teplota začala stoupat, a nálada se zvedat. Sice promraženi do kostí jsme byly rádí i za 4 stupně nad nulou, a zašli jsme na oběd. Na prave mexicke burritos. V kalifornii je druhy nejrošiřenejší jazyk španělština, a jsou městečka nebo vesnice, kde skoro nevidite „bíleho amika“, ale jen mexičani. Bíly to šve, ale nesmí to přiznát. Plodí dětí, rošiřujou se, anglicky nemluvy, do senatu výberou svého člověka, a ten již bojuje za dvoujazyčnost, jejich práva a hodně lidi si misli, že za chvilku to bude mexiko….No, burittos mi ale chutnali velmy. V nížinách bylo vedro a sucho. Žádna zelena tráva. Nepršelo tady určitě přes dva měsice. Pole museji namáčet uměle, aby jim krávy nepochcípali.
V dálce již byl vydět San Francisco, hodin bylo málo, a těšili jsme se na to, že si ho ještě užijeme. Do GPS jsem nařidil adresu levneho hotelu, a jako že ve městě bydlim, jsem to našel velmy rychle, a ubytovali jsme se v hostelu, v části Mission, která je proflákla bohemama, gayama, umělcem, žebrákama, a podsvětím.Našel jsem si ihned garaž, kam umistím Junyho do bezbeči. Vyrazily jsme do města, hledat most, ulici Lombard, a pověstne terasovite ulice. Než jsem to vše našel, nas oslovil motorkář na Aprillií, a seznamili jsme se z Lukášem. Uajimavím Chlapcem, který prodál byt za 600000 usd, a výraží kolem světa z TOYOTOU a přitelkiny. Pry že do ted vždy brál, a ted chce začit dávat,poznávat, učít , a učit se od lidí kolem světa. Čerpál ze mě informace, a měli jsme si co řict. Ukazal nám všechny krásni místa San Francisca. Zustal s náma dlouho. Seděli jsme v Italske čtvrtí, a pili dobré italske červene vino, moltepuciano. Most, ulice, garden street, vše již bylo za nami. Lukáš nám ukázal i silnice kolem mostu, o kterých se nikde nepiše, a je s ní krásna podivána na most, kterého ozařuje zapadající slunce. Jeli jsme přes most bez placení. On nemá značku, a pry, že do čech mi oznameni o neplacení také nepošlou….
Dopoledne jsem se na lavičce seznámil z němcem Martinem, který žije v San Diegu, a jeho soused je prodejce BMW , a ihned mě objednál na servis, a prohlidku. Juny již byl 22000 km bez servisu. Ma najeto 194000 km, a dopřeju mu trošku „oživovací kury. Filtry, gumy, oleje, svičky, vše to musim zařidit na něm. Zaslouží si to. Kromě v Memphisu, kde už 4 den pršelo, a na baterce se začala vytvářet koroze, a on pak nenastartoval, mě nesklamal. Jede super, jako když jsem ho koupil. To viš, že mám stalé pocit že…..že tam prostě něco klape, ale to je pry u BMW normální. To slišim vždy a všude. Asi to je normálni…Juny, miluju tě. Asi nám pomahaji stále každodeni modlitby..
