Po 7 mesicich navratu z cesty Praha -Kamerun, me opet zacali "svrbet prsty" a intenzivne jsem zacal pracovat na me dalsi ceste Afrikou, snad posledni pri me ceste kolem sveta. Mam projety celi sever, zapad, a stred Afriky.Pred sebou me cekal jeste Severo-vychod, stred a jich nadherneho,africkeho kontinentu. Na tuto cestu jsem se pripravoval dele nez na ostatni, protoze je take nejdelsi,nejdrstnejsi, a take nejzajimavejsi tim, ze je tam spoustu kultury, narodnych parku, a take koneckoncu projedu staty, o kterych se nemluvy zrovna jako o bespecnych.
Trasu jsem naplanoval na podzim, jelikoz se chci vyhnout silni destovy sezone v stredu a jihu Afriky, presto jsem vedel, ze se ji tak docela nevyhnu treba v Tanzanii a Malawi. Trasa bude dlouha cca 20.000 km a pojedu pres Rakousko, Slovinsko, Italii, trajektem do Recka, pote Turecko, Siryi, Jordansko, Egypt, Sudan, Etiopii, Eritrii, Kenyi, Tanzanii, Malawi, Zambii, Botrswanu, Namibii, a az dole, daleko na jih do Cape Towna v JAR. Obvykle jsem vzdy cestoval z moji zenou, ale letos se nam to vymklo castecne z ruky, a tak jsem se rozhodl vydat na cestu sam. Motorku a celou vybavu jsem si ponechal stejou, jako pri drivejsich cestach. Cerni BMW 1100 GS jiz ma najeto 55.000 km, vecinou osklivych cest, pousti, rek, bahna ale presto jsem nezaznamenal jedinou chybu, krome vymeni tlumicu.V servisu se nedivili, kdyz vydeli fotky z minulich cest kudy jsem jel, a hlavne v dvou osobach a pretizeni cca 100 kg.Divili se, ze mi odeslo jen to.Proste, veril jsem, ze me letros opet nesklame. 45 litrova nadrz zustala stejna, 2x 10 l kanestr na vodu a bencin take, 2x 45 l hlinikovy kufry take, GPS na ktereho jiz jsem zvykli take, a jedinou upravu, co jsem udelal, je veci zadni kufr od firmy GRAVE, ktery ma obsah 108 l. Takze mam celkem 230 l prostoru vcetne tank ruksaku. Moc, ale lepe vic nez mene.Bylo potreba take zesilnit celkove ram motorky, protoze po lonskych skusenostech se osvecilo, ze na takove cesty z takovym zatizenim by letos nemusel vydrzet, jelikoz jiz loni se mechanici vsimly trhlini ve svarech, a nerad bych to treba sveroval Etiopskym mechanikum, a tak....radsi tady.Gumy si beru opet 2 nahradni sebou.1 par pro poust, druhy z silnicnim profilem.Narady a nahradni dili jsem jako vsechny leta do ted moc nebral.Stejne neumim opravyt nic, a itak vzdy odejde vec, kterou sebou clovek nema, takze lanka na spojku a plyn, a klice na odsroubovani kol, a k tomu montyrajzni.Toto si sebou taham jiz od cesty do Indie, a potrebouval jsem jen jednou, kdyz jsem pychnul pred lety v Egypte, a i tam jsem spise kecal kolem toho, a makaly prijemni Egyptane.Takze...kdyz se neco stane, bud pockam nekde v stinu na prvni kamion nebo auto, a bud se spravy anebo se nalozi ,odveze do mesta ,a pokud je zavada neopravytelna,se MW posle do blizsiho pristavu, a posle domu, Eventuele existuje jeste moznost poslani nahradniho dilu po DHL, takze s tim jsem si hlavu nelamal, a take klid v dusi my dava modro-bili krouzek BMW.Letos se nademnou konecne slitovala take firma OLYMPUS, a zapujcila mi nadhernej a kvalitni fotak, s kterym budou konecne kvalitni fotky .Bal jsem se, abych ho neznicil v tom vlchku, prachu, miliarda vibraci, ale vydrzel my az do konce, a fotky opravdu konecne stoji za to.Kvalitu ocenili i profesionalove.
Letos jsem potreboval ziskat do pasu 14 viz. 3 mesice pred cestou jsem na tom zacal intenzivne pracovat , lital jako vcela od ambasady k ambasade a doprosoval se.Kamen z srdce my spadl az v Berline, kde jsem ziskal viza do 3 statu, ktery viza neradi vydavaji.Etiopie,Sudan a Eritrie.Vedel jsem, ze ted uz musim vyjed definitivne a nic me uz nezastavi.A s toho sem uz zacinal mit strach, jako kazdy rok.Proste, byl jsem uz v "tom".
25.11.02 presne v 12 h jsem odel s prace rovnou na cestu jeste z dvouma zamestnancema, ktery me vezli přes rakousko v dodavce, abych neumrz, jelikoz jsem nemel sebou vubec zimni obleceni.Lylo celou cestu jak s konve, a ja byl rad, ze jsem se tak rozhodnul.V Slovinsku tradicne louceni z prateli, kde poteklo par litru merlotu, a z rodinou, kde opet potekli slzy proudem. Vzdy se z vsemy loucim, jako ze se vydim s nima naposledy, a... nerikam jim to samozrejme, ale je to znat name.No, a vzdy jsem se take vratil, a zase breceni, ale to uz jsou jine pocity.Pocity vyhry sameho nad sebou.
Redaktori novyn se vzdy zlobi, ze pisu moc dlouhe reportaze, ale jen s tezi se mi vzdy podari shrnout nadherne zazitky a pocity z tak dlouhe cesty na par stranek, proto uvazuji jiz delsi dobu o knizce.Tentokrat se zminim o ceste po Egypte jen kratce, protoze jsem ji projel jiz nekolikrat, je stale krasna, ale tech reportazi bylo jiz napsanych dost, tak se zmiim jen o neprijemnych chvylkach z prvni casty cesty od Prahy do Sudanu. Napriklad na reckem ostrove rodos jsem stravyl zbytecnych 3 dni, kde jsem cekal na trajekt do Turecka, a ono tak prselo a foukalo, ze neplulo, a kdyz uz vyplulo, tak se my na malem trajektu motorka prevracela, cela se poskrabala, a utrhly se zrcatka.V tureckych horach pa dalsi dni i snezelo, a na jihu u stredozemniho more byli takove zaplavy, ze jsem mel vodu az po pisty BMW, a totalne promocenej jsem se vyzival v offroadu na silnici.Mel jsem sebou destovou kombinezu a gumove navleky na boty a rukavice, ale stejne to nebylo prijemne.Prselo vlastne kazdy den az do Sirie.Na hranicych z Siryo jsem zazil prvni neprijemni sok.Zena, ktera my v Praze vydavala na posledni chvyli Karnet, tak se preklepla, a misto doby platnosty karnetu do 20.10.03, napsala 02, a tak jsem platyl na hranici jak mourovaty, ze me pustyli.Okamzite volam zenu, ktera my pomohla zaridit novy Karnet, a poslala my ho DHL do Aqaby- Jordansko. V Jordansku jsem ho nepotreboval, a tak jsem si spocital, ze nez dojedu do cca 1000 km vzdalene Aqaby, karnet tam bude.Cestou na jih jsem navstivil ma jiz znama mista, Petru a Wadi Rum, a nostalgicky vspominal na hezke zazitky z zenou, ktere jsme tady prozili.V Aqabe za nekolik dalsich dni vyhledam pobocku DHL, a o mem karnetu nevedel nikdo nic.Zacalo patreni a zhaveni linek.Zistilo se, ze DHL poslal dokument misto do Jordanska, do Saudske Arabie. Cekal a zuril jsem dalsich 4 dni v Aqabe, nez dokument dosel.Mezi tim sem se nemel zas tak spatne, jelikoz jsem se jiz prvni den seznamil z Israel, holku z holandska, ktera tady sama travila dovolenu.Byla nadherna a styhla, delala letusku u KLM, a pred lety fotila pro PLAYBOY.Bylo nam fajn, a kdyz se kamarady divaji na fotky, se nestalo, aby se nptali: "NO, hele, nerikej ze jsi s ni nic nemel, priznej, ukazal si ji, co to jsou yugosove?"
Egypt jsem jen narychlo projizdel proti jihu, a cestou v Suezu schanel trajekt do Sudanu, protoze jsem se bal cesty, ktera vede z Wadi Halfi do hlavniho mesta Khartumu.900 km pisku, dun a nikde nic.Zazil jsem to sice jiz letos v Mauretanii, ale nerad na to vspominam.Takze.."ano, sir, muzes jit nakladni lodi, ale mas vizum do Saudske Arabie?" Nemel jsem ho a i tak ten termin odezdu trajektu mi nevyhovoval, protoze za tyden ja uz muzu bit v Sudanu sam. Rozhodl jsem se vydat na cestu proty jihu Egyptu , kde jsem se setkaval z spoustu turistu, take z 2 ceskyma autobusama, kde me lide prijemne hostili z studenima napojema a vecer z teplima vecerema v luxusnych hotelech a restavracich.Nejak jsem se v tomto prostredy citil nesvuj, a tesil jsem se do meho stanu, kde jsem se vzdy citil pohodlne a utulne.
V Aswanu jsem zacal zarizovat trajekt prez aswanskou prehradu do sudanske Wadi Halfi.Zase nestesty!!Jede az za tyden, a i tak jsem byl celkem rad, protoze tento spoj kdysi vubec nebyl spolehlivi, jelo se jen, kdyz bylo dost aut a lidi, a kdyz uz to bylo, tak treba nebylo dost vody na NILU, a tak...no slibili mi, ze to je na tuty.Blizi se Vanoce, a ja zacinam chytat depresy z nudy , kterou tady prozivam, z vlezlich obchodniku, z spatne silnice v Sudanu, z Valecniho konfliktu mezi Etiopii a Eritrii, a tak vubec me vsecho sra... Ubijim cas z turistama po barech, pamatkach, projizdkami po Nilu, pronajimam si pruvodce, a tak celkove si hraju na turistu.Naucil jsem se par vet arabsky, a od ty doby me uz nenatahuji moc s cenama potravin.Motorku jsem musel dat na 3 dni do bezcelni zony, jelikoz me prestalo platit pojisteni, a musel bych za to platyt 60 USD, a tak jezdim radsi taxikem.Predtim jsem styhnul prezout gumy za 2 USD obe, a tak mam stroj pripraven pro Sudanske pustini.Bencinu se mi vyslo celkem 55 litru, a to by melo bohate stacit, vyetnamskych polivek a vvody mam take dost, akorat nevim v cem je budu varit, jelikoz jsem kvuly vaze nechal doma varic.Asi budu jist sirove, par dni vydrzim bez poradneho jidla.
Trajekt misto v 11 h odplul az v 18 h.Parili jsme se na horkem slunci spolu z Djibutici, Sudanci,Egyptanamy, Somalci,Erytrici, a na lodi byli vsechni k podivu pratele.
Sudan
Do Sudanu jsme pripluli druhy den v 19h, 24.12.02 Byl vanocni vecirek, a muslimove se me ptali, jak ho oslavim, kdyz jsem tady sam, a ze to je pry nas velky svatek.Bodl me nechtene do srdce,ale neodpovedel jsem mu.
Celni formality se protahli do 21 h, i kdyz jsem mel stesti, ze se mi 60 lety celnik venoval neustale, a pomahal mi obehavat prijemne!! uredniky.Ano, jiz na lodi jsem nemohl ze zacatku verit, ze by sudanci byli tak prijemni, a na celnici se to potvrdilo.Jo, jsou to skveli lide, do jednoho!Nesmirne jsem byl rad a skutecne musim priznat, ze prvni dojmy byli jeste lepsi nez pred lety v Iranu.Nikdo po me nechtel baksis, nikdo nesmlouval o ceny, vsechni se me uprime ptali, jaka byla cesta, jak se mam atd. Po celnych formalitach jsem nalozil celnika na BMW a odeli jsme o par km do poustniho mesta Wadi Halfa .Ukazal mi hotel za 2 USD, kde v pokoji byl poustni pisek.V pokoji se nas mackalo 3 lide. Odesel jsem do "centra" vesnicky, obevyl jsem stanek u prijemniho typka, ktery pekl ryby.Jsou predse vanoce, a ja sem si to nemohl nedat.Vspominal jsem na , rodinu, kamaradky a kamarady.Byl jsem stasten ale zaroven smutni z emocionalnich pocitu.No, zitra jiz vanoce nebudou, ja budu v pohode a jdu proti jihu.Bal jsem se cesty.
