Salvador?? Tam ne, ten je zakazán, tam byla valka

El Salvador???Tam ne, ten je zakázan

Rano jsem šel pěšky spět na celnici a natačel děj, frmol, řvaní, a fofr všech lidi co se tám pohybovali. Motorku jsem měl v hotelu, na parkovišti uzamčenou. Točil jsem a fotil, nikdo si mě nevšimál, a měl jsem klid. Bylo 7 ráno. Zbalil jsem, nasednul na motorku, a skopce se spustil k celnicí otočit Juniho, abych nabrál rychlost. Jen jsem se bližil k hranicí, nahrnuli se namě místní, aby mě samozřejmě provedli. Elegantně jsem otočil, dvakrát přidál plyn, a rozjel se do Guatemalských kopcu. Welcome Guatemala, welcome dobrodružství. Četl jsem o tobě same špatne věci, tak se předved, jaka jsi. Byl jsem nedočkavý jako male ditě. Naladu jsem měl perfektní, a pod helmu jsem si spívál. Bylo horko, kolem všude zeleň, asfalt, a cestá šplhala neustale do kopce. Překážek na silnicí mnoho nebylo, řidiči jeli sice divoce, ale celkem to šlo. Musim se jen přiviknout, a respektovát je, a byt opatrní. Z rozčilováním nic nezměnim. V vesnicích byl haos, všude plno dopravy, lidí, rykš, motorkářu a lidí nosicí na hlavě košiky ovoce, dřivi a všeho možneho. Je plno psu bezdomovcu, který kličkuji mezi auty a lidmi. Jen sem tám je nějaky přejety, a střevá se táhnou přes silnicí. Jedu vesele dál, začinam si přivikat i na smrad. Lide , když mě zhlednou, tak zařvou, zamávají, nebo zahvízdají. Přesně to mě chybělo v mexicu. Ta spontánnost. Řidiči autobusu troubý jako blázní, nikomu to nevadi, nikdo si o něm nemisli, že je blázen. Hudba je puštěna občas tak nahlas, že když jedu za ním, pěkně si poslehnu latíno music. Dětí mavaji, a jsou oblečení ve stejních krojich. Na venkově je hudoba. Prodavaji všechny stejne výrobky, většinou pepsi, banany, sladkosti a z rohu se kouří s kotle, protože již začínají vařit poulični objedy. Stále šplham. Na hranicích byla skoro nulovávýška, ted jsem na 1500m. Jdu výš, a klima začina být příjemná. Není mi horko, ani zima. Super. Hadry z minulého dne mi uschly, slunce svítí, a jsem rád, že jsem tady. Do cíloveho města Antigua mi sice ukazuje 75 km, ale při těch zatáčkách to reálne nebude. Také nebylo. Přesně 210 km to bylo nakonec. Zbytek byle zatačky. Nevím, zda jsem od rána jel alespoň 2 km, ne že bých zatočil. Šplhám stále. Jsem na 2500m, a jsem ve městě San Marco. Musím koupit leky na malarii, a vyměnit dolary pro celou Guatemalou. Kolik to asi bude?? Přesně 20 usd, i s benzinem (jen 10 litru), hotelem a jidlem. Povedlo se mi vše, a po silně zatačkovite silnicí se vyšplham do vesnice, kde se mi zalíbil jeden pomalovaní baraček. Vyška 2860 m. Z okna skoukne společně pán v klobouku, a paní z hřebenem ve vlasech. Tak krásně se usmívali a zamávali, že jsem vypnul motorku, a nemohl jsem jet dále. Pozvál jsem je blíž. Tušil jsem, že jsme si padli do oka. Pánu jsem ihned nabídnul cigaretu, a paní jsem dál piškoty, originál zabaleni z San Diega. Nezkažene, neboj!! Začala mě hladit, a postupně se zbíhali kolem motorky sousede, a dcera z miminkem, a povidali jsme si. Výtahnul jsem z mozku všechny španělsky slova co umím, a celkem nam to šlo. Co jsem nevěděl, jsem použil elektronicky překladtatel. Bylo nám fajn. Fotili jsme se, a velka zabava byla, když jsem jim ukazovál fotky. Musel jsem fotit každého s každím, a i sebe s každím. Smáli jsme se. Ježíž, ja to tak potřebovál. Takove lidí, takove usměví, doteky, objimaní….Juhu, to je ono. Ukazali mi svůj skromni domeček. Uf, opravdu skromni. 7 lidi tam žilo. Pní mi řekla, at si vezmu dceru i ditě, a bude o ní postarano. Vzal jsem si dítě do naruče, a …..spomněl jsi na své dětí. Oba jsou právě v nemocnicí…
