LAS VEGAS , z teploty 35stupnu do -5

Z teploty 35 stupnu do -5 (LAS VEGAS)

Z williamsu jsme za hladneho ale slunečneho počasi brzo rano vyjeli po road 66 do Selingmanu. Tato vesnice je jen milí vzdálena od dálnice č.40, a lidí , většínou starší generace stále žiji nostalgii, jako to bylo před rokem 1984, kdy byl ve vesnicí stále velky provoz, restaurace, hotely, noční kluby, pumpy si pakovaly kapsy, a vůbec, vesnice žila na plno. Pak bylo konec. Práce nebyla, podniky krachovaly jeden za druhym a během roku to bylo vymirajicí městečko, spíše vesnice. Mlady lide začali odcházet, a perspektiva nebyla žádna. Začali farmařit, ale i to se nedařilo….Teprve nedávno to ožilo. Lide a turiste, jako vydva z Veronikou, začali k nám opět jezdit, někdy přichazeji cely autobusy turistu, a mi opět otevřeli bary a suvenýr shopy, mi vyprávěl starousedlik. Biznis se opět rozjel diky motorkářum a turistum, který se původně chodili dívát, jak morálně umírame..No, a ted zase žijeme. Největší reklamu nám udělál kreslení film pro děti, který se snád postupně překláda do všech jazyku jmenem CARS.Dodal starší pan. Uznávám, že CARS je vynikajicí film pro dětí, a když ho můj maly Maxik sleduje, rad se přidám.
Do Las Vegasu bylo asi 370 km puste, kamenite a nudne krajini. Jeli jsme rychle a byli nedočkavy. Přez Hoover Dam jsme jeli pomalu. Je to hraniční přechod mezi Arizonou a Nevadou. Všude policajty, a je to velmi střežene místo. Strategicke a krásne. Teplota vzrustala, a mi jsme po mostu museli jet krokem. Veronika vystoupila z motorky, chtěla si slíknout svetr, a přišel ihned policajt, a začal vykřikovát, at jedu: move, move!! Ja mu řikal, že jen at mi nasedne žena, a budu move, move. Řikal, ne, a opakoval move now!! Ihned se rozjed.“ Rozjel jsem se pomalu, a hledál, kde zastavim, aby Veronika nastoupila. Nebylo kde. Až kilometr dál v kopcí. A jí ten zly policajt neposlal mím směrem, ale zpět přes most, směrem Arizona, na přechod pro chodce, dalších 500m zpět. Nebyl vlastně zly, jen dělál svoji prácí. Vesměs jsou v Usa policajti v pohodě, jen pokud dodržuješ pravidla. Nebuzeruji, a nezastavuji bezdůvodně.
Jen jsme vstoupili do Nevady, ihned jsme poznali velky rozdíl oproti Arizoně. Lepší cesty, upraveny a velky domy, nádherná auta, palmy, zahrádky, vše bylo tip top. V Vegás jsme přijižděli brzo odpoledne, se nejdříve projeli po hlavním bulvaru, se rozkoukali a přimo v centru našli hotel. Turiste nas nenechali v pokoji. Neustale dotazy, focení, a tak jsme hodinu jen vyprávěli. V pokoji unavení jsme dostali nápad. Jelikož jsme místo kempování museli v USA většínou spát v motelech, udělál se nám velky průván v mím rozpočtu. Dolary docházeli, a alespoň takto si přividělame: na karton jsem napsali Donation for Igor to finish him DRAM……..world tour….. (přispěvky pro Igora at dokončí svou cestu kolem světa)…A k tomu kelimek. Dolary se začali hrnout. Vydrželi jsme hodinu. Našpitalo se přes 130 USD.
Večer jsme se šli bavit do kazina, a na večeří. Samozřejmě jsme vsadily. Ja na ruletě, Very na automatech. Vyhráli jsme oba. Žádny zázrak, ale na dobrou veču to bylo. Dnes byl uspěšní den po finanční stránce. Ráno jsme již v deset opět stálí u pěši zoně, a opět se nám během hodky našpitalo přes 100 usd. Někdo dal jeden, někdo 20 usd.
Rano jsem se všiml listečku na motorce: Ahojte, prosim zavolej mi , a sejdem se. Soňa
Volal jsem, a na druhy koncí se ozval mužsky hlas, a já začal: „Ahoj, tady Igor, ten co jezdí na motorce“ Hlas mě přerušíl, a v čskem jazyce řikál: „Ty vole, kdo si zase země děla prdel??“ a já: „No já, Igor volam, jak jsem dostál to číslo“ a on: „ Jo počkej, ty jsi také Igor, no ja také, a také jezdím na motorce, proto jsem mislel…jo, počkej tám, jedeme pro tebe.