Jako doposud,jsem i dnes vstraval velice brzo, kolem 5 h rano. Prosel jsem se po vesnicce.Bylo mrtvo, jen pred nekterymi chysemy se jiz modlilo k Alahu. Sednul jsem na masinu, a vyjel do poustre trenovat a skouset, jak to zvladnu.musel jsem se totiz jeste vratit do vesnice, abych se zaregistroval u policajtu.Sudanska povinost, ktera zabere cca 4 hodky.Mistni mi pomahali a to vse bezplatrne.Moc mili lide.Zvali me k sobe domu na caj, na obed a jen tak na pobaveni. Vetsinou jsem primul pozvani.Na poustni cestu proti jihu jsem se vydal kolem 13h. Slo mi to, presto jsem se velice bal tezky vahy motocyklu. Orientacni bod mi byli koleje od vlaku a samozrejme GPS. Existuje sice jeste jedna silnice podel Nilu, ale ta je pry lepsi pro auto a ne motorku.Jsou tam koleje od gum kamionu zaryte do hlubokeho pisku a strasne moc "roletova" silnice. Zase tam jsou alespon kazdych par set km vesnice, a pry, ze mi to muze hodne usnadnit. Ja zvolil radsi pro ne nebespecnejsi trasu, ale me se nezdalo, protoze se mi jelo v celku fajn, nemel jsem ovsem spomalit pod 80 kmh.Zastravoval jsem kazdou hodinku na odpocinek, a to jen na zpevnenich casteh, nekde pobliz nejake hory.Jizda byla fantasticka, ale prezto jsem mel celkem velky strach, aby mi to vse vydrzelo, abych nespadnul, a bal jsem se opet Tuaregu, ktery prepadavaji kolem sudansko -egyptskych hranic. Pozde odpoledne jsem se zastavil na delsi dobu, si lehnul, pozoroval tycho kolem sebe a jedl syrovou vietnamskou polivku.Mel jsem strasnou zizen, ele musel jsem preventivne setrit vodu, protoze kdybi se mi neco stalo, tak vlak jezdi jen jednou tydne, a ten uz vcera vyjel.Vydal jsem se opet na cestu, a zrovna , kdyz jsem zacal premyslet o tom, ze si udelam tabor, jsem pred sebou uvydel v dalce velkou cernu pasku.Ano , byl to vlak ze vcera. Zajel jsem k njemu, a lide name zacali mavat jak ze se jim ukazala maria:" Sir, sir, stop, stop...Dosla nam nafta,, uplne nahodou nemas ji neco navic?" Oh, ne ne to jede na bencin" Teda, nechapal jsem, kdyz tady jezdi kazdy tryden jiz nevim kolik let, ze mohl proste zapomenout na naftu.nikdo se ale nevzrusoval, nikdo nenadaval, a kdyz jsem je provokoval, proc se nezlobi, atd, mi bylo receno: " Vis, pane, v Sudanu nam cas nic neznamena.Az prijede jini vlak pro nas, tak prijede.Do ty doby tady vyckame a budeme se i modlit."Ano, nahradni lokomotivu strojvudce zavolal vysilackou, a musela se z Atbary vracet cca 300 km do prostred pouste pro nas vlak.Nas rikam proto, ze jsme mezitim nalozili BMW na vagon, a rekl jsem si, ze prez noc budu na vlaku, a tak usetrim kousek casu, a rano bude pekne hlavni mesto Karthum. K rannu nahradni lokomotiva prijela, zaprahli tu nasi, a vyjeli jsme. Mackal jsem se v kupe jeste z dalsimi 6 prijemnimi sudanci, ktery k podivu neumeli vubec Anglicky,krome jednoho trochu.Byly vezni, a ja byl v vezenskyym coupe, protoze jinde nebylo misto, respektive mi ho nabidli na chodbe, nebo v predu v lokomotive.Zustal jsem s nima. Chityli je policajty v Cairu, kde delali na cerno jen pro jidlo a ubytovani.Vsyml jsem se az ted, ze maji vsechni pouta na zadech.Behem jizdy jim je odemkli, a klec uzamkli.Ale kdyz se potrebovali pomodlit, tak jim tu moznost dali na chodbe. Z eskortu je pak egypsti policajty vedli az do Asuwanu, pak trajektem, a tady jiz jsou pod kontrolu sudanskych policajtu.bylo mi jich je lito.Vecinou z nich je zenatich, a maji obavy, jak ted uzivi rodini, kdyz je zavrou.Museli by zaplatit kauci 120 USD pro vsechni, a maji jen cca 50USD.Lezel jsem na zemi,premyslel, jak je ten zivot nekdy tezky a snazil se usnout.
Sudanci a Senegalci jsou nejtmavejsi africane, a jsou opravdu cerni jak bota, a v noci jsem poznal jen podle zubu a oci, ze se mi blizi clovek.Do Atbary jsme prijeli dopoledne a zase jsme tam stali 3 hodini.Sel jsem se ptat konecne strojvedouciho, co se zase deje a pry se zadrel motor.Prosil jsem ho, at mi vynda BMW, a nemohl mi vyhovet, protoze ma bohuzel jinych starosti moc, a itak:"pane, vzdyt zachvili pojedem.max za hodku privezou nahradi lokomotivu" OK, kdyz rikas, tak jo.Lokomotiva prijela k veceru, vymenili masiny, a vydali jsme se dal.Ja uz by v Kathumu na motorce byl dnes, z vlakem jsme dojeli az druhy den dopoledne.Vlak totyz jezdy v prumeru rychlosti 40 km-h, jelikoz se muzou koleje v pisku rozlejzat pri vetsich rychlostech. V Karthumu rychle bezim za dopravcim , aby mi honem dali ven motorku, abych konecne mohl pokracovat. Byl patek, a odpoved znela:"Dnes je patek, slavime svatek, dnes nikdo nepracuje, ale zitra ty je vyndame."Byl uz jsem nastvan prilis, unaven, ziznivej,spinavej jak prase,vsude se mi udelali bedary a take hladovej. Nikdo jini opet nervozni nebyl. Pro me spolecniky s kupe si prijela policie. Hnali je pred sebou, a oni koukali na me, se smali a prijemne loucili. Ne, ne ne, nemohu to dopustit:"Pockejte, sire, kolik musej zaplatit celkem?"sem se zeptal hlavniho policajta. Odpoved znela cca 125 USD v jejich mene.Oni meli cca 50, takze staci pridat 80USD, a sest zen a nevim kolik dety by melo tatu na svobode. Pojedu za Vama na stranici. Ujmul se me hed taxikar, a vyjeli jsme. Na stanici jsem zaplatil potrebne penize, a klukum dal jeste kazdemu cca 7 USD. Byli nesmirne stastni, a ja take, protoze jinak vubec nemam sansi se tem narodum, ktere cestou potkavam nijak revanzovat, a tak alespon takhle. U taxikare jsem pak stravil noc. Provedl me po hlavnim meste, nad kterym jsem byl mile prekvapen, protoze na rozdil od jinych mest a vesnicek, vypadal docela pekne, byli v nem i moderni budove, a vypadalo celkem ciste.Zato v vesnicih jsem se presvedcil, ze Sudan je jedna z nejchudsich zemi sveta. Lide ziji v slamenich chysich, vydel jsem spoustru vysusenich velbloudu, psu kocek, oslu, a to vse kvuli sousi. Deti meli nafoukli briska a i dospeli byli sama kost a kuze.Priserni pohled. Prumerne stari sudancu je cca 47 let. V Malawi napriklad se chodi do duchodu v 40 letech. A nestalo se, ze by nekdo zebral .Jen se usmivali, a prali mi :"Welcome in Sudan". Vedeli o sobe, ze jsou prijemni, a malokdy se to zapomneli zeptat, a tim pripomenout.
Vecer mi zena taxikare udelala kozi rizecky, a uz dlouho jsem se tak dobre nenajedl. Rano jsem mu chtel platit za taxik, a mel pocit, ze jsem dobry clovek, a ze nechce nic.Byl chudi jak kostelni mys, a nechapal jsem, proc nechtel:"Alah mi to mnohokrat oplati" Dal jsem mu presto.
Na motorce jsem se vydal do cca 560 km vzdalenich hranic z Etiopii.CHtel jsem tuto vzdalenost udelat za 3 dni, ale prisaham bohu, nebylo nic k vydeni.Pusta vysusena krajina, sem tam nejaka vesnice z slamenich chys, lide se me bali, deti hazeli kameni, a vubec jsem nejak mel chut tady zustat. Zastavoval jsem u ridicu kamionu, kde jsem si varil polivku. Davali mi chleba a studenou vodu. Z motoresty a obchody v sudanu vypadalo velice bidne.Skoro zadne jsem totiz nevydel. Bylo priserne horko, a posledni mraky jsem vydal na severu Egyptu.V techto koncinach prsi mozna jednou za rok par kapek destu. Voda je tady vzacna, a v obchodech stoji kolem 1 USD. Lide je nosi v sudech na hlave obcas i par km.
V Karthumu jsem chtel ziskat povoleni k navstreve "valecneho "jizneho Sudanu, ale ministerstvo mi ho nevydalo,naopak jsem se dozvedel, ze budu muset udelat zmenu planu cesty. Mezi Erytrii a Etiopii je opet konflikt a hranice jsou zavrene.To snad ne, a tak jsem se tesil do roztomileho mladeho statu. No, pokusim se ziskt jeste par informaci cestou, jelikoz to nechci vzdat, protoze zrovna konflikty me celkem lakaji, a setkal jsem se s par cestovateli, ktery to maji za sebou a stale zijou,a maji nepopsatelne zazitky s techtro teritorii. Ja sem zatim nic takoveho nezazil, a chi okusit, jaky to je. Obvykle se cizincum nic nestane.Podivat se do uprchlickych taboru, to je muj sen, a uz v Pakistanskem Pesawaru jsem to prosvihl.Cestou proti hranicim se ale dozvidam, ze se tam strili hlava nehlava a jiz jsou silnice uzavrene, takze at budu rad, ze me pusti alespon do Etiopie.
ETYOPIE, KENYA
Etiopie
Poslednich 150 km proti Etiopii vedla prasna cervena silnice plna sutru a rolet.Na hranice jsem dojel proti veceru a ubytoval se v prvni Etiopsky vesnici.Pral jsem si to, protoze jsem vedel, ze v Etiopii zase budou mit dobre africke pivko.Za hotel jsem platil dolar, a byl velice jednoduchy.Zacalo se mi libit.Hodne baru, z kterych rvala prava africka chudba.Take odhalene zeny jsem vydel naposledy v Recku.Etiopky jsou znami, jako jedne z nejchescich v Africe, a to mohu potvrdit. Svetlejsi nez Sudanky, stihle, a hodne dlouhy nohy. Hned se mi zacali nabizet, a any se jim nedivim, kdyz mi pak jedna z nych prozradila, ze dela 6 dni v tydnu 12 hodin, a bere 24 USD.Odemne chtela 20 USD za sex.A pripadalo ji to "skoro zadarmo".Ertiopci jsou znami, jako jeden z nejhrdejsich narodu Afriky, jelikoz jako jedini Af. stat nikdy nebyli pod vlyvem bilych nadvladcu. V baru jsem se seznamil z mladim muzem, ktery byl velice prijemni a bavili jsme se docela dobre.Ptal jse me, jaky jsem rocnik, a ja mu odpovedel, ze 1973. "Coze?, to ty je 22 let?? to teda je musis mit vic, vypadas starsi." Jo, je mi 29,proč 22??" No, 1995 - 1973 = 22" Nebylo mi nic jasno, co mi chce rict, ale pak jsme prisli na to ze u nych je misto 28.12.2002 datum 19.4.1995, a take jsem zistil, ze zadni novy rok neslavi, a to se mi vubec nelibilo, protoze sem se jiz doma tesil, na poradnou parbu nekde u nejakeho africkeho kmenu, protoze jsem vedel, ze si Africane na oslavu potrpi.A ted ze nic nebude?? To teda ne, pospisim si do Kenye, a mam pred sebou cca 1500 km. No v Etiopii je k vydeni pomalu jen priroda, hory, par hezkych mest, dobry lide, jinak nic moc, a tak to v pohode zvladnu.
