Chci domu!! Zbohem Ameriko, a nakonec předrženy servis

Chci domu!! Zbohem Amerika, a předraženy servis
Cesta číslo jedna mi velmy připominala starou Chorvatskou magistralu, která vede z Istrie do Dubrovnika. Vysoke utesy, po kterých vede silnice, a z nich krásny pohled na oceán. Pacificky. Modry a studeny, a navíc fouka u něj. Více jsme se bližili k vodě, větši byla zima. Naopak než jsem zvykly z balkánu. Santa Monica je místo, kde se ukrývají bohaty lidé včetně hvězd, které chtěji mít vice klidu než v L.A. Nádherní baraky, nádherně upravené městečko, a klidna atmosfera. V centru je plno dobrých restaurací a baru, a kolem ních zaparkovana nádherná luxusní auta. Lide si tady uživaji. Přesto, že byl čtvrtek, jsem měl pocit, že jsou všechny na prázdninách, nikam nespěchaji, uživaji si jasneho nebe a slunce, a popiji drahou a dobrou kávu. Ceny jsou tady vyší než je americky průměr. Pokud na to nemáš, nemaš tady co dělát je jejích motto.
Plaž MALIBU, která je mezí Santa Monicu a L.A je to same, ale meně luxusu, více sportu, meně baru, a vice pláží. Také krásne domy podel pláže a na kopcích…Jeli jsme uplně podel moře na Rodondo brach, místo kde bydli naše bodoucí kamaradka Jana. L.A nas uvítál ve sluncí a lidmi, který podel břehu posilovali, jezdily na kole, běhaly, jezdili na kolečkových bruslich a jen tak chodily. Zaparkovali jsme, a vydali se na pláž chytat poslední paprsky před odězdem do EU. Alespoň Veronika tak tvrdila. Kolem motorky se shromaždilo 6 policajtu, a přemýšlelo, co semnou, když jsem zastavil na místě, kde je nepřipustne.. Už jsem byl zvykly, že mi nic nemůžou, a že do vězení mě kvůly tomu nedají, peníze skasirovát nesmějí, a pokud mi daji blokovou pokutu, i oni vědí, že je bezpředmětna. Takže jsem si vždy na začatku setkání s policajtama vyslechl jejích práva, co vše mi hrozi, ale na koncí vždy došlo k spřátelení a vyprávěni o cestě.. Jako vždy jsem slibíl, že už to je naposledy.
Janin dům jsem našel rychle, a ona nebyla doma. Čekali jsme naproti domku, a divali se na trénink děti, který trenovali americky fotbal. Přijela modra Honda, a v ní slovánsky krásny obličej. Věděl jsem že to je ona. Uvitala nás, ukazala místo na spaní, otevřela studene pivko, a začalo veselo. Domek má krásny, pobliž pláže. Žije tu s přitelem Paulem, který se vrací přesně stejnou dobu, jako Veri odlita..