No, s tou rodinku skrátka bylo vesele, a ja jim dál nějake peníze. 10 usd. Měl jsem skvěly pocít. Neřekli si o ně. Asi bych je nedál, kdyby si řekli, ale ted mi ruka šáhla do kapsy, stísknul jsem ji pani do ruky, a objal ji. Ona se rozbrečela, a začala modlit pro mě. Dotikala se mě, plivla si do ruky, a brečela jako dítě. Musel jsem to natočit s kamerou, protože tu scenku chcí výdět navždy. Mám to. Co k tomu dotat, musel jsem jet dál. Cesta utíkala strašně , strašně pomalu. Ne proto, že by byla špatna, ale protože vše bylo strašně fotogenicky. Lide, kopce, cesta, ulice, autobusy, vše, vše. Vyšplhal jsem se na 3000m, mezi kopcí vedla dalnice, a já jel 120 v te vyšce. Motorka má v sobě 87 oktansky bencin, a stěží dýcha. Je znát výška. Když na to šlápnu, je citít, že je lína. Ale jede. Juny jede. Ma 199.000, a jede. Jako o život mě veze. Taky to chce dojet, taky chce vydět nejižnější místo na světě. Omlouvám se mu že ho trápím, a on si bručí a jede. Mám ho rád.
Trošku nam zapršelo, ale ihned přestalo. Mraky mám pod sebou, a přesto že jsem vysoko, nad sebou mám stále kopce, které jsou porostle baračkami a pastvami. Krávy se vesele pásou, a já si uživám jizdy a zataček…Dětí mavaji, ženy perou prádlo v potocích, a můží na zádech nosí těžka břemena. Obvykle dříví. Již jsem udělal 150km, na GPS stále zbyva 28km do cíle. Kopec se převislí a ted už se jen spouštím stále s kopce. Naprotí mí jedou první pravy cestovatele na mé cestě. Zamavame si, ale zastavit možnost nebyla. Jen jsem se všiml, že jsou to dva anglicke páry na BMW. Cestou se všímnu hromadu lidí a aut, a tušil jsem, že je bouračka. Převraceny autobus. Nedivím se. Já za každou zatačkou předpokladam, že někdo přediždí v mém protisměru. To je tady stále možne. Jezdím opatrně. Vyfotil jsem bouračku, ale detaily jsem vydět nechtěl. Stále spomínam na mrtveho motorkáře z mexica. Spouštím se, začina byt teplo, a bližím se k jezeru, který vzniknul uprostřed třech sopek, které ho obímaji. Jedná větší než druha. Spustíl jsem se na 15OOm, a zajel k vodě. Překrásne městečko, plno obchudku, baru, bílých lidí a restaurací. Zaparkovál jsem, a objednál vepřová žebírka. První jidlo dnes. Pěkně dodržují dietu, a již jsem shubnul natolik, že i na ptáka si vidím. Ne že je maly, ale břího bylo velke. No, načeš kemě přijedou motorkáří. Právě ty, co jsem je potkal. Šli 50 km špatnim směrem, a museli se vrátít. Americky, a anglicky postarší páry. Ihned mi zaplatili objed, pozvali mě na pivo, a kecali jsme dlouho. Američan se nezapře. Přesto že je také cestovatel, mi do ruky stísknul 40 USD. To mám tady v těch krajech na cely týden na život. Měl jsem radost, přesto, že dle rozpočtu mam přibytek peněz…..No, těch není nikdy dost..