Pasove formality jsem jiz mel za sebou, celni me teprv cekaly o 30 km dal.Na cestu jsem se vydal brzo rano, a na celniky pak cekal stejne do 11 h. Proste pan, ktery daval razitka do karnetu mel rodinne povynosti. Do Adis Abeby zbyvalo cca 950 km sotolinove silnice, kde jsem obcas jel 30 kmh,jelikoz bylo tolik kamenu, ze jsem myslel, ze se ni urve zadni kolo.Vylozene to mlatilo az na doraz, a me se chtelo brecet. Po 3 hodinach jizdi , v Gondoru, jsem jako vzdy kontoloval doklady, jestli je mam, a zda sou spravne orazitkovana, a hele, nemam pasport.Zrudnul jsem a zacal hledat.Nebyl. Rek jsem si, ze mam letos obrouskou smulu, nebo mislim na jine veci nez bych mel, a nic my proste nevychazelo.Co ted?? Spatky na motorce nejdu, protoze je mi bylo lito, a k tomu bych malem parkrat upadl, a pripadalo mi to zbytecny rysk.Sel jsem na policii, at volaji na celnici, a pas daji nejakymu ridici kamionu, a ten mi ho priveze.Telefon dneska nefungoval.Do prdele.V Gondoru sem nasel taxik, ktery mi slibil, ze trasu cca 400 km Ujede za 7 h, bez problemu, a ze jeho tojota brzdi, any se neprehriva, jako ostatne.Nauctoval mi 100 USD a jeli jsme. Po 13 hodinah driny z autem jsme dojeli opet do Gondoru i s pasem.Stratil jsem den a novy rok se blizil. Do Adisu me cesta trvala 2 dni , a jel jsem defacto celi den s prestavkama na hezkych mistech a motorestech. 14 h a motorce. Mijel jsem nadhernou prirodu, vysoke hory, kanyoni,skvele lidi podel cesty, kde jsem se vsyml, ze kazdy etiopan ma u sebe hul, a take to, ze nikdy nejsi v Etiopii. sam.Kdekoliv v busi , na horach, v udoli jsem zastavil, tak vzdy se nasel clovek, ktery me z dalky pozoroval, nez jsem se mu usmal, ho pozval k sobe, a podal mu ruku.Mluvyt anglicky neumeli.V Etiopii jsem jel v velice vysokych vyskach i 3500 m nm , a klima byla velice prijemna.Nebylo horko any zima.Ani z motorku jsem v techto vyskach nemel veci potize, spise me se dychalo trosku hure.
V vesnicich me vzdy deti i dospeli "vitali" z slovem YOU, na ktere jsem zacal bit alergicky. Vzdy zakriceli You,You, a nastavili ruce, abych jim dal jidlo.Pamatuji hystorku z hotelu, kde do me hucel doktor, abych ho pozval do Europy, ze tady ma 26 USD vyplatu, a ze tak nechce zit.Pili jsme pivo, a opravdu cele dve hodini dome hucel jen to. Ano, pozval jsem ho , ale nedal si pokoj.Odesel jsem spat, a v jednu rano zacal histericky mlatit do mych dveri, a brecet jako zbesilej, at mu to znova slibim. Bal jsem se,a zarval jsem, ze volam policii. Rval dale. Sel jsem k oknu pokoje, a skutecne rval, po policii, a nakonec se uklidnil. Mislel jsem, ze me bude rano cekat pred devrmi, nebo ze mi neco udela z motorku, ale nic se nestalo.
Do Adisu pokracovala nesnesitelna silnice. Jel jsem pomalu. Dle mapy uz by mel byt asfalt, ale byli jen kusy asfaltu par deset metru, a bylo by lepe, kdyby vubec nebyl. Divil jsem se, ze jsem doposud nepychnul, neurval tlumic, neurval draty, a vubec, ze motorka jeste drzi pohromade. Zlata Mauretanie.
Adis lezi v vysce cca 2800m n.m. , a pripada mi to jako veci vesnice, i kdyz, v centru mesta clovek vydi hezke oblecene lidi, elegante zeny, krasne nove auta, par modernich budov a obchodu, ale jinak...Typicke Africke mesto.bordel, zebraky, troubeni, spina, kazdi jezdi jak chce, policajti piskaj jak o zivot, jezdi se na cervenou, a huligani rvou na tebe a ukazuji Fuck off a you. V jedne ulici jsem potkal nestastniho Nemce z Varaderem, ktery nestastne brecel nad prednim kolem. Sutry mu ho totalne zdemolovali, a v meste pry nemuze sechnat jine.Pry nevi co ma delat, tak jsem mu poradil, at si na priste koupi BMW, a ted, at mu kolo nekdo posle DHLem, ale pry ze to bude drahe, a ze si to necha svarit nekde v dilne.Buch mu pozehnej.
Krome internetu jsem v tomto nezajimavem meste nemel co delat, a vydal jsem se po jiz nadherne silnici proty jihu, proti vesnicim, ktere jsem v Etiopii miloval.Nadherne kulate hatrce, jak s pohadek. Priroda menila barvu, a stale vice stromu, travy, kopcu, bylo zelenejsi barvy. Blizili jsme se Equatoru. Po dvou dnech jsem si dal prvni jidlo, typickou etiopskou indzeru z bolonese omacku, z nejakeho podivneho zvirete.Trosku zapachalo a palilo, ale snedl jsem.
Zdravotni potize jsem zatim vubec jeste nemel, a nebyl jsem moc any opatrni. Bal jsem se ale neustale nejveciho africkeho zvericiho nepritele- komaru. Mazal jsem se, spal pod mosketieru, vecer vzdy v dlouhych kalhotach a rukavech.
Dnes se slavi novy rok, a ja mam pohodovych 400 km asfaltu pred sebou do Etiopsko-Kenskych hranic. Jedu pomalu, a flakam se. Silnice se opet horsila, a zacinam bit trosku nervozni, abych dojel vcas na hranice.No, jasne ze nedosel .Zavreli mi je pred nosem.V 18h.,ja tam prijel o patnact minut pozde. Nepustili me.Vysvetlil jsem jim, ze tady necham motorku,doklady,jen at me pusti prez rampu do Kenye, kde uz probyhale bourlive pripravy na Novy rok. Nepusti a nepusti .Nepomohl any uplatek. Chtel jsem mermomoci, vzdyt tady bylo cca 22.4.1995, a nikdo o zadnem novem roku nic nevedel. Zustal jsem v Moyale, v Etiopii, ubytoval jsem se, sel do vesnice, do baru, kde nikdo o zadne oslave nic nevedel, v cele vesnici nebyl zadni bili cizinec, abych alespon s nim se opil, a tak sem se vecer seznamil z zhulenim Rastafarianem, zhulili jsme se, trosku opili, a v 9 vecer jsem sel hodne unaven spat. Evropsky cas byl o dve hodii mene.Bylo mi opet vsechno lito, a deprese a .... vubec, ...probudil jsem se do hezkeho dne a vyjel do Kenye.
Kenya
Celni formality na male zdrzeni probehli celkem v poradku. Vedel jsem , ze mam pred sebou jednu z nejhorsich a nejnebespecnych silnic na me trase. Cesta vede busi, po bahnitych silnicich plnych der a louzi, kamenu a stromu, a navic jede se v konvoju, protoze casto prepadavaji kamioni somalsky bandite z puskamy. Tak trosku sem se bal, ale zase jsem chtel zazit njejake vzruso, a tak se provokativne ptam pohranicneho policajta:"Musim jet v konvoji, prepadavaji vubec jeste??" "Tak, obcas jo, naposledy 29.12., takze je to celkem nedavno, uz by dnes asi nemuseli".
Vyjel jsem za kamionama, a malem zapomel, ze musim opet vymenit strany jizdi.V Pakistanu pred lety bychom malem skoncil pod kamionem. Na posledni chvyli jsem odbocil spravnim smerem. Jsme v byvale anglicke kolonii, a ceka me takova jizda az do Kapskeho mesta, pokud ovsem dojedu. Nebyl jsem si totiz jist, kdyz jsem vydel, co me ceka predemnou. Kamioni jeli 40 kmh, a ja za nima 5-20 kmh. Neslo rychlejc. Tlumice opet bouchali, kufry sem myslel, ze se mi ted,ted urvou, miliarda vybraci, motorka skakala z dyry do diry, ponoreval jsem se do louzi az po kolena a bal, aby motor nenasal vodu. Byl jsem mokry a spinavy. Priserne horko slunce mi parilo do hlavy. Vodu jsem mel sice sebou, ale ta byla tepla. Spadla mi motorka. Nemel jsem ji sylu zvednout, a tak jsem cekal, nez projede jakesy dalsi auto. Dojelo, a lide mi pomohli. Mokry jsem byl i velkou vlhkosti. Do rovniku totyz nezbyvalo moc. Cestou jsem myjel velbloudy, zirafi, antylopi, a hlavne, me nejvic zaujali Masajove. Nejveci Africky kmen, oblecen v cervenych hadreh, obuty obvykle do narezanich pneumatik od motorek, v ruce kopi, za pasem nuz, a na hlave a kolem krku nescetne koralek z umele hmoty. Zeni maji prsa "ven" a kolem krku mozna 50 naramku. Nektery maji na hlave i pery.Jsou hodne hrdy, a misli, ze vsechen dobytek na teto planete patri zrovna jim. Nebyl jsem v turistickych mistech,a tak jsem pro ne byl stejna atrakce, jako oni pro me. Fotil sem je, a oni me zadali o dalsi a dalsi fotky. Fotili se i na motorce. Hodne ji obdyvovali. Obcas jsem myjel jejich vesnice, obcas se zastavil, sel k nim, si pujcil ohen a kastrul, uvaril jsem polivku, a pak jsme ji spolecne jedli. Meli radost ale nerozumeli jsme se, jen usmivali. Nemluvyli anglicky.