Jana nás ráno pozvala na velmy dobré snídaně, a ukazala body na mapě, na které nesmime zapomenou při prohlídce Beverly Hillsu, Hollywoodu a Los Angelesu. Body jsem zadal do GPS, a prohlidka začala. Nejdříve nádherný a bohaty Beverly Hilus, smetanka naše zeměkoule. Tak nadherné domy a u toho tolik nádherných aut jsem na žádnem místě na světě asi nevyděl. Haciendy jako s filmu, auta jako na veletrhu luxusního zboží. Porsche tady snad mají holky, které hlídaji děty. Alespoň v této čtvrtí. Chtěli jsme spatřit nějakou hvězdu, ale kromě ruske tenistky jsme žádnou nepotkali. Projižděli jsme ulicemi sem a tam, a pak zajeli jasně ještě na RODEO street, kde právě nejvice hvězd žije. Na začátku ulice jsou ovšem obchody samich světových luxusních značek. Ceny jsou přemrštění. V sandalich, popsanim tričku, roztrhaních kalochatach bych se tám cítil velmy velmy špatně , kdybych nebily zrovná midva na motorce největši atrakcí na ulicí. Lide nas fotili, a vyptavali. Limusini zastavovali, ale dovnitř jsem nevyděl, jelikož měli tmave skla, ferrari i bently zastavily , otevřeli se okna, a dotázali se, zda si mě můžou vyfotit…Chvilku jsem přemýšlel, a pak svolil, ha ha ha…Zaujalo mě, že naše cesta támní lidí zajimala. Mislel jsem, že jsou více zahlednuti sami do sebe, ale ne. Centrum Los Angelesa nestoji za nic. Pár vyškových budou, kanceláře známích firem, tulací a fast foody. Nic moc, proto jnsme jeli na Holiwood bulvar, a sunset street, kde to žije. Obchody jsou meně luxusní, je větší špína, vlastně hodně velka špína, nezvykla pro americka města. Také jsem nikde jinde nevyděl tolik bezdomovcu jako tady. Ulice jako každa jina, jen jsou na hodniku hvězdy, z vyrytýma jmena slavných lidí. A před divadlem jsou dvojnicí všech možních hvězd. Od RAMBA, Madony, Jacksona, Elvisa a jinich. Pomahaji hledat hvězdy na hodniku turistum, a pak se s nimi za drobne vyfotí…Vyfotily jsme se ještě před horou, kde je napis HOLLYWOOD, a odjeli na Venice pláž. Také velmy proslula pláž, kde se natačel film Bily muži neskačou vysoko. Je to jiný druch pláže než jsme vyděli včera. Vice života, vice stánku, více umělcu, kouzelniku a podivních lidí. Hodně sportovišt, kde lide boxuji, hraji basket, fitness, kola, skate, kola, běch, vše to je vydět na jednom místě. Opět hodně bezdomovcu, prodejcu drog, rastafarianu (příznivci JAMAIKY – a Boba Marleye) hudebniku, žongleru, maliřu, básníku, gayu, a co mě nejvice pobyvylo „ukazovaču svalnatích a opaleních těl, který hodí po pláží, a žensky se s nimá za dollar vyfotí. Kameru a fotak jsme sebou neměli, ale slibil jsem Veronice, že zítra, až odleti, se sem vrátím, a natočim to vše.
Při cestě domu jsme udělali doping, a nakoupili jsme dětem hračky, aby je Veri odnesla domu. Začalo mě mačkat opět u srdce.. Byl jsem vláčný, smutný a bez nalady. Uf, těžko se mi piše… Už at je ten večer pryč, dali jsme si vinko, pokecali jsme , a já usnul až pozdě v nocí. Veri už spala hezky a tvrdě..
Rano jsem vytřídil věci, které rozdám někde v boliviji dětem, jako je můj spacak, rukavice, ponožky, a jiné teple věci, které mi Veronika nechtěla vzít domu, a třidil jsem, co si musí vzít domu, jako jsou mapy, knižky, průvodce, zbytečnosti, které již nebudu potřebovat. Všeho všudy i s jejíma zavazadlama toho bylo za 27 kg. + Veroničiných 55 kg, a Juny bude lechči o něco, a už ho nebudu tak trápít. Bodlo mi to.
Leželi jsme spolu na kauči, přitiskli se k sobě, styskali, a bavili se, co vše ma řict dětem, jaka byla společnice, jak ji mam rad, a že…. Že to asi vzdám, a přiletím brzo za níma. Nejdu dál. Chcí vydět dětí, chcí je slišet a byt s níma, hrát se a rozčilovat. Nevydržím… Veronika mě objala, přitiskla k sobě, a řekla: Igi, půlku máš za sebou, měli jsme se krásně, uživál jsi, vydržel jsi. Už jen půlku, a máš splnění životní sen. Nevzdavej, ja z dětma vydržím, budeme si o tobě podivát, každy den jim ukážu nějake fotky z cest aby nezapomněli na tebe, a vydržime. Jet, nevzdavej. Uvidiš, že za chvilku to uběhne. ….“. Jana nás odvezla na letiště. Parkovat nebylo kde, a já jsem musel počkat u auta. Veri mě objala, přitiskyli jsme se navzájem, polibila mě, a zašeptala, že mě miluje, a že je namě hrda. Ja jsem ji řekl že ji miluji také, a utíral si slzu, která vypramenila z oči. Naposledy jsem ji objal, a zmizela do haly velkého letiště v Los Angeles.