A tak jsem se seznamil z Igorem a Soňou. Oba jsou to mladí řizcí jako já, žijicí v USA již dlouho, a ihned jsme si padly do oka. Dokonce Igor měl stejní humor a kecy jako ja, tak se ho ptám: „No, jmeno máš stejní jako ja. A ted mi ještě řekní, že jsi bliženec, a vidim sebe v tobě.“ „No , jsééééém“ odpověděl. A už to jelo. Ihned jsem se odstěhovál z hotelu, vratili mi penizte, a jel jsem za nima domu do nádherného domečku pobliž centra. Uvitačka byla samozřejmě pivem, a Soňa se těšila na vyprávění o cestach. Proto mi pry ten listek tam dala….A z Igora jsem se spíše vyptávál já, protože on udělál cestu po Americe a jel i až do Panamy. Takže bylo se o čem bavít.
Z Veršou jsme se rozhodli zustat v Vegasu další den.
Večer nas vzali na vylet kolem Pegasu, do parku. Uživali jsme si tepla, a jen povidali o životě ve Vegasu. Igor vlastní agenturu, která se stara pro VIP klienti, který ve Las Vegasu chtěji utracet nemale pčenize. Jeho klienti jsou golfista TIGER WOOD, a spoustu čestkych hokejistu a celebrit. Zařidí jim limusinu, zařidí jim místo v těch nejlepších restauracích, klubech, barech a samozřejmě hotelich a kazinech. Je v tom zběhlý, a daři se mu. Vyprávěl mi věci, které mě zajimali. Kolik kdo utrácí, o podsvětí, a prohrách, a výhrách atd. Řikal, že majitel největšího kazina, p. Wings tvrdí, že u něj nikdo nevyhraje. I ten, co si třeba dnes odnesl milion dollaru, tak je zajiste přinese 3x tolik zpět. Pošle pro něj soukrome letadlo kamkoliv na světě, ubytuje a rozmazluje dotečneho tak dlouho, že sve peníze dostane zpět…Je to stejni princip jako na českych hracích automatech, jen se tady točy velke peníze. Soňa zase děla bankety a cattering. Sice řika, že kryze byla znát i tady, a to hodně, ale situace se lepši. Oba jsou optimiste, a jsou nabyti z energii.
Večr Soňa nakoupila steaky, a oděli jsme dalším významnim českym občanum, tedy dnes již americkým, a sice k rodině Ferkovím. No, to jsem zase zíral jako blázen, když jsem v klecí pro psy vyděl lva, pumu, tigra, a dvě lvíce. Dokonce bílou. Tonyk na uvídanou strčil do pusy pinkponkovy míček, a z dalšíma 6 začal žonglovát tak, že mu všech šest padalo do pusy, a on je po jednom vyfukoval….. A, ihned jsem věděl že nejsem jen tak u nějaké normální rodinky. Toni a Ferdinand jsou významní artiste, a showmani známi po celým světě. Od japonska do Braziliie. Všude mivaji velkoryse show. Hrali jsme si ze zvířatama, a já se opět obou vyptával na vše co mě napadlo. Ochotně odpovídali na vše, a vždy to obratili humorně. Mají krásnou vylu z bazenem, kde se občas koupe i pár velkých šelem najednou. Toni a Ferko jsou 6 generace artistu. Vypravěli mi svůj příběh od dětství, jak chodily do školy, až po to, jak se druhy musel vždy prochazet kolem maringotky, když ten druhy měl holku v posteli. Bydlely spolu v maringotce, a rodiče v druhy. Dnes se jim daři velmi dobře.
Soňa udělala steaky super, a opět musím zdůraznit, že steaky v americe chutnaji „sladce“.Jsou měky a štavnatí. Tibor pomaha klukum při akcích. Když jsme se dívali na video , když Tony a Ferko „čarovali“ a žena se zvedala na paprskách vody, anebo během sekundy se Toni proměnil v Tigra, mi Tibor řikál, že je samozřejmě, že ví, jak to dělaji, ale je vázan pokutou a „trestem smrti“ když to někomu prozradi. Nechtěl, i když jsem ho lamal v podnapilem stavu…
Rano nas Šona a Igor odvezly do Vegasu ukazat nejviznamnejší místa, budovy, kasina, bary, prostě to, co je Vegas Vegasem. Nadherne hotely, často připomínají ruzne evropske budovy. Jsou tak krásne, že jsou až kyčovite. Krásně osvicene, a na všechny možní způsoby lakají sve obětí k hracím stolum.