Pokracoval jsem po spatne silnici. Do ISIOLA- do asfaltu zbyvalo jeste cca 400 km. V delce vydim kamioni, ze stoji v fronte.Priblizil jsem se a vydel, ze se kolem pohybuje hodne lidi v kuklach, a v ruce pusky. Jo, tak asi konecne zaziju poradny pruser. Prvnimu kamionu rostrileli gumy, ostatni jej nemohli obet, a tak jsme vsechni stali pevne na zemi, a ruce vzhuru. Mislel jsem v tu chvily, jakou mam stesti, ze me pred tim na to upozornevali cestovatele, a ja si pekne schoval penize do "trezoru" hluboko v bavoracke karoserii. Do penezenky jsem si dal 70 USD, a par supu lokalni meni. Mislel jsem take na to, ze i kdyz by mi vzali moped, tak pochybuji, ze ho budou umet ovladat, akort po ty ceste. "Hello, mister" jsem slusne pozdravil nejodvaznejsiho z nich, a "cekal" spatky vlidnou odpoved. Nic! Skusil jsem jeste "Salam alejkum", a take nic. "Money, money, give me all money!!!" Penize, dej mi vsechny prachy, slisis!!", sem ho zaslehl kricet. Podival jsem se na policajta vedle, ktery mel pusku odhozenou pryc, a ruce take vzhuru. Jen name mrknul, at ho poslehnu. Vzal jsem penezenku, a nez jsem ji stacil otevrit, mi ji vzal. "To je vsechno??" se udivil. "ja je je jedu je je jen do Na na nairo bbi , a tttatam name ceka zena z pplnno penezz, a muzette jjit ssemnooou tttatam, a jjja Vvam je dam .TTaddi mam jjen to.Vsse utratiill." Vzal prachy a penezenku odhodil.Udelal jsem dobre, ze jsem mel 70 USD, protoze kdybych rekl, ze nemam nic, tak mi neuveri, a 70 USD jsou pro ne velke penize, a je logicke ze s nima bych do Nairobi opravdu dojel. Dival se mi jeste do kufru, zaujal ho disckmen, ale nevzal mi uz nic. Pustili me. Ridici a pasazeri zustali a prohledavali je dal. Vecer jsem dojel do Marsabitu unaven, prestrasen a spinavy.Udal jsem vec v hotelu, hotelier volal opet policii a nevim co dal. Rano jsem opet vydel ridice i lidi z naseho konvoje.Vzali jim nektere penize, pusky, elektroniku, a pak pry se vytratyli v busy. Deje se to bezne a i oni schovavaji penize do kamionu a pouzivaji stejnou taktiku jako ja. Z Marsabitu jsem vyjel jiz v 6 rano a po celodenim trapeni stejnou silnici jsem se po 8 hodinach dopotacel do Isiola. Od tud by uz mel byt asfalt, alespon par tisic km. Asfalt jsem radosti polibil v spolecnosti lidi, a jeden kluk se me ptal, k jakemu bohu ze jsem se pomodlil? "je to cerni "buch", jmenem ASFALT.
O par km dale jsem skutecne zahledl velkou zlutou dopravni znacku: EQUATOR. Loni se mi to nepodarilo projet, protoze me to prekazil cas a valka v severnim Kongu, ale letos se mi ten sen uskutecnil.Fotil jsem se o stosest, a byl jsem stasten.Fakt jsem byl stasten.
Kenici name pusobili ruzne.V vesnicich byli mili, nevlezli, ochotni se bavit o politice, o zivote, meli prehled o Evrope, o kulture,sportu, autech atd.Ale jakmile jsem se blizil njejakemu turistickemu bodu, tak se z nich stali drzi obchodnici, presvecujici, ze ten jejich vyrobek je nejlepsi a nejlevnejsi.Dobre tady funguje Safari turistika.Ale na tu jsem se v Keny z vysoka vyprd, protoze to je delani pro turisty, ktery si sem priletej v letadlech, a pak se v klimatizovanych landroverech odedou v bilich kosilych do safary, platy za to 300 -700 USD za 1, mozna 3 dni.Ja vim, ze vsechni zvirata co oni, ja uvidim cestou po Tazanii, Zambii, a kdyz ne, tak v Namibii urcite, a i tak, co se tyka parku, je Namibie hodne lepsi, a hlavne levnejsi, takze preturisticka a jinak pekna Kenya, zbohem jindi, mozna v duchode, a i to tam asi prijdu ze svim landroverem, jasne ze aklimatizovaim. O nekolik dnu pozdeji, jsem dojel do Tanzanie.
TANZANIE, MALAWI
Tanzanie
Silnice byla prfektni a vedla pod Kilimandzarem.Nebyl moc vydet, jelikoz byl zahalen do hustych mraku.Jel jsem rychlosti cca 140 kmh, a cestou opet potkaval masaje.Jeden me dokonce stopoval, kdyz jsem zrovna fotil opice, a naznacil gestama, ze chce svest. Vezl jsem ho do 15 km vzdalene vesnice. Nechal jsem ho na motorce, a oznamil mu, ze ho budu fotit. Okamzite se zacal hadat, kolik mu zaplatim. Vedle stal pan, ktery mluvyl anglicky, a ja mu rekl, ze chci za svezeni presne tolik penez, kolik on pozaduje za fotky. Z kompenzaci souhlasil, a ja ho fotil na motorce.
Poprve vubec doposud v 16 statech africkych, ktere jsem zatim projel me zastavili policajty na radar. Jel jsem na 50ce 140, a jen troubil a vyhybal se oslum a kozam, obcas i cloveku. Pravda, jsem fakt vul, ze jedu takle, ale presto, 10 USD, trosku moc, ne? Ha ha, z uctem nebo bez, se ptal prislusnik. Bez uctu.OK, tak to mame za 5 USD. Dal sem mu je, dali mi vodu a pepsi, a jel jsem dal stejnou rychlosti do dalsi vesnice, u ktere pry zase bude radar,a ze zase cekaji kolegove, a oni tam opravdu byli. Projel jsem 50kou.V Arushe jsem vymenil penize, se poradne najedl, o park ongorongoro jsem za 300 USD na den neprojevyl zajem, a jel sem do Dar es Salamu.Nejveciho a zaroven hlavniho administrativniho mesta Tanzanie. V Daru se dobre schani viza pro dalsi zeme. Ja je potrebuji do Malawi, Zambie, a do Namibie si vyridim v Lusace, v Zambii. Do JAR jsem si vyridil jiz v Praze. V Daru ale se mi podaril jeste jeden velky kousek...Potkal jsem tady slovinskeho kamarada Endyho , z stejne vesnice jako ja, a tak pojede semnou az do Kapskeho mesta.Jednina vec, co se mi na tom nelibila, bylo dalsi zatizeni motorky o cca 100 kg. Joj, jak zas potrapim ten muj stroj. Dostane poradni ceres hlavne v Namibii, kde nas ceka cca 2500 km sotolinovych a kamenitych silnic. Jestli toto vydrzi, tak osobne napisu do Munchenu.
Druhy den sme se aklimatizovali v Daru, protoze on byl poprve ven z Europy, a mel sileni strach z cernousku, ktery "opruzuji" kazdeho bileho turistu. Musi se nanje obcas skutecne tvrde, jako na psa, oni nejsou vubec urazeni, jen se omluvy, a z usmevem odejdou.To jsou zrejme nasledky bilich vladcu, ktery s nimi takle jednali./vyjebavali/. Endy totiz nemohl verit, ze ho cernousek jen tak zastavi na ulici, a popreje mu hezky den, zepta se ho jak se ma, a odkud je atd. Neni z evropy na to zvikli, a neveri, ze to misli uprime, a ma pocit, ze hraji na njej hru, a buch vi, co asi po nem chtej. No, nastesti brzo zmenil nazor.
Vecer jsme si uzivali Dareskych diskotek.Libilo se nam tam moc, a musim konstatovat, ze jsem opravdu vazne ovazoval o tom, ze moje dalsi manzelka bude cerne plety, jelioz takove "gazely" se muzou plne srovnavat z Neomi Cambel. A navic, kazda druha nas balila a chodila septat na ucho, ze nas moc miluje a co kdyz by s ni neco nemohl....... Snad take poprve vzivote se mi trhalo srdce, kdyz jsem tak krasne zeny musel sproste odhanet."Vypadni krasko, ja te milovat nebudu, fakt, vypadni uz a nech me bit" Vrchol vecera byl, kdyz jsem ze srandy rekl," hele, ja mam AIDS, takze jestli chces, muzem se pomilovat," a ona na to," ja take, takze nam to nevadit nebude, pojd, dej mi 10 USD".
Dalsi rano jsme behem 5 hodin ziskali vizum do Zambie a Malawi. Byla draha, ale nic jsme nemohli smlouvat. Na ambasade jsme potkali 2 starsi chlapi na motorkach. Jef a Nick, byli z Jizni Afriky a jeli na BMW R 80 GS a Africa twin. Oni hrozne spechali, domu , za firmou a rodinu a tak jsem tomu neveril, ze se vlastne budeme potkavat celou cestu do Lusaky. Pak, kdyz jsem vydel jejich spech, mi bilo jasne, ze domu popotuji jeste tak 20 dnu. Kazdych 50 km zastavka, stamprlicko, pivko, hezka zena, cesta do jungle atd.
Vesnici, krterou jsme navstivili, lezela nedaleko z Daru. Byla plna typickych africkych domecku, do kterych jsme nahlizeli, a pobyvali v nych. Nadoby meli pekne srovnane po zemi a na stenach, drevene postele byle svazane z spagaty, po zemi byla udupana hlina, a v rozich povyne zbrane. Macety, kopi noze, a taky obcas nejaka zbran. Chyse meli slamenou strechu a vetsinou byle z bahna, slamy a kraviho trusu.Na zemi, v kuchynce bylo ohniste,a na nem kotlik, v kterem varili. "Vzacne" hosty je treba uctyhodne prijmout a tak nam udelali mile prekvapeni, prevlikli se do jejich "kmenskych" obleceni plnich koralek z skebli, provazku, satku a krasne barevnych odevu, a zatancovali nam. Par muzu hralo na bubni jak o zivot, a kazdou chvilku je dali hrat k ohni, aby se kuze napnula. Atmosfera byla okouzlujici, a citil jsem se skvele, a vedel jsem, ze prave prozivam opet jedno nadherne obdobi sveho zivota. Problemy zustali 10.600 km daleko, prave tolik jsem do ted najel, a Zhruba prave tolik me jeste ceka do cile. Byl jsem v pulce cesty, uvedomyl jsem si, jak to vlastne rychle ubehlo, kolik bylo nadhernych okamziku, kolikrat bych malem naboural, kolikrat nekoho prejel, spadnul, kolik jdem prejel slepic a jinych zvirat, a jak mam vlastne velkou stesty, ze jsem tady, zdrav a ziv, a ze me BMW opet nesklamal, a to jsem ho prohanel pro neuveritelnich hnusnich silnicich. Divili se mi vsechi, ale nejvice sam, ze jsem any nepychnul, nic nezlomil, neurval, a motor si po celou cestu jen pekne brumlal tu svoji, me uz velice znamou "pisen boxerovou" pisen. Obcas jsem "kone" obejmul, ho tajne polibil,a zaseptal, jak jsem na njej hrdy.
Samozrejme tajne, aby si okoli nemysleli, ze jsem blazen. Jen tak dal, pred sebou mame jeste skoro celi svet, a do Prahy mame jeste tak rok a pul, a minimalne 60.000 km.
Z Daru do Mikumi bylo zhruba 300 km. Mikumi je narodni park, skrz ktereho vede hlavni silnice smerem do Zambie nebo Malawi. Pred parkem je velka cedule, ktera upozornuje, ze dalsich 60 km hrozi stretu z zvirati, a ze je proto treba dodrzovat rychlost 60 km/h. Bylo hodne horku, proto jsme se slikli kombinezy, ulozili je do vrchnyho kufru, a v kratasech se vydali na cestu. Jeli jsme pomalu, a opravdu po nekolika km jsme blizko silnice zahlidli antylopy, o kousek dal zirafy, a v dalce pred nama, na silnici se prochazeli ctiri slony. Zvirata nas pozorovala a my je. Jak mile jsem ale zastavil, se obvykle rozebehla do lesa. Zastavit jsem ale tentokrat musel kvuli slonum, o kterych vim, ze kdyz uciti vuni cloveka, muzou byt nebespecni. Motorku jsem zastavil na kraji silnice tak, abych v pripade utoku mohl rychle otocit a zdrhnout. Slony se zastavili a pozorovali. Zirafy me po chvylce pozovani utekli take, a antylopi, jako by nic, pasli se dal. Konecne se slony pomalimy, elegantnimi pohybi opotaceli k vode, a ja pomalu projel blizko nych, vytahl OLYMPUS, a fotil je z ruznych profilu. Byl jsem unesen tou fantastickou atmosferu, a pral, aby dlouho neskoncila. Pred odezdem do Afriky jsem ani netusil, ze uvidim buvoly, zirafi, opice, pakone, lvy, slony , zebry, antilopy ze sedla motorky, a ze si budu jeste moci hrat na fotografa, a fotit je tak, ze na motorce budu vydet ja, a v pozadi tyto krasne klenoty prirody. Jo, vedel jsem, ze tu sansi mit budu, kdyz v Keny, nebo v Tanzanii pod Kilimanjarem zaplatim za 2 deni exurzi do parku z Landroverem a ostatnima turistama, ktery jsi v batusku vezou jeste sendvici a jejich oblibene pivko z Europy, a za vstup dam i 700 USD. Tady tech turistu nebylo, byli jsme samy, a zvirata byla k podivu velice podobna, jako tam. A zadarmo.