Šel jsem k vodě, a snažil se uživát, ale ….moc to nešlo. Začalo pršet, a foukál vítr. Zbalil jsem se, a vypadnul směrem Antigua. Nejznamejší a nejstarší město centrální ameriky. Čim je známa? Žije tady 30.000 lidí, je z roku 1500 něco, leží opět mezí třemi znaními sopkami, a hlávně jsou ulice a urbanismus krásně uspořadaní. Domky nádherně upravení, v různích barvach….ma, co budu plácat nesmisli. Již jsem přidal fotky do sekce guatemala, a mrkni se. Opravdu pěkné městečko z kouzelnou atmosférou. Hodně kavaren, cukráren, baru z duší a fajn lidma. Jo, lide v guatemale jsou vice přijemni než v mexicu. Spontanejší, veselejší, komunikativnější, a ihned začina debata. Přesto že jim nerozumím, si chtěji povidat. Našel jsem krásny, ale opravdu krásny hostel, kde na recepcí dělala překrásna a sexi Frida ze švedska. Ano, ano, přesně takovou, jako maš ted v myslich. Blond, červene vařečky, překrasne zuby, korzet, mini sukně, a dlouhé nohy. Asi jsou opravdu všechny stejne. Ja v švedsku nebyl, takže nevím,ale ja si je vždy tak představuji. Ještě by mohla mít upletene vlasy jako pičapunčochača nebo tak nějak. Frida byla míla, povolila mi motorku parkovát v restaurací, a nosila mi jedno třetinkove pivo za druhy. No, to není všechno, za stolem seděla průměrně krásna finka, a s ní byvala výhodoněmka , blond a hezka Helga. Ona byla bohužel hotová jen z motorky. Nedivím se, že ne z mě. Smrděl jsem jako prase, tričko horkem navíc promočene, vlasy nemite už tyden, a….jasně a v mísh slavních červeních sandalech…Jasně že jsem na ponožky nezapomněl. Be ponožek totýž jezdit nemohu, jelikož mě pali noha od pístu. Helga byla ne jen zamilovana do motorky, ale také do komunizmu, a tak jsme vspominli, jak nám bylo krásně před dvacety lety…Pokojíček byl nádherni. Byl jsem unaven, padnul jsem do postele, mislel, co jsem ten den krásneho zažil.
Rano jsem sii vzal cele dopoledne na Antiguo.Posnidal, pofotil, natočil, zevloval, ležel v parku a pozoroval lidi.
Dnes musim překročit hranice, z El Salvadorem, do kterého je 150km. V klidu jsem se bližil po krásne silnici. Mijel opět nadherne lidi, vesničky. Lide tady mají za měsíc 150-200Usd. Jsou skromni. Vůbec z nich necitim jakekoliv nenavist ke Gruntovy, že by ctěli peníze nebo žebrali…Ne, jen je zajima, odkud jsem, kam jedu, a zda se mi Guatemala libí. Neskutečně?? Kde jsou zly policajti, drogovy bossy, dileří, bandite?? Proč novinaři o tom tak pišou??? Aby prodali noviny. Ano, nepodceňuji to. Může se to stát. Každou chvilku, každym dnem. Jsou tam, ale mislim si, že ne za bileho dne, na vedlejších silnicich, a zrovna když tam jsem já. Musim byt opatrný, ale ne panicky. Any Guatemalčan by nemohl v Praha žižkov v nocí parkovát svůj motocykl. Takto je to potřeba brát. Byt obezřetní, ale žádna panika. Mít vše pod kontrolou, a jde to. No, at nedělám machra a přivolavam to. Hranice celkem v pohodě, akorad Guatemalsky celnik chtěl dollar, že mi da razitko. Ha, vybouchla ve mně balkanska kref, ihned jsem se ho zeptál na „TU NOMBRE“ jeho jmeno, a ukazal mu svů pás, kolik razitek tam mám, a že any jednou jsem neplatil, a pokud žáda dollar, jestli mi pak dá potvrzení?? Usral se, a jen mauvnul rukou, pička mu materna….jsem řekl rozčileně, sednul na motorku, a sprostě odehnal „pomocnika“ který mi chtěl pomahat do Salvadoru.