V bance jsem vyměnil Eura, a odpoledne jsme vyrazily do nedalekého rybářského městečka CAPITOLA. Jen jsme do něj vyjeli, ihned na semaforu nas zastavil Von. „ Ej, musim Vas poznat. Libi se mi , že žijete můj sen. Prosim, můžu Vas pozvát ke sve rodině, mám ranch, mám plno místa, a zůstaňte u mě přes noc. Ja nepujdu do práce….koupime piva, a budete mi vyprávět“ Tak jsem koupili piva, a jeli jsme za 59 letím Vonem domu, do kopce, kde už všechny silnice skončily, jen jeho privátní cesta se šplhala do kopce. Velky ranč, z hodně koní, z hodně aut, plachetnice, 16 motorek, velky obytný přívěs, a krásny porche speedster, ročnik 1953. Vše to bylo nahromážděne v a před domem. Jeho sousedy jsou dcera Paul Newmana, Carlos Santana, a pan Gembel, spolumajitel firmy Procter and Gembel…. Hm, souseda si kord nevybíráš…
Von večer rozdělál oheň, žena udělala večeří, a 3 děti psaly domácí ukoly. Bylo nám fajn, a opět byla na pořadě kryze, biznis, cesty, a americke tak populární uvěry…Překvapil mě Von, když řikal, že v životě nechce doplatit barak uplně. Z ruzných důvodu. Protože si vždy když něco potřebuje, může na barak vzít další uvěr, a banka mu ho (do ted) vždy dala, protože měl banku v hrstí on. No, a kvůly dalšim nesmislum…Nepochopil jsem jeho mišleni. Věděl ale, že amerika žila do ted na fiktivních penězích, které vůbec nebyly ničim podložene. Chci řict přiklad: Hodnota domu celých 10 let, za Clintonovy a Bushovy vlády stoupala. Člověk si pujčil 200.000 USD na dům, a během pár let hodnota stoupla na třeba 300.000USD. Dotečný šel do banky, a mohl dostat dalšich 100.000 usd uvěr, jelikož měl čim ručit. Pořidil si auta, čluny atd…. Ted nastala kryze. Hodnota domu už není 300.000, ale naopak 130.000usd, ale on stále dluží bance 300.000usd. Nemyslete si, ještě před lety se žádna zaloha na dům nemusela dávat, any ne prokazovát, jaky máte přijem, a jak chcete dům splácet…Peněz (fiktivních) bylo dost, a tak se půčovalo… No, a ted ty lidi musí splácet. Některý do dokažou, hodně ale ne. Von mi řikál, až budu pobliž Los Angeles, at se projedu po pláží, a uvidim, kolik nových bezdomovcu v pěkných autech bydli pod stanama na pláží. Přišli o dům. No, přišli, a co… Žadne postihy je nečekaji. Banka vzala dům, on dostal na 7 let špatnou bonitu u banky, nesmi si nic půjčit, po 7 letech se to vymaže,a on si pořidi nový dům, jachtu, auto atd… ovšem, jestli se systém samozřejmě nezmění…..no, zakecal jsem se ted o uvěrech, ale chtěl jsem tím řici, že američane takto žiji, ba dokonce Von, který má velky majetek je zastancem amerického spůsobu zadlužování. Ted mě napadlo, Vone, jestli pak se nepotkame za pár dnů spolu v L.A. na pláží??
Pomalu, a v pohodě jedeme směrem L.A. Veri má letádlo 10.10., a do L.A. zbyvá nějakých 300 km. Zastavujeme u každe pěkne pláže, vodopádu a uživame si zataček. Taková pohodá..Motorku zapíchneme již ve dvě odpoledne, a pak si uživame steaku, pivek, slunce a klidu. Zítra opět pojedem dál. Jana v L.A. na Rondome brach už na nas čeka. Zustaneme u ní par dní, užijeme si slunce, Hollywoodu, beverly hilsu a dalšich kyčovitich a krásných míst. Pak já pojedu dál na jih. Nejdříve servis, a pak……a pak stát, od kterého mě všechny američani a moje sestra Maja zrazují. Od ní právě nedostavam žadne jiné správy, než kolik bylo mrtvích V johanesburgu. „Maja, ja nejedu do Johanesburgu!!!“ No, a pak mi v dalšim mailu velmy rychle a ochotně zisti, kolik bylo mrtvích ten den v Caracasu, a hondurasu, a prosí mě, at se vrátím z Veronikou, a jaky že to jsem fotr, když….no, bud hlavně opatrný. No, a to same Američane. Co všechno se mi tam stane, že ted přepadávají turisty, a že jsou poulični války, a korupčni policajty a politicka nestabilita…..uau, vše pozitivně. Vice do mě hustý, vice to tam chcí prozkoumat. Co pak mi to neřikali i při cestě do Sudanu, Iranu, Etiopie, Turkmenistanu???? Řikali. Budu mit oči všude, a budu se snažit byt opatrný. To je jasné.
Ozvu se Vám až někdy po 10.10. Ted si užiju Veroniky, pláže, mám za sebou první pulku cesty, v Diegu bude nějakých 23.000km z Alasky, a naberu silu, energii a hlavně musim do sebe opět dostát tu vůly jet dál…Nějak fungujou emoce, děty, kamarady, rodina…vše ted najednou se mezi sebou byje v mé hlavě…. Vim že to bude OK, a těšte se na další zažitky. Mislim, že to skvěle a určitě opět přijede. Čeka mě jedná z nejzajimavějších časti světa…. Střední a Jižní amerika.
Děkuji Vam, že to stále čtete.
Všechny Vas oba zdravime z slunečneho a tepleho San Luis Obispo
Igor a Veronika