Odjel jsem na Venice pláž natáčet zajimave lidi a ….no, a opět jsem byl sám. Jako na začátku. Nějak jsem nebyl zvikly na lehkou motorku, že si z nikym nevyměňují názor a zažitky. Sednul jsem si na pláž, a přemyšlel. Z Veri máme opět jednu nepopsatelně krásnou etapu za sebou. Poprve za 4 roky se pořádně odreagovala a odpočinula od těhotenství, dětského pláče, hovinek a věčnou starost o ratolesty. Nevyděl jsem ji už par let se takto nahlas od srce se smát, jako právě na cestě, nevyděl jsem ji již pár let tak uvolněnou, vysmátou, a bezstarostnou jako právě tento měsíc. Vycítil jsem, že je stále stejna, jako když jsem ji poznal. Měli jsme se stejně rady, uměli jsme uživát v maličkostech, a ona se těšila na každy nový den, co nás zase potka za zažitek. Nevadila ji zima, nevadil ji děšt, nevadil ji stán, nevadilo ji, že nebyla voda na mití, nevadilo ji níc. Any jednou, nedošlo ke konfliktu nebo k nějakému přesvědčování..Nechavala se vest a unášet situací. Jednou se rozplakala, když dostala záchvat po dětech, a sice v Dallasu, když jsem otevřel počitáč, a uvyděla fotky děti. Chyběli ji. Věděl jsem, že to je dočasně, a že to přejide. Veri, děkuji ty, že jsi, že mohu s tebou zdělit život, starosti a radosti. Budeš mi chybět. Diky miláčku můj.
Slunce pomalu zapadalo, mlha se začala zvedat, a já zvednul kotvu a odjel k Janě a Paulovy, který se vrátil v Africkým stylu plný suvenýru, fotek a zažitku…Byl unaveny, a odešel spát. Já měl plnou hlavu děti a Veroniky. Už mě to tady asi bavit nebude bez nich…
Rano mě napadlo, že bych tady nechál motorku opět na 3 měsice, a pak pokračovál. Mám depku z všech těch kecu, který slýchávám pořád, že mě přepadnou, okradou, unesu, a zabyjou. Dokoce Brazilec, kterého jsem potkál v Hollywoodu mi řekl, at si sundam hodinky, peníze dam do trezoru, a motorku jen na hlidane parkoviště. Ale doufá, že se mi nestane to, co je běžně, a sice že mě přepadnou rovnou na cestě během dne za jizdy… „jen jim dej vše, co chtějí, a nechaji te být“ mi řekl. Uf, mám to za potřeby?? Proč to? Doma mám dvě děti a žensku… Kouřil jsem na terase, a vymýšlel , co dál. Poslál jsem bráškovy sms, a jakou dostanu odpověd, tak udělam. Jeho odpověd byla: „ Ej, starouší, kurňa, snad nejsi bečko, ne?? Jed daL, co se mě na to vůbec ptáš??Děti ty pobýváme, prachy ty vydělám, projel jsi Afriku!!! Šťastnou cestu dál!!“
Jdu do boje. Dětí prosím vydržte, tata jde sobecky dál.
San Diego je jen dvě hodky na jih. Flákal jsem se, zastavovál na plážích a uživál si neděle. Najdu servis, kam zítra musim jit vyměnit olej. Přesto že je teplo, dnes chcí motel, uzavřit se v pokoji, psát reportáž, a opět, po měsicí poslouhát moji hudbu,čist si průvodce o mexiku a jen tak odpočívat. Potřebuji trošku klidu.