V campu jsme se seznamili s prijemnim svicarskym parem z Landroverem. Byli mili lidi a vecer jsme spolu popijeli pivo. Slecna puvodem Italka, nam udelala vyikajici spagety na ktere spominam casto. Jako spravni a pedantni svicari, meli sebou vsechni ingredience, lednicku, vinko, olivovy olej, na strese teplou vodu na sprchovani a dokonce i pracku na prdlo, ktera pere behem jizdy, a na prasek a pradlo pusobi vybrace auta. Divili se, jak muzem jist mistni jidla, jak se muzem dotykat mistnich lidi, a jak muzem jezdit do vesnic, ba dokonce s nima spat v chysi. Nebylo jim vubec jasne, ze jsem doposud nechytil zadnou nemoc, ani sracku, a kde se mijeme, atd. Kdyz jsem jim rekl, ze jsem letos kvuly pretizeni doma nechal i varic, a ze mi obcas nezbylo nez pit vodu kde jsem ji proste schrastil tak...."a any sracka??"se opet nevericne ptali.
Po vecery, ktera mi po dlouhe dobe sice moc chutnala, mi nezbylo, nez jim za to pekne podekovat, koupil jsem posledni rundu piva, o odesli jsme spat. Nemeli jsme si co dalsiho uz rict a vymozenosti jejich Landroveru me zaujali jen na zacatku, ale celi vecer se bavyt o tom?
Silnice proty Malawi byla asfaltova, a to me nejvice tesilo, kdyz jsem na sve helme ucitil prvni kapky destovy sezoni, ktera se pomalu ale jiste blizila.Vedel jsem, ze o par km proti jihu, muze bit situace uplne jina, a take byla. Pravdou je, ze nas od mesta Makambako pralo tyden, kazdy den nekolik hodin, a to slejvaky silni jak za nejvecich prehanek v Evrope. Auta stali, sterace na plno, louze zaplnile kazdou jamku,nektere mosty prez reky se pomalu ale jiste strhavali a uplavovali, stromy lezeli pres silnici, a obcas jsem se brodil prez "jezero", dlouhe nekolik desitek metru, kde jen podel stromu sem vydel, kudy by mohla silnice vest.Oblecen jsem byl do destovy kombinezi, na ruce gumove rukavice, na noze gumou potazene boty, helmu jsem si otevrel, abych vubec neco vydel, a jelo se.Vedro bylo nadale celkem hodne, a tak jsem pekne promacel zevnitr obleceni, a to potem. Ve vesnici Chimala uz to nebylo k vydrzi, a take jsme z nekterych baru usliseli divokou Zairskou hudbu, honem jsme se ubytovali, dali susit veci, a vydali jsme se vecernimu dobrodruzstvi naproty. Tancovali jsme a pili, se seznamovali, tady zeni nebyli tak vlezli, presto jsem mohl bit uz po 8 zenaty ten vecer. Dokonce me Flora volala do Prahy po navratu, a ptala se, kdy ze si pro ni prijedu? Musel jsem tech piv mit dost, ze ja vul ji dal cislo. Nebo me necim ten vecer musela asi okouzlit?
V Mbeye jsem se konecne zase dostal po dlouhe dobe k internetu, a napsal do nekterych novyn clanek, kamaradum a rodine pozdrav, ze ziju. Name cekalo 56 mailu.Venku zase lilo, a tak jsem utracel cas za pocitacem.
Do Malawi vedla nadherna silnice nadhernou prirodu , vysokyma horama, hezkyma vesnicema v ktere zili mile lidi.Vzdy nam nabizeli bramborove hranolky. Zivili se hlavne prodavanim banan, ktere zbirali hluboko v lesich.Povrchne jsem pred odejzdem nekde cetl , ze je Malawi prijemna zeme, a ze jsou prijemni lide, a proto sem se hodne tesil do teto zeme.Take sem pevne doufal a veril, ze policajti nebudou tak otravni jako v Tanzanii. Velice casto me staveli, k podivu chteli vydet mezinarodni ridicak. Na scenu vzdy nastoupili velice tvrde a autoritativne ale po chvilce jsem vedel, ze to bude jine, protoze jsem vzdy, kdyz jsem tusil, ze pride na radu zdimani penez vcas skocil do reci, a pochlubil se, ze jsem take slovinskym policajtem, a ze mam dokonce 3 hvezdicky na kosile. V tu chyli se zmenili, zacali me rukovat a obimat, a stalo se mi min.3x, ze po me chteli poslat BMW lodi pro nej. Pak jsem spocital, ze by chudak na ni musel delat zhruba 12 let, a to nic jist, pit a neutratit proste zadne penize z vyplaty. Samozrejme jsem jim dal vizitku, trosku je predem pripravil na cenu, a ted cekam. Jen dvakrat jsem platil policajtum na celi ceste.Poprve kdyz jsem prez vesnici jel zhruba 140 km/h a chytili me na radar,coz me po dlouhem smlouvani stalo 5USD, a podruhe, kdyz me nacapali na trznici v Dar es Salamu pri vekslovani penez. Natahli me tak, ze jsem za 100 USD dostal jen v prepoctu 16 USD, a pak jsem s toho musel dat jeste policajtu zhruba 3 USD, aby me neodvedl. Byl velice agresivni, a maval mi pred ocima pistoli a celistma.Vekslaci samozrejme utekli, a ja do dnes nechapu jak se jim to povedlo, i kdyz jsme s Endym oba 2x prepocitavali. Hlavne, že jsem pred Endym machroval, ze tak skuseneho cestovatele a okrast??? "Ty vole, jen se divej, a uc, jak se s nima pekne vyjebe" Endy na to:"Prosim te pekne, pojd radsi do banky, ja mam blby pocit".
Malawi
Prvni dojmy v Malawi bili fantaasticke. Deti, muzy, zeny , proste vsechni mi vzdy mavali podel silnice, zdravili, "hello mistr", a siroe a uprime se usmivali. .Je to velice chudi stat z malo prirodnich bohastev, kde byvali diktator vyzdimal tento lid, kde mohl, a stal se jeden z nejbahatsich africanu. Lide jsou tu opravdu skromni, ziji v slamenich boudach, nekdy jen z listma udelani pristresek, casto chodi roztrhani, a u deti jsem opet vzpozoroval nafoukla briska. Ale s takovou laskavosti, uprimnimi usmevy, a pohostinosti sem se zatim mozna setkal jen v Sudanu, a mozna pred lety v Iranu. Jo, tady je duvod, za zustanem dele. Sice prirodnych pamatek, parku, nebo kulturnych pamatek tady moc neni, ale ja jsem nejstastnejsi mezi skvelima lidma.A navic, maji tady snad druhe nejveci africke jezero: LAKE MALAWI, kde se chci koupat a chitat mistni proslulou rybu JUMBO, ktera zije jen tady. Behem koupani v vesnici Chilumbe, mi mistni rybar prozradil, ze mi hrozi "barhazie", druch mikro organizmu, ktery se ty dostane pod kuzi a ... Zacne te zrat zevnitr. Pry ale ted to mozna nehrozi, a ze se ona take koupal, takze...uz jsem plaval v krasne teple vode. No, ale ten pocit fakt nic moc.
V noci nas prepadavala hejna komaru, a jsme v oblasti, kde jiz podel silnice dopravni znacky upozornovali, ze jsme v oblasti z obrouskem vydkytem malarie. Osobne jsem ji sice nikdy nemel, ale presto jsem se teto nemoci bal, jak cert krize. Vylozene jsem dostaval panickou hruzu, kdyz jsem je vecer poslouhal kolem hlavy. Sef kempu mi vypravel, ze ma kazdy rok nescetne pripadu, kdyz evropsky turiste prichazi kempovat, a jsou vecer na lechko, ba nektery dokonce spi na plazi, a rano se klepou a divi se, ze jim je najednou zima, a maji teplotu, a jak mohl pychnou zrovna je, vzdyt predce bere praskky? Mohl!
Druhy den jsme potkali opet Nicka a Jeefa, a odhodli se, ze se sejdeme cca 400 km nize v vesnici Nkotakota.Tam je pry hezky camp, ale ze si musime cestou overovat, zda stoji mosty, protoze maji informaci, ze jih bylo nekolik vodou odnesenych. Take casty silnic a asfaltu bylo odneseno, a tak musel Endy obcas slapat poradnou streku po slizke ceste a hlubokem bahne, a ja pomalu, z nohama na zemi projizdel velke louze. Gume jsem mel na asfalt, protoze jsem si drapaky setril pro Namibii. Do Nkotykoty jsme dojeli pozde vecer, vsechni zniceni, otraveni, hladovy a spinavy. Par zaslouzenych piv nam bodlo.Meli jsme cas, a ja mohl konecne nacat otazku rasizmu v Jizni Africe, a zvlaste me zajimali odpovedi Nicka, protze jsem cestou spozoroval, jak se hoval k rostomilim cernoskum. Napriklad jsme v horach zastavili na odpocinek, si obednali colu, a jako vzdy se s nami zacali bavit majitel chysi, s kterych nam nosili teple coly. Ja jim obvykle z radosti odpovidal na vsechni dodazi, a spolu jsme se casto smali.Nick pil colu, majitel se ho ptal, kolik jede jeho BMW, a on ho serval jako psa, ze se ho nikdo na nic neptal, a at se priste zepta, pokud chce mluvyt ....Byl jsem zarazen po celou dalsi cestu. Teprv tady u piva sem ho pozadal o vysvetleni, proc to tak bylo, a proc sem vubec jezdi, kdyz je nesnasi. Dlouho do noci mi vypravel o cernosich v JAR, o sistemu, Mandelovy, o cedulach v parcich "psy a cernosi-zakazano", ale at je spinil jak koliv, me nepresvedcil, ze to je duvod k nenavisti. On nerozumel me, ja asi ne jeho.Pry kdybych zil s nima po revoluci 94, tak bych ho chapal. Do Cerne Afriky pri jezdi jen kvuli krajine a OFF ROADU.
S Endym jsme se rozhodli, ze tady zustanem par dni, abych se odpocili. Sice opet lilo skoro kazdou hodinu, ale potrebovali jsme odpocinek, a navic, v Malawei se velice tezko a spatne schani jidlo, krome ryby u jezera, a to byl take duvod proc. Dalsi dni jsme projizdeli kolem vesnice, zajeli jsme do parku podivat, zda neco neuvidime, ale vody bylo moc, a tak jsou zvrata roprchana vsude po lesych, nouzi o vodu nemaji a tak je na obvyklich napajelistich uvidite jen zridka. Chteli jsme vydet krokodily, ale "necekali na nas". Z hlavne silnice jsme zajeli nekolik desitek km do hluboke jungle do vesnicky, ktera nebyla ani na mape. Vedel jsem, ze hluboko v lese u reky zije jedna, maximalne dve rodini. Po bahnite ceste plne kamenu, vetvi, hlubokych koryt, jsme se po nekolika hodinach predce probojovali. Deti okamzite zacali rvat a vsechni se poschovali do lesa. Nekolik psu nas chtelo pomalu sezrat, a zeni a muzi jen sedeli pred boudama a otupele na nas koukali.Velice neduverive, a vubec neukazovali zadne pociti. Podal jsem ruku nejstarsimu z nich, , detem rozdal par bombonu, a situace se zachvilku predce zacala menit. Najednou vsechni kolem nas, ptali se nas, zda prichazime z Lilongw, coz je malaviske hlavni mesto. Nemelo cenu vysvetlovat, od kud a kam chceme jet, a prikivli jsme.Nevedeli kde je Europa, Amerika, vedeli jen, ze je moc moc daleko. K veceru se me Marta, ktera z nich mluvyla anglicky nejlepe, predce jen zeptala, kolik pak km je Europa od Lilongwe, tam uz byla, tam to zna, tak aby to mohla porovnat. Rika, ze do Lilongwe ji to trva tyden pesky, nebo 3 dni na kole, tak :"kolik je tedy k Vam, do Europy?" I sam sem zacal byt v tu chili zvedav, podival jsem se na tahometr, a tam ukazovalo, ze jsem od Prahy vzdalen zhruba 13.000 km. Marte jsem odpovedel, ze by na tom kole asi potrebovala nejaky ten den navic, chytla se jen za hlavu, a z rukou ukazala do dalky. Do pozdniho odpoledne jsme stravyli s nima, a prijemne jsme si povidali.Fascinuje me jejich spusob zivota.Na starosti maji prevazne se postarat o to, aby druhy den bylo opet neco k jidlu.Nevzdy se jim to podari.Kdyz je slaba uroda, jedi jen jednou dene, a to nejdrive muzi, potom zeny, a na konci deti olizou zbytky. Na stesti maji letos jidla o neco vice.