Tam mi míle dámy z usměvem, a přáním krásneho pobytu bouchly razitko během minuty, a ještě scháněli samolepku EL SALVADOR pro moji motorku. Na celnici už to bylo horší, stejně přijemní, jen ta byrokracie trvala 3 hodiny. Celnik mě upozornil na papír nad dveřmi, kde psalo: Vitejte v EL Salvadoru. Všechny celní služby jsou zdarma, a proto nedavejte žádne peníze nikomu z celniku…A to platilo.. Venku již se nazbírala parta třech motorkařu na BMW GS, který namě čekali. Byly z Salvadoru, a chtěli, abych jel s níma. Jeli jsme jako šileni po zatačkovii silnicí, a přiznám, že jsem motorku z Alasky tak nehonil, jako dnes. Na plne pecky v zatáčkách, ve vesnici 120, psy a lide uhybali, a já se bál. Ale blbec jsem držel basu. Vyplatilo se. Vzali mě do překrásného baru nad mořem, kde zrovna zapadalo „největší“ slunce, jakého jsem kdy spatříl. Jak s filmu. A jedl vynikajicí salat z mořských plodu, a pak picu. Klucí byly výšší vrstva. V salvadoru jsou velke rozdily v majetcích. I tady lide pracuji za 150 Usd v průměru. Oní se pohybuji v jiných částkach, proto všechny nové BMW, a navíc vybavene komplet od Touratech. Salvadořanke jsou jiné než Guatemalky. Jsou vyšší, bělejší a štihlejší. Jsou heščí. Mnohem. Klucí mi našli hotel, a odjeli ještě proti domu do sto km vzaleneho kraje. No, a ten hotel, co mě nášli, nemohu nazvat jinák než rájem za 10usd na noc. Kde začit popsávat, abyste mi rozuměli. Je to osada, kde belgicky cestovatel z ruksakem kolem světa se rozhodl vykašlat na europu, a tady postavit takový přechodní domov pro všechny cestovatele. A je to rajske. Ve stylu….hm, nevím. Ohromni prostor pod slaměnou střechu na podlaze prkna nařezana z exotického dřeva, masivni nepravidelne masivni lavice a stoly ruzních tvaru, bár, do kterého má každy přístup, otevřena restaurace, kde mistní pečou picí a mistni jidla, hraje se tady hudba, nepřiliš nahlas, a takova …třeba Kustarica, UB40 atd.., pozemek je zeleny, a v něm položena dlažba, a po pozemku roztoušene dřevěne jednoduche domky, mezi stromi , vlastně palmami jsou natažene spací sítě, vprostřed velky bazen osvícený a ze sladkou vodu, a 50 m o něj, slišíte, jak jedná velka mořska vlna se přetácí přes druhou. Zítra je tady centralnoamericka soutěž o mistra surfování…Zustanu tady. Nemužu od sud odejit. Čas mě sice jebe, ale …žiju jednou, a tady to je přesně to, o čem z Veronikou sníme, takto bych chtěl žit, takto podnikat a takto uživat. Belgičan je velky pohodař. Ihned jsme si padli do oka, a řikal, že jsem jeden z mála v jeho životě, s kým si konečně probudí spočinky na sudan, laos, koreu, turkenistan, alasku, makedonii….ano, měli jsme stejní cíl. Všechno výdět. On má návrch. Postavil to, o čem midvá sníme. Až to uvidi Veronika, mislim že dá vypovět dětem v mateřsky školce, a bude se pidít po starem unimogu, at už vyjedeme….Zitra popišu, jak jsem strávíl den v rájí.
Dopsál jsem reportáž, zustal v baru sám z majitelem Gilim, a on navrhnul, at jedem na pláž, kde se kona party. Nemusel opakovát. Bosy jsme se tam opotácely, a na plaží již pár mistnich hrálo divoke tempo na bubny, a leide z zvednutýma rukama kolem tancovali. Divoce a v transu. Všechny tady kouři marihuanu, pije se pivko, a mistni kočky hledaji Evropany, a Evropanky mistní surfaře. Je divoka, hudba je v ritmu latino, všechny jsou do půl těla nahaty, bosy, a jede se, jede se. Ja si popijim pivko a pomalu seznamuji z mistnima klukama. Vyzařuje z ních pohoda, a temperament. Vypadaji štastně. Někdo prodava suvenýry, druhy surfi, třetí ma fast food, ale uplně každy má „vážnou „ přitelkiní v Evropě…Jasně že věrně čekaji na ní. I ona asi. Ja jsem se pustíl do hluboke konverzace z Rakušankou Veronou, která kdysy si vzala 3 týdení volno z hotelu v Tyrolsku, a skysla tady již dva roky. Má tady važneho přitele enriqua, a spolu zakladaji rodinu, biznis, a