Na tachometru mám přesně 23.000km z Alasky. Projel jsem celou Ameriku. Zemí, kterou většina třetího světa nesnáší. Zemi, o které se tolik mluvy. Zemi, která když zakašle, je nemocný cely svět. Zemi, kde je nej, nej nej. Projel jsem tolik, co malo který Američán. Vyděl jsem skoro všechny jejich parky, asi 25 státu, pouště, pralesy, hory pokryte sněhem, největší města, města, kde se zrodila hudba , ochutnal všechny jidla, projel ranči, vyděl všechna naboženství, velka a stara auta, o kterých sním, vyděl „americky sen“.Bohatství i bídu. Rychle zbohatneš, a tak rychle jdeš do bídy. Amerika je velka. Je krásna. Je příjemná. Je uplně jina než jsem čekál. Je velkorysa. Velkorysi jsou tady lide který žiji. Obzvláště všude jinde než v Kalifornii a New Yorku. Je to velky rozdíl. Nejmilejši se mi záli v severních státech USA. Montana, Wayoming, Dakota…..Možná nejmeně přijemni byly na jihu, v Texasu a Luisianě…Ne špatni, jen na nas stále nemavali, a neptali se pokaždé, když jsem zastavil, jak se jmam, kam jedu,a od kud jsem. Na severu i strejda, který seděl na traktoru vprostřed pole zvednul klobouk a pozdravil…Pán, který sekal na záhradě přikývl místo pozdravu. Jo, vice jsou oteveni na severu. Alaska je kapitola pro sebe. Super. Kalifornia také. Až dnes na silnici směrem San Diego napravily reputaci, kde skoro mi skoro každy na dalnicí zamával. Co k tomu dodát?? Ameriky byla fajn. Nesetkál jsem se z jedinim špatnim člověkem, any z jedinou nadávku, kromě včera, když jsem natačel bezdomovce, který zbírá plechovky, tak mi řekl: „ Fuck you bastard. Jebeny turista!!“ Amerika je draha. Deni rozpočet kolem 100 USD. Vlastně mužu sečist . Je toho za cca 8300 USD. Čistě jen Amerika, bez přepravy a připravy motorky v EU.. Za 75 dnu. Kdože mi řekl, že jidlo a ubytování je v USA za pakatel?? Jo, a to jsem cca 1000 usd vydělál, a spaval a jedl zadarmo. Vyfasoval gumu a servis atd….
Ba dokonce se mi ženy v USA zalibily. Je jich meně než v EU, na severu USA skoro žádne, ale kdybych si ženu hledál v usa, jel bych do kalifornie. Štíhle, krásne, udržovane, směsice bělošek, asiatek, mexičanek, afričanek, a blondinek jako z filmu. Běhaji, plavaji, popiji sve oblibene kafičko, a hlavně, hlavně utracejí. Jejich národni sport. Ale jsou krásne. Jinde opravdu ne tolik. I můží jsou tady trošku menje zavaleni. Jestli bych tady žil?? Hm, přemišlim který stát bych vybrál…Jasně že v Kalifornii se nejvice vydělava, a je nejvice slunce, sportu a krásních aut a žen. Ale v zímě klidně na Alasce, kde jsou skvěle lidi, plno sněhu, nizke teploty, a tvrde ženy. Kdybych byl hudebnik, tak určitě v Neschville, kdybych byl duchovní, tak určitě ve černoške čtvrtí v Luisianě. Kdybych si chtěl pochutnat na nejlepších jidlech, tak opět v Luisianě. Kdybych si chtěl nejvice uživat přirody a rychlosti, tak v UTAHU. Nejheščí stát USA. Kdybych byl závisly na whisky a Elvisu, tak v Tenessy. Kdybych chtěl byt farmař, mít velkého PICK UP, a tisice kráv na obrouskem pozemku, kde by možná byla i nafta, tak v Texasu. Tam bych si dávál furt do kola ty nejlepši steaky, které je možne v USA spatřit. Ale kdybych chtěl byt cowboyem, tak bych žil v WAYOMINGU.. Kdybych