Do vesnice, kde jsme meli postaven stan jsme se vratili jiz za tmi a tesil jsem se, ze nam vesnicane ogrilujou slibenou rybu JUMBO. Kolem nas poskakovali deti, se radovali, spivali, se nas dotikali a fascinovali me jejich, jako snich bile zuby. Pan, ktery nas po vesnici doprovazel, mluvyl sice anglicky,ale vypadal velice chudy, ale byl prijemni, a vecne vysmati. Po veceri jsem ho pozval na pivko, a citil jsem , ze neni v sve kuzi. Zacal bit nervozni. Chytnul jsem ho kolem ramen, a obednal pivo. "Ne, mistr, ne pivo, vis, ja mam 7 deti, a jen malo kdy se mi podari nakrmit vsechni zaludky mich deti najednou. Prosim mistr, kup mi radsi tu velkou rybu, co ji tamhle prodava rybar, a ja budu radsi!" Zamyslel jsem se nad nim, bylo mi ho v tu chvyli velice lito,protoze jsem vedel, kolik pro africane znamena, kdyz mu koupis pivo, a on me zaujal tim, ze prezto dal prednost rybe.Ryba stala v prepoctu 13 Kc, a byla 60 cm dlouha. Mekekemu jsem pak samozrejme koupil i to zaslouzene pivo, a .....z vesnice byli pozde do noci sliset zpev a bubny.
Druhy den jsme pokracovali proti jihu, smer Zambije. Byl uz asfalt, myjeli jsme kaucukove a bananove plantaze, motorka si bzucela v nadhernem rytmu a Endy a ja jsme byli spokojeni. Spokojeni do doby, nez se na nas nezacalo slejvat a prat nas tepli tropicky dest. Pro tento pripad jsem si z domova vzal vsecni potrebne veci, protoze Afriku snad nejde projet celou aby te neminula destova sezona, a pocital jsem, ze to pride nekde v Malawi.Tak je to tady v ty pravi podobe. Silice plne vody, gumove navleky na boti a rukavice , a samozrejme kombineza. Endy takovou vybavu nemel, a chudak byl mokry vsude, ale museli jsme jet, protoze kazdy den se to zhorsovalo, a ceka nas to pravdepodobne prez celou Zambiji, coz znamena od ted, takovych 2000 km poradneho kazdodeniho miti. Motorka najednou zacala sama od sebe troubit, a tak jsem uriznul kabel houkacky. Dostala se tam asi voda.
Nemeli jsme chut behem dne moc zastavovat, protoze neustale slikani a oblikani mokreho obleceni a kombinez neni nic prijemneho, a tak jsme vallili proti hranicim z Zambiji. S tohoto statu jsem cetl a slichaval jen to nejhorsi, a puvodne jsem se chtel vyhnout, jet prez Zimbabve, ale nakonec predce....No, mel jsem obavy z lidi. Pry jsou agresivni, rasisticky, urvani, okradaji, a ...."coze? Prez Zambiji??Jen tam ne!!", nas varovali dva anglicani v Tanzanii.
ZAMBIE ,BOTSWANA, NAMIBIE, JIŽNÍ AFRIKA
Zambie
Jsme tady a na celnici na nas udelaali dobry dojem. Mili, prijemni, bez korupce, jen neustale pobihani vekslaku kolem nas, nas trosku znervoznevalo, ale taktez bili k podivu mili, a zajimali se spise o motorku nez o biznis. Silnice se zhorsila, zacali opet useky bez asfaltu, kdyz asfalt byl, tak bylo plno der, obcas misto mostu, kteryho strhle zaplavy, bila jen prkna, a dle udaju celniku, to ma trvat 200 km.
Večer jsme se ubytovali v misionu, kde velila 60 leta australanka Agnes. Byla velice mila pani, ktere se civilizovani zivot "zhnusil", a rozhodla se, ze se o sve bohatstvi, ktere ji zanechal manzel podeli z nekkym jinim.Narazil jsem na ni pobliz vesnice Kachalola. Vybudovala mali hotilek, restauraci, nemocnici, par skromnich domecku pro sve zamestnance, a vlastne vytvorila takovy mikro statek. Vsechni museli pracovat, sazet, varit, uklizet, prodavat, tesat,zdit, proste to fungovalo, a lide byli hrozne radi, ze maji kde spat, co jist, a take si jako komunita neco vydelaji. "Ach, Igore, je to s nima tezke...Podivej, nez jdeme sazet, jim kazdy rok vysvetluju, ze musime zasazet, potom cekat nez vyroste, potom sklizet, a nasledne to musime prodat v meste, a potom dostaneme penize, koupime obleceni jidlo atd...Predstav si, ze druhy den, co to zasadime, mam jiz celou "moji" vesnici na dverich, a nesmele se me ptaji, ze uz teda zasadili, a zda jim uz nemuzu zaplatit." "Jo, jsou velice mili, ale....nebo se zabidli v kukurici s celou rodinu, pak ji kradou, a podel silnice ji prodavaji jako opekanou. Bydlim s nima jiz 10 let, a chci tady i umrit, protoze je tady raj na zemi." I sam sem ten pocit mel.
Vecer jsem stopnul taxi a sli jsme se bavit do vedlejsi vesnice na "diskoteku". Byla sobota, a tak bylo z ceho vybirat, a spoustu lidi vsude popijelo, rvalo , tancovalo, a z kazde putiky byl sliset rev africkych rytmu. Cernosi jsou neskutecni pivci, vydrzi dost, a hlavne kazdy umi dobre tancovat, a nechaval jsem oci na zenskych zadkach, ktere se elegantne chveli v rytmu dlouho do rana.
S bolestma hlavy jsme druhy den startovali proti Lusace. Dnes bych tam mohli dojet. Mijeli jsme nadherne udoli BAOBABU, krajina byla zelena, silnice se zlepsila, obcas opet sprchlo, a musel jsem dat velkeho bacha na opice, ktere z krovy vyskakovale na silnice.
Lusaka nas uvytala z sirokymi ulicami, bylo hodne zelene, parku, a bylo to nejchezci uvitani velkomesta, co jsem zatim zazil a to kdekoliv na svete .Prehledne ulice, slusni ridici, dobre silnice, usmevavi lide ,moderni shoping centra, nadherne vylky z dob anglicke nadvlady. .Lusaka je zvlastni v tom, ze predmesti je krasne a bohate, ale v jadru mesta jsem pak zazil to, o cem nas varovali pruvodci. Spina,kryminal, smog, huligani, bandite, ...ale i v stredu mesta sem se citil docela fajn, a neohrozene, takze.... opet kecy průvodců s baťůžkama.
Nasel jsem krásný kemp, se setkal z hodne cestovateli, a hlavni plan v Lusace bylo ziskani viza do Namibie.Museli jsme cekat 3 dni, a tak bylo hodne casu na straveni hezkych chvilek v prijemnim meste.Nasel jsem take "CZECH HOUSE", ktereho vybudoval DR ... z Prahy. Ve sve ordinaci leci predevsim diplomati a cizince, zijici v Lusace.Prijemni chlapik, ktery se nam venoval nadherni vecer straveni v jeho rezidenci. Mel kolem sebe take dalsi 3 mlade lidi z Ceske republike, tak jsem konecne mohl procvicit muj "second language".
Namibiske vizum jsme po dlouhem doprosovani a lhani, predce dostali v utery misto ctvrtku, a mohli jsme odejt do takoveho meho duleziteho bodu na te mi ceste, a sice Viktorinych vodopadu. Cesta byla rychla, dest pomalu prestaval lejt, na silnici pribyvalo policajtu, ktery byli k podivu vsechni mili a frceli jsme rychosti 140 kmh proti 500 km vzdalenemu LIVINGSTONE.
V livingstonu jsme jeste tentyz den stihli prohlidku vodopadu.Bylo to nadherne, okouzlujici, o to vetsi kouzlo vseho bylo, ze jsme tam bili samy. Nad vodopady se razprostirala nadherna duha. Pry jsou vodopadi ze strani Zimbabwske chezci, ale zase z Zambiske je vetsi klid.Voda dunela, a clovek mel dojem, ze prsi obracenim smerem.Ze zdolu nahoru. Byli jsme totalne promoceni, ale bodlo nam to, jelikoz bylo jinak nesnesitelne vedro. Na Livingstona, skotskeho misionare, vodopady udelali takovy dojem, ze je pojmeoval po britsky kralovne Vikktorii.
Ubytovali jsme se blizko vodopadu, a v noci poslouhali jejich buseni. Druhy den nas cekala spatna cesta do Botswansko, Zimbabwsko, Namibiske hranice. Kolem poledniho zase trosku sprchlo, bylo silene vlhko, a ja se stal unavenim. Zastavil jsem v prostred bushe u silnice,a lehnul jsem si pod slamenou chysi.Prikazal jsem Endymu, jestli nekdo prijde, at vsechni ignoruje, nemel jsem naladu se z nikym bavit, a ten den mi vsichni lezli na nervy. Lezel jsem na mokrem bahne, naces nas obklopili deti. Koukal jsem do zeme, jako by nic, oni zmizeli, a po par minutach se vratili. Endy rika:"Hele, prinesli ty slamenou postel, a plni hrnec jidla" Zastidel jsem se, a hnusil jsem se sam sobe, protoze jsem takhle reagoval. Prezto, ze lide v Zambii jsou velice chudy, take z schanenim jidel jsme myvali problemy, jejich vyplaty jsou ve vyssi 30-50 USD, jsou nesmirne mili a prijemni. Rozdali by se o vsechno. A ja, kreten evropskej, se delam, jako ze je nevidim.....Abych si opravil svedomi, jsme se pak hodne fotili a motorce s nima, a nejveci radost jim udelala helma.
Botswna
Hranicni formality probehli rychle, a clovek ma okamzite pocit, ze dorazil do zeme, ktera je ekonomicky na tom nejlepe z vsech africkych statu. Upravenii lide, celnice na urovni, silnice siroke a na nych krasni novy asfalt, obchody a restaurace, ale take bohuzel na ukor toho take z lidi vymizel usmev, prijemnost, spontanost atd. Vedeli o sobe, ze jsou "nejlepsi" a takto to davali dost vsem najevo.