ona doma nosi kalhoty. To znamena, že se řidí europskyma manírama, enrique je hodný kluk, a posloucha. Pry má někdy problem, ale jen ji naslouha. Jeho rodiče ji přijali, spolu mají pizzerii na pláží, a jde jim to pomalu. Vydělavaji po místních normach, což je zhruba 500 usd měsičně oba. S toho materiál, nájem, a zbyde jim 200, což je nadprůměr tady. Lide tady mají 5 usd na den. Jsou tady samozřejmě i bohaty a bohatší, ale průměr je takovy. Ona si tento spůsob vybrala, vyhovuje ji počasi, vyhovuje mentalita, otevřenost těchto lidí, a vůbec mi nepřipadala jako luzer, ale holka , která má v hlavě srovnáno. V prácí v Rakousku samozřejmě již dávno dostala vypověd, kterou ji matka poslala do Salvadoru, a vite co s ni udělala. Utřela zadek. Doslovně!! Ha ha ha …Jinak tady řika, že jsou lide velmy nespolehlivi. Všechny přátelsky, usměvavi, ale totálně nezodpovědni k životu. Milujou se jeden z druhim, dělaji děti, muží nechávají ženi, které se pák s rodiči staraji o dětí, a to se ji nelibí. Má tády jen pár kamaradek, většinou z Austrálie nebo EU. Na místní se spolehnout nemůže.Přitela vycvičila. Ona děla pizze dle Italských receptu, a daři se jima, řika. Místní holky jdou hodně po penězích. Samozřejmě ty s pláže a města. Na vesnicí žiji lide tradicionalním spůsobem, ale i tak je jejich mišleni svobodnější než v guatemale. Holky mě oslovuji i na vesnicí, a sem tam nějáka naznačí: „Vem mě sebou,děti nechám manželovy, a jdu“….V Guatemale to tak nebylo. Jsou to dva velmi rozdilni státy. V Guatemale jsou potomky indiánu, chlapi i žení jsou menší, tluští, v národním oblečení, a tady jsou lide štíhlejší, višší, a karibsko eurobskych rysu. Je to opravdu znát, a opravdu citím rozdíl v pohostinnosti. Salvador je opět jeden z státu, který mě pozitivně nadhnul. Silnice mají krásne, přiroda je zelena, fauna je slišet všude, v noci, ve dne, ba dokonce za jizdí slichávam chraachot žáb, spívaní ptátku.
Rychle mě cela parta přijala, a upřimě se zajimali i o mě, můj život, moji rodinu, prácí, a cestování- V 4 ráno jsme odešli. Slovinec se nezapřel. Opět mezi poslednimi. Jako vždy. Obvykle Ir (irsko) a jugoš. Všechny ostatní popadaji.
Vzal jsem si den volna. Ráno jsem ležel, otevřel dveře, polouchal ptáky, skočil do bazenu, lehnul si do sítě, přendal dokumenty a peníze, připravil se pro honduras a hlavně nigeriske policajti, kde jim nikdi nesmim ukazat originální paspart, ale vždy jen kopie, které mi udělala Lucka v New Yorku.To proto, že pak vždy vidíraji, a chtěji peníze.
Bazen je 5 metru od postele, pláž 50m. Jen tak jsem ležel, popijel pivko, užival, mislel na rodinku, a byvil se z amikama, který tady již 3 měsice lenoší, surfuji a leží v houpací sítí. Nic na prácí, žadne starosti, žádne utraty. Pardon, 20 Usd deně za ubytováni, piva a jidlo. Nic jiného jim netřeba. Vlny jsou velke , a dnes se zrovna kona šampionát centrálně Amerike. Na pláží je neuvěřitelna podivana. Černochy a mulaty z dlouhima, vyšisovanima Vlasáka, takže tmava kůže a blond vlasy, a pod slunečnikama jejich mulatky, jejich sexi přitelkině v nejnovějších modelech plavek, dlouhe vlasy, obvykle kudrnate, krásna prsa, a velky usměv na tváří. V ruce kokteil, k tomu latino hudba, a velke vlny. Je dobře, že jsem zustal. Fandíl jsem klukum, povidal si z místnima, a popijel. Nadherne. Zistíl jsem, že už mi chybi žena. Hm, co s tím nadělam. Dal jsem si pivko, a fandíl dál. Horko nesnesitelně a šel jsem si odpočinout do pokoje, a pote do bazenu. Vzál kameru, fotak, a šel natáčet. Objednál jsem si typicke místní jidlo, ryže a kalamary. Lenošil jsem, a přemýšlel, proč nemám ještě par měsicu. Zustál bych tady ještě týden. A hele, jak ti piši večer tuto reportáž, zrovná jsem zahledl Němku a Finku , s kterou jsme spolu byly v Guatemale. Musim končit, zabava začina.
Mějte se pěkně, mějte se rádí, a uživejte.

Igor