byl posedly z lyžováním, vyberu si ASPEN v Coloradu, nebo MONTANU. Kdybych byl bankiřem, tak nic jiného než New York city. Byt politikem, tak Washington DC je to nejhešči a kulturni město k tomu určení. Byt věčně mlady, tak to je New Orleans v Lusianě. A kdybych měl sportaka, byl opaleny a svalnaty, tak jedině pobliž pláže v LA nebo San Diego v Kalifornii. A kdybych byl GAY, tak Sanfrancisko je pro ně rájem na zemí. Ostatní sáty jsou celkem nudne, nic moc se neděje, silnice jsou nudne, rovne, a podel nich roste kukuřice, pšenice nebo tabak. Přišel jsem na chut i americkym hamburgerum., Ne z známích restaurací, ale někde u stánku podel silnice, kde jsou opravdu tlusty, štavnatí, a je tám citit pořádny kus masa….Nedivím se jim, že jsou na tom zavisly… Takto já vyděl Ameriku. Tady pokud pracuješ, a respektuješ zákoni, pravidla, stát USA ty umožní důstojného života, z dostatkem času pro naplnění duševnich věcí, pro materialni vymoženosti, od 3 aut, do krásneho domečku. Všechno. Dokonce tady je velmy, velmy bespečno. Kromě jen některých části ve velkých městech. Jinák ne. Jsou svobodní, často lehkomiselni, a jejich motto,se mi libi:“dělame, abychom si pěkně uživali a cestovaly“ Já dodávam – a splácely nekonečne uvěry!!!! Každy je má.
Amerika, děkuji ty, nabídla jsi mi všechnou svoji rozkoš, otevřela jsi mi oči, a představila jsi se mi skutečně taková, jaka jsi, a ne jakou tě reprezentují filmy a TV. Přiznám, že jsem se celkem do tebe i zamilovál, a libil Veronice, že si tě ještě najdu. Z obytním autem a s celou rodinu. Ameriko, good bye, a uzdrav se, nekašlej, at se cely svět má lepe. Děkuji ty.
Igor
Děkuji také všem Vám, který stále čtete, a nenudím Vás ještě….. Mislim že ted přidou další zažitky jiného druhu… P.S. dnes jsem si nechal přeložit cedulu, kterou mám stále u sebe, kde v angličtině piše : přispěvky pro igora na dokončeni cesty, ale ted to bude mit jiny význam. Ted je to ve španělštině pro policajty, který budou chtít tahat země prachy. Jakmile se o tom jen zmíněj. Okamžitě jim ukažu ceduly……Porfavor, dineros para Igoros…….ha!!

P.S dnešni den proběhl na servisu BMW , a bylo to čekání od 9 rána do 8 večer, kdy servisman utahl poslední šroubek. Měl toho moc. Vyměnit dvě gumy, nalyt ULTRASEAL, vyměnit svičky, vyměnit všechny brzdy, vyměnit brzdovou kapalinu, vyměnit olej v převodovce, olej v Karbanu, olej v motoru, seřidit ventily a celkově motor, promazat starter, skontrolovat ložiska, a když už všechno skoro měl, všimnul si, že mám mezi pistem a karburátorem spuhřilou gumu, a motor tám sál dodatečny vzduch, a proto jsem na volno běh již delší dobu měl vysoky otáčky, snažil se to vyměnit, a samozřejmě ulomil šroub. Pak to asi provrtal, udělal nový závít, a odjel jsem. No, než jsem odjel, dostál jsem fakturu na 2.089 USD – sleva (nic moc) pro world travellera , a platil jsem 1760 USD. Něják jsem naštěstí s tím počítal, ale stejně to je palba. Ted si davam wisky, a premišlim, kam a jak poschovát peníze před mexikem, a zda platit kartami nebo kešem a tak… zítra se do toho pustím..znate tu pisničku od Tučneho: Všechny již jsou v Mexicu, a ja už také konečně jdu. Hasta la vista, baby.