Pred namy bylo 600 km do Mauna. Maun je mensi mestecko, neboli vstupni brana do delty Okawango. Cestou jsme museli casto zastavovat, protoze bylo neunosne vedro, meli jsme stale zizen, a stinu podel silni moc nebylo. Projizdeli jsme predce poust Kalahari. K veceru jsme dorazili do predem doporuceneho Campu asi 10 km od Maunu. Postavili stan, a okamzite jsme se museli opit, protoze dehydratace byla velka. Tentyz vecer se nam podarilo domluvyt safari na 2 dni, takze se jede hned zitra v 7 rano.Motorku , doklady, skratka vsechni veci krome kanestru z vodu a stanu jsme nechali v campu. Vyjeli jsme z Jeepem do delty, najali pruvodce Kinose, a z jeho vydloubanem kmenem - clun se jmenuje mokoro, odpadlovali do vnitrku delty po uskych kanalech plnych hadu, krokodilu a ruznich zvirat. Sebou jsme meli 12 l vody, a zdalo se nam, ze to bude malo. Kinos mohl pit vodu z mocalu. To jsem mu druhy den silne zavidel. Odpoledne jsme dosli do stinu, postavili stan, cekali do vecera, a vydali jsme se slapat po lese cca 15 km.Vydeli jsme zebry, zirafy,pstrosy, prasata bradavicnata, a hrochy. Meli jsme strasnou zizen, ale z vodu jsme museli setrit.V noci jsme rozdelali ohen, aby se nam nepriblizili lvi, slony, nosorozci atd. Kinos to hlidal celou noc. Behem noci jsme z Endym pili casto. Rano jsme chtel mocit, a ...ono nic. Lek jsem se, pomyslel jsem na vsechno nejhorsi, co jsem kde co v africe vyvadel,kde jsem chytnul nejakou nemoc, jen me palilo a ja se bal. Sel jsem si lehnout, a po minute to name prislo zas. Opet nic. Jen priserne palilo, a ja si rekl ze fakt neco...
Mel jsem neskutecnou radost, kdyz po chvylce z stanu vylezl Endy, chtel curat, vratil se do stanu, po minute opet vylezl, a ja se ho ptal:"co blbnes, proc se nevycuras jednou poradne?" Musel jsem se priserne rehtat, kdyz my odpovedel: "Predstav si, ze mam furt pocit ze curam, a ono vubec netece, a jen me to pali." Mel jsem nesmirnou radost, ze to je dehydrace a ne nejaka jina nemoc, a ze to je jen z nedostatku vody. Brzi rano v 5 jsme se opet vydali na pesi turu po parku.Sebou jen 4 l vody.Udelali jsme opet cca 15 km, a me jse otevreli vsechni mozoli, ktere jsem si nazbiral vcera.Tekla mi krev, odpadavala mi kuze mezi prsty, hnis jsem mel namotan kolem vsech prstu, a bolelo me to hrozne moc.Nemel jsem spravne boty, a navic, nohy sem si tam nemohl vubec nikde umyt, a tak se mi pekne zaparili. Zvirata kolem nas jsem uz any nevnymal a jen sem se tesil do clunu a nasledovne do kempu.
V kempu jsem si opatrne umil, postrikal jodem, a posypal antibiotikem. Priserne to palilo. CHodit neslo, a byl jsem zvedav, jak budu moct ridit motorku. V noci jsem se bolestma probouzel.Vyjeli jsme brzo rano proti Namibii. Z motorky nam neukradli nic. Pomyslel jsem, ze bych mohl trosku aspon skontrolovat olej, nebo vymenit. Naposledi to bylo v Dar es Salamu. Oleju bylo jeste dost, a vymeit se mi ho nevyplatilo. Tech cca 4000 km do Cape Townu to ydrzi. Ostatni veci jsem nekontroloval. Nic neodeslo, zadne divne zvuky jsem neslichal, fugovalo vse v naprostem poradku.Jsem prekvapen, ze to klape vse bez problemu. Gumy vymenim nekde na hranicich z Namibii, protoze tam me ceka min. 1500 km sotolini a kamnite silnice. Itak je vzorek na "cestovnich " gumach uz v cudu. No, aby nebyl, vzdyt jsem s tema gumama byl jeste v Camerunu. Ted jsem si uvedomil, ze mam dneska za sebou cca 16-17.000 km, hroznich i hezkych cest, a any jednou jsem zase nepychnul. Hodne lidi jen nevericne krouti hlavu, kdyz jim rikam, ze jsem nemel ani nejmensi problem z moto. Nekdo rika, ze to je Alachem, nekdo ze to je BMW.Ja si mislim ze kombinace Alaha, BMW, a trosku i me malickosti. Vlastne jsem na vsech mich cestach any jednou nespadnul, kdyz pomynu takove pady, kdyz jedu 10 kmh, a vzdy mam cas jeste vypnoout motorku klickem, a mozna usmat se, aby to bylo esteticky.
Namibie
Namibie me opet prekvapila. Mohl bych ten stat prirovnat Nemecku, co se tice vesnic a mest, a Australii, co se tyka obrouskych farm, poli, a nikde nic. Proste jsme jeli i 200 km, do mesta, kde to na mape bylo oznaceni, ale pri dojezdu na misto tam byla pouze budova telekomu, a opet dalsich 100 km nic. Taky me prekvapili bili obyvatele, kterz tady zili. Vlastnili vecinou pumpy, farny, hoteli, vlastnili vlastne vsechno co fungovalo.Jednou jsem se trapne ptal pumpare ihned na hranici: "Poslis, jak se ty zije tady, od kad vlastne pochazis"?? "Jak, pochazim?? Ja, muj deda, pradeda, vsechni jsme cistokrvni Namibici, a mame tady po staleti sve koreni" Takovy divni pocit, ale budiz. V Namibii jsem si zadal plan, ze se podivam na vsechny zajimave body, co zeme nabizi. Jeste ze mam motorku, a zvladnu to za 10 dni, jinak takova tura muze byt klidne na 20-30 dnu, protoze spoje v namibii nejsou. Zije tu pouze 1,5 mio obyvatel, a stat je velky za 13 Ceskych republik. Farmari, s ktrim jsem se bavil, vlastnili i 20.000 hektaru pudy, na ktrych zili divoka zvirata, a oni se zivili jen tim, ze zvali evropske a americke bohace strilet exoticka zvirata, jako gepardy, pstrose, zebry, lvi, ze nemluvym o antylopach. Vsechno, co je na jeho pozemku, se muze strilit, krome nosorozca. Nase orvni delsi zastavka byl Etosha park, kam nas nepustili na motorce, ze to je nebespecni. CHteli jsme si najmout agenturu, ale hteli, abychom prespali u nych, zaplatili 1000 USD pro dva, a v cene mame jeste castecnou prohlidku parku. Jen park je velky jako tretina Ceske republiky. "To neni drahy, dali jsme Vam slevu, ze jste pry studenti, a ze pry nemate tolik penez, ale panove, nezapomente, v cene mate take 3x jidlo!!!"Vykaslali jsme se na to, a u vratnice se snazili stopovat, ale po chvylce nam sexi a hezka vratna zdelila, ze kdyz uz nekoho nachytame, tak se pak s nim musime i vratit s parku. A kazdy, kdo uz nas chtel vzit, tam zustaval nekolik dnu, a tak jsem uvazoval dal, co udelam. Sednul jsem si na motorku, Endy se me ptal, co minim, a ja mu jen rekl...Nasedni, a pojedem. Zastavil jsem asi 12 km v prvnim baraku.Vlastnik byl beloch. Rekl jsem mu o nasem problemu, prosil ho, at my pujci auto, a ze na oplatku se vecer vyspime u nej, a zaplatime mu to, a navic, vypijem par piv, aby jsi neco priidelal navic.Vyjeli jsme, vratni jsem vskazal, ze jsme motorku prodali a koupili auto, zaplatili vstup cca 20 USD, a uz jsme se mohli celi den kochat na nadherna zvirata. Byli velice blizko nas, a tak mam nadherne fotky. Zvirata jsou na auta zvykla, a vubec se neboji. Lvum je potreba dokonce nekdy troubit, aby uhly. Uvedomil jsem si, ze na motorce by to fakt neslo. Byli jsme opravdu nadseni z parku, a doporucuji parky v Namibii ohodne vic, nez v predrazeni Tanzanii nebo Kenyi. Za par dolacu jsme vydeli da se rict vsechny zvyrata co se vydet v Africe da. Krome v Mikumi, v Tanzanije, kde vede skrz hlavni silnice, a tam to je jasne zadarmo, a k podivu, i slon tam vypada tejne.
Do Opuwa, na severu Namibie vedla sotolinova silnice, ktera se po par km vymenila na pisecnou, a dale pak bahnitou cestu. Ale do Opuwa jsem musel jet. Musel!!! Cekali tam name Hymby. To je zvlastni africky kmen, vecinou pastevci , zbiraci plodu a lovci. Ziji v neskutecne primitivnych podmninkach, jeste vetsich nez treba Turkane nebo Masajove na severu Kenye. Hymbe jsou zvlastni v tom, ze se zeny nikdy v zivote nemii, ale jen potiraji kozim sadlem, do ktereho primichavaji cerveni prach, ktery ziskavaji drolenim kamenu. Chtel jsem je vydet, po tom jsem touzil celou cestu. Opuwo je mensi vesnice, kam chymbe hodi nakupovat jidlo a piti, a pootom se vraceji do okoli i nekolik desitek km.
Zarazilo me, jak je toto mesto ojedinele , a neco takoveho jsem v Africe jeste nezazil.CHudba rvala od rana do vecera, vydel jsem neskutene moc opilich lidi, a hodne moc Hymb, valejici se nasmrt opili po zemi, a na zadech jim vyselo dite, ktery se hralo s piskem. Ano, "prejel" je cas, jako vedsinou puvodnich nebo tradicnich kmenu vsude na svete.Indiani v Americe, Aboregini v Australii, Turkane v Keny,Krovaci v Namibii,Herera v Namibii, Pygmeyove v Congu,Tamberme na severu Toga, proste vsechny tyto narody potkal stejni osud.Alkochol. A take o Hymbach je zname, ze vsechno, co vydelaji z prodeje koz a plodu, okamzite propii. Neskutecne moc me otravoali, a dokonce byli drzi a neprijemni, kdyz zebrali o prachy na chlast a cigarety.Prodaly by klidne sve telo, pro lachev tvrdeho alkocholu.
Zeny maji hlavu potrenou bahnem, na hlave maji zebirka maleho kuzlatka, kolem krku plnou stribrnich retizku v kombinaci s kuzi, prsa hola, a docela sexi,obcas prekvapujici pevna a kolem pasu jen zovoj kozi kuze.Kdyz jsem si casto sahnul na jejich prsa, tak se zadne zene nezdalo nic divneho, vzala si prso do rukou take, a jen se jako by ptala:" Co tam mam, co tam vidis, ukaz mi to znova" Nevidi v tom nic erotickeho, a to me mozna i vyhovovalo.Silene totyz pachnou tou masti, prachem, a do toho smichani bakterie ze vsech let, co se nemyli. Chodi bosi.
Hrozni je, kdyz jsem vydel male deti, ktery olizovali zbytky po rodicich tvrdeho alkoholu, a prali se o lachve. Zaskocen sem byl, kdyz Endy dokouril cigaretu, odhodil ji na zem, tak se za vajglem strhlo ducet lidi, a mezi nimi i lide v cistych kosilych a dzinach. Nebo si ten vajgl uz predem zamluvyl nektery z nych, a pak ho ze slasti vykouril. Delalo se mi zle. Koupil jsem 15 kg kukuricne mouky, tabak, 5 l tvrdeho alkoholu , 2 pytle bombonu a pro nas 10 piv, a odeli jsme do okolisnich vesnic. Trefili jsme na mensi vesnici, kde zilo asi 30 lidi. Na zemy byli velky sutry a motorka jen stezi priskakala do prvni chyse. Nasel jsem sefa, ukazal, co jsem privezl, mluyl jen "Danky, danky danky"(namibstina je velice podobna jako holandstina/ Nasel se tam chlapik, ktery mluvyl trosku anglicky a tak jsem mu vysvetlil, zda se zepta sefa, jestli muzem prespat par dnu v vesnici, a ze tady mame malou pozornost. Sef souhlasil. Postavyl jsem stan a zacali hluboke debaty o jejich zivote. Byli prijemni a oni se nas tez ptali na bezne veci. 5 litru tvrdeho alkoholu, ktereho jsem privezl, ve trech, mozna ctirech lidech vypili bechem trech hodin. Chteli jeste nase piva, dali jsme je a rovnez bylo vsechno behem chvylky pryc. "Stary, 60 lety lovec", ktereho kdysi zakousl lev, ktereho nakonec zabil, uz nemohl, a oblezel tam mezi namy. Ptal jsem se, zda nevedi, ze alkochol skodi, a ze tudy cesta nevede? "Ne, je to dobry, a mas takove fajn pociti, a dobre se spy, a telo se dezinfikuje, a dobre se tancuje, ale rano je pak telo chudak, Ne, neskody.V Evrope Vam skody?" se ptal... Mozna jsem prehnal s tema lahvama, presto ze name vykrikovali:"jeste, jeste".Ne mozna, ale urcite jsem prehnal z alkocholem.Uz bych to nikdy neudelal, a efekt by byl stejni.