Rozloučily jsme se u cedule LAS VEGAS, a midva oděli opět suchou a kamenitou krajinu do dalšího parku. Death Vally. Spouštěli jsme se do nadmořské výšky -70m n.m. Poprve jsem byl tak nisko. Death Vally je opravdu mrtva. Nic tady neroste, žadný živočich tady neroste. Teplota začala převyšovát 35 stupnu, a mi se ubytovaly v kempu. Konečně opět hvězdy, měsíc, a stan. Horko bylo k nevydrží. Jeli jsme do 500m vzdáleného obchodu pro led, abychom si daly zbytek wisky. Veri řika:“nevezmeme si helmu na tak krátkou relací a v tom horku, a hlavně v te pouští, kde nejsou snad žadní policajti“ ja souhlasil, a vyjeli jsme. Led jsme nabrali, kolu koupili a odjeli se chladít. Jen jsem zařadil dvojku, už se za namí rozjeli policajti za majakem. „Zůstaňte na motorce, a podejte mi řidičak a papiry od motorky.“ Musel jsem jim schvalně ve špatne angličtině vysvětlit, že je mám v kufru. „Zůstaňte na motorce a dejte mi doklady“. Zak jsem zustal na motorce a čekál, a ukazal z rukou, kde jsou dokumenty.. Pak povolila, dal jsem ji česky doklady, a česky techničak Odešla do auta, po 5 minutach se vrátila, a ptala se , proč nemame helmu. Vysvětlil jsem ji, že poprve v americe po dvaceti tisicech km je to poprve, co jsem si vůbec sednul na moto bez helmi. Uvěřila mi, a řikala, že pojede za nama k stanu, aby vyděla helmi. Po zhlednuti nas mile pozdravila a odešla.
Ve stanu jsme se slikly do slipu, a snažili se usnout. Vanul horky vítr, a nemohli jsme usnout jen tak. Až ke ránu.. V nocí bylo stále 30 stupňu.
Po parku jsme si zajeli na všechná zajimaca místa. Přiznám, že po parcích, které jsme vyděli dřive Brycu,Archesu, Glacieru, Yelovstounu, Monument vallyu, Smokie mountainsu, Shoshone, Grand kanyonu , Kanyon Landsu, nas tento park neučarovál tak extra. Fascinující byla minusová nadmořska výška, píseční duny, vyschle solne jezero, pohybující se kámen. Cestou směrem San Francisco si ale nemužeme nechat ujit Yossemite park, a tak jsme se výdali pouštní silniceí jeho směrem. Cesta se začala šplhat do výšek, a během 20 minut jsme byli na výšce 1500m n.m, a teplota klesla na 10 stupnu. Natankovali jsme, snědli polivku a pokračoválí dál. Cesta šplhala stále výš, na 2400 m, a na horach se začal objevovát sních. Ba dokonce podel silnice. Bylo jasno, ale tplota již kolem nuly. Pravý šok pro tělo. A to jen dvě hodky od horkeho udoly. Navlikli jsme na sebe opět vše, ale Veronika někde zapomněla motorkařske kalhoty. Asi v Las Vegasu. Byla ji zima. Minule zase zapomněla helmu. U ty alespoň brzo zistila, že ji nemá, u kalhot, které nepotřebovala, bylo to horší. Dnes pod stanem spát nebudeme. Venku již je -5, a mi se hřejeme v motelu. Cestu uzavřeli kvůly napadanému sněhu. Jsme v Kalifornii, v slunečnem státu, kde jsou svalovcí, kolečkove brusle, plaže a modelky??? Ano, jsme. Kalifornie je velmy různorodá. Jsme zahaleni v peřinach, a kosti se pomalu ohřívají. Zítra soufám, že odstraněji sních, a mi pojedeme přes Yosemite do San Francisca, a budu doufát, že toto bylo posledne studene místo před Bolivii.
Z motorkou jsme již dávno oslavily 190.000 narozenini. Dnes má najeto 192553 km, a to je přesně 20.120 km najetích z Alasky až sem. V Los angelesu pujdeme na servis vyměnit olej, aby opět lepe mazal. Modlim se s nim stále každy den, a …..Fungujou oba velmy dobře. Veronika i Juny. Jsem štasten a spokojen. Ale, ale jedná věc mě předce týží: Děti. Maxi a Karin. Veri je uvidi již za týden, já až za ….nevím. asi na vánoce. Moc je postradám, a moc je miluji. Slibuji, že na tak dlouho již bez ních nikam neodědu. Babička piše občas, jak se mají, co noveho dokazali, a já u toho nejsem. Utěšuji se jen slzou sem tam, když poteče.
Mějte se pěkně, a Vašte si svého nejblišniho.
P.S. Často jsem si všiml, že mě WINDOWS sam opravuje text, a občas nadhody totální kravinu… Omluvte mu prosím.
Igor