To vis , odrit bileho, dokud plati. Odel jsem trosku opili do Opuwa, jeste z anglickym mluvicim Hymbou. Koupil jsem colu, chleba, tabak ryze, a jeste jednu lachev oleje, a pro nas konecne 10 piv.
Vsechno jsem opet dal sefovy, a on to poctive rozdaval kazdimu stejni dil. Ptal jsem se ho, kde berou penize na tolik chlastu, a rekl, ze prodaji kravu nebo kozu, penize rozdeli, a potom propiji. V Opuwu zustavaji tak dlouho, dokud maji prachy. Az dojidou, vratej se do vsi, a cekaji na novy pridel penez.
Druhy den jsem se snazil vypozorovat jejich beznou pracovni napln, a krome dvou zensk, ktere nosile vodu nebo dojile kozu jsem nikoho pracujiciho nespatril, at sem se snazil,jak jsem se snazil. Jen posedavali, okukovali, spali. Sef mi prez tlumocnika naznacil, ze ho pali oci a ze ma hemeroidi, a ze ja musim urcite mit leky. Mel pravdu. Vytahl jsem visine, a zacal mu kapat do oci. Po chvylce zvednul ruku, jako ze OK, a mohl sem to same udelat zbytku populace. Najednou jsem byl jejich spasitel, a zachranil jsem je....Dle me, ikdybych tam mel vodu, tak by ucel byl stejni. Myslim, ze maji oci deformovane prave z chlastu. "Ty vole, Endy, co s tema hemeroidama, co mu dame?? Ja bych vytahl nejbarevnejsi multivitaminovy prasek, netroufnu si mu dat nic jineho.!" "jasne, ale rozlom ho na pulku, a at ho veme ted hned, a druhou pulku vecer,aby to vypadalo profesionalne, jo?" Druhy den sef ihned rano ukazal paleckem na zadek, a vytezne zvednul prst, ze to je opet OK. Bal jsem se, ze mi ted nerozeberou jeste vytmini. Par zenskym jsem dal aspirin, par vytaminu, ale nejzadanejsi "no baby" tablet jsem letos vymecne nemel. Jedine ze by nekde hluboko v kufru po Irene??
Citil jsem zapach jiz na dalku, a sel jsem omrknout, jak bude vypadat nas obidek. Zhrozil jsem se. Sef rozsekaval 7 dnu starou kozi hlavu plnou bahna a chlupu. Maso bylo zelene, ale presto jsem si rekl, ze se to prevari, a bude to ok. Kdyz jsem po snad hodine namocil prst do vody, v kterem se rozsekana hlava varila, a any to nebylo poradne tepli, tak jsem musel bohuzel sefu konstatovat, ze mi vyra nedovoluje jist kozi hlavu. Byl rad, protoze se naji deti a on, ale ja byl jeste radsi. Zlata vietnamska polivka, ba i syrova.
Rozhodli jsme se, ze dalsi den odedem do Opuwa, a zustanem jeste tam jednu noc, a zazijem nejakej poradnej mejdan.Z Chymbama jsem na zaver udelal par zajimavych fotek, patricne si s nima rozloucil, a v zrcatku jsem vydel, ze mavali za nama jeste dlouho.
V Opuwu jsme byli jedini bili. Nasli jsme kemp, zamkli motorku a vydali se parit. Na Endiho se hned nalepili Rastafariani /lide z dredloxi, poslouhajici reage, idolem jim je Bom Marley, a zasnena zeme jim je Jamajka/ nabidli mu zbozi, ale on jim sprva neduveroval, teprv po par pivech ta duvera prisla. Ja o to zbozi zajem nemel, o to sem se vic venoval tanci , holkam a kamaradum. Nakonec jsem si celkem pekne porozumel v tanci z Viky, s kterou jsme protancovali celou noc.
Rano v osum, kdyz jsme se probudili, tak jsme ze vsech baru uz sliseli hudbu na plne pecky, a take lide uz meli opet, nebo spis jeste navato. Proste, takove mesto jsem zatim nikde nevidel.
Opet na jih po sotoline. Parkrat se nam motorka pekne rozhopala a jen stezi jsem ji obcas "chytnul" Zadni kolo bouchalo na doraz, a ja se snazil vyhybat kazdimu kaminku. Dalsi cil nam byl "Scelet coast", kde jsou k vydeni lode, ktere jsou zahrabane v pisku. Krajina nic moc, depresivni, mesicni, a byl jsem nakonec rad, ze nas tam na motorce any nepustili. Prespali jsme na plazi, kde nas zima klepala celou noc. Foukal vitr a prselo. Rano jsme jeli par km na sever, kde jsme mohli shlednout na miliony tulenu. Smrdelo to tam docela fest, ale stalo to za to. Tolik tulenu pohromade jsem v zivote nevydel.
V Swakobmundu jsme si oba doprali klasicky smazeni veprovy rizek, ba dokonce cernuska mluvyla Nemecky, coz mi na ni nejak nesedelo jeji "winner snichel bite", i kdyz namibie byla predce Nemecka kolonie, proto tam hodne lidi mluvy Nemecky. Swkobmund vipadal opravdu jako nemecke mestecko, upraveni, styl baraku byl podobni, nova auta, hodne bylich lidi, a samozrejme take vypadali jako suchary, a nebyli vubec prijemni, respektyve, jako cesti zapadni sousede.Rudy a blond!!
K veceru jsme dojeli do Sousuflei, nejhesci pouste na svete. Kemp byl opet moc drahy, tak jsme dali prednost pive pred jidlem, a vyrazili spat do pouste. Noc byla nadherna, a poprve na ceste jsme spatril jizni kriz. Hvezdy byle definitivne jine, a neni k divu, jsem cca 19.000 km od Prahy. Tu noc jsem byl nesmirne stasten, a oet jsem po tajnu polibil meho kone BMW.
Rano jsme vyrazili do pouste, a opravdu musim rict, ze Sachara je pekna, ale kam se hrabe na namibiskou. Poust je cervene barvy, sem tam je zelen, antylopi, pstrosy, a hlavne me facinovali vyschle stromy, ktere se spamatuji vzdy, kdyz trosku zaprsi. Namerili kdysy v teto pousti 66 stupnu tepla. Nejvysi duna meri cca 400 m.
Posledni nase zastavka byla o parset km jiznejc, kam se jelo opet , jak jinak nez po sotoline. Prirodna atrakce se jmenovala Fish river canyon, a je druhy nejveci, hned po americkem grand kanyonu. Stravili jsme na teto priprodni krase pul dne, a zbytek jsme prolenosili v kempu z bazenem a studenem pivu. Citili jsme se fajn, cesta se blizila h konci, pred sebou mame jeste dobrych 1000 km, a dali jsme si zaslouzeni odpocinek. Guma vypadala velice zle, a neveril jsem tomu, ze vydrzi. Ma najeto cca 11.000 km, a drapaky vypadaji, jako ze my za chvylku upadnou.300 km pred Cape Townem jiz tri odpadli a ukazalo se platno. Bal jsem se jen, aby my guma nebouchla v vysi rychlosti. Do cile jsem prijel z maximalni rychlosti 80 km/h. Kapske mesto byla ma posledni stanice. To mesto me velice okouzlilo, pripadalo my bohate, upravene, vyvynute, vubec ne africke, naopak spise americke. Zajeli jsme do centra, dali si pivko, a ze me spadl stres, unava, strach. Jo, dojel jsem, ziv , zdrav, plny zazitku, a motorka mi zase vydrzela, a neudelala any jeden problem. Jsem na ni hrdy.
Vecer jsme po dlouhem usili nasli camp, a opet sli na pivko do baru Bushman, kde jsme se hned seznamili z 37 letim Rianem, ktery nataci pro National geografic porady o zviratech, a jeho 50 letim bratrem, ktery mu to striha. Po hodine a par pivech nas pozvali, ze zbyvajici tyden budem bydlet u nych, coz se tak stalo. Kazdy vecer nas seznamovali z kamaradi, varili jsme nase a i jejich jidla, parili jak o zivot. Hodne jsme take jezdili za kulturou a prirodnimy krsamy, navstivili Mis dobre nadeje a par jinych rezervaci.
BMW!! Co k tomu dodat.Dnes ma najeto 75.000 km, s toho cca 40.000 osklivych cest a silic, a cca 60.000 km bylo pretizene vic nez 50-100 kg. Jednou my v Mauretanii odeslo lozisko zadniho kola, letos se musel vymenit zadni tlumic, a jednou jsem pychnul celkem. Nabizeli my az dokoncim tuto trasu, ze my ji vymeni, odkoupi....Nikdy,nikdy to neudelam, protoze verim memu stroji, je vybaven, a jedine s nim pocitam, ze me doveze dalsich 150.000 km kolem sveta.A je velka pohoda, kdyz jsi ho vyzvednu v Australii , a po cca 21000 km letosni Afriky, budu mit v tasce jen vzduchovy a olejovy filtr. Je to fakt kun!! Behem par dnu jsem nasel lodni spolecnost se skladem, kde necham dlouhu dobu motorku. Umyl jsem ji, a nastrikal konzervantem, a odpojil baterku. Mozna ji tak dlouho zas tam nenecham, protoze jsem citil, na "misu dobre nedeje" v Kapskym meste, jak me po me prave ruce uz vola Australie, kam se doufam vydam jiz v cervnu 2003.
Afriku, jako kontinent mam projetou. Severni, Zapadni, Vychodni i Jizni. Celkem jsem projel 22 statu, a najel zhruba 40.000 km po tomto kotinente.Utratil celkem bez vybavy zhruba 500.000 KC, a prinesl cca 1500 fotek, a zadnou nemoc.Nemel jsem any sracku, a nestalo se mi nic vaznejsiho.Nespadnul jsem nikdy vazne.Vzdy asi proto, aby se nereklo.Pomalu, namiste a elegantne. Nikdy nebil nemocen, casto velice unaven, ziznivej a hladovej. Letosni trasa byla nejdelsi, nejchezci, ale take nejdrstnejsi a nejnebespecnejsi. Setkal jsem se na tomto kontinente z nadhernima lidma. Afriku ted na par let opustim, jelikoz se vydam na jine nemene zajimave kontinenty, ale do Ariky se urcite vratim. Zbylo my tam jeste par statu, ktere jsem nemohl navstivit kvuly valce, politice, silnicim, nebo casovych duvodu. Jsou to treba Congo, Centralna Afrika, Uganda, Angola,Burundi, Mozambique atd.... Zaprisahl jsem se, ze pokud bude sila, zdravi a penize, tak Afryku projedu znova, nejen kvuly pravydlum, ze kdyz jste byl jednou v Africe, tak se tam vracite, ale protoze Vas to tam tahne, tahne do nedotkutelne prirodi a mezi lidi, ktery ziji v podminkach, ktere me pritahuji. Celkem jsem v Africe stravyl cca 6,5 mesicu.
Afriko, miluju te, jaka jsi a prosim, zustan jeste par let alespon stejna, jaka jsi ted, nenech si kecat globalizmem, cizim kapitalem,......zustan sva, miluju te, a urcite se jeste vratim !!!
