BMW SRAZ

Sraz BMW motorek

Večer jsem si v kempu Niagara falls sednul do altanku, vzdáleného od ostatních stanu natolik daleko, že jsem si pustil hudbu na plne pecky, a dále uživál u pohledu na vzdalene Toronto, někde na druhé straně jezera Ontario, jednoho z pěti velkých jezer v této části Ameriky.
Rano jsem pokračovál na východ. Nikam jsem nespěchál, zvolil jsem lokalni silnici, a mijel nadherne baračky, který všechny do jednoho měli krásně posekanou trávu, vlastně jako všude všechny v americe. Mislim, že to je narodní sport, a obvykle každou neděli není na venkově skoro slišet projiždicí auto, ale zato na každem rohu řve sekačka, obvykle trakturek. Počasi mi bodlo, je slunce, teplo, ale ja se něják neobvykle potím, a kašlam. Nastydnul jsem včera na lodí, která nás zavezla pod vodopady, a ja pak byl dlouho mokry, a foukalo.
Nevím kam mam jet?? Zda za Luckou do Lake Placi, nebo na motorkarský sraz. At už tam nebo tám, všude budu o dva dní dříve než to vypukne, a proto čas ubijim pomalou jizdou, kochanim na všechny straní, a častim zastavováním. Udělame to takle. Nejdříve zmáknu tak dva dni motorkarsky sraz, a pak pojedu na sever za Luckou. Jasně, to bude nejlepši kombinace. Odbočil jsem na jih, a po 4 hodinach dojel na místo konani srazu do turistického města Watkinson Glen. Město leži v oblasi Fingers lake, a když se podivate na mapu, tak skutečně leží pět jezer vedle sebe v tvaru prstu na ruce, proto fingers lake. Podel jezera, na okolních kopcích jsem také poprve v USA vyděl rust vinnou revu, a spoustu jiného ovoce. Mijel jsem vinne sklipky, a vůbec mi to připominalo jižní moravu, jen jachty na těch jezerech byly větší, a karavany v kempech také.
Na louce, kde se bude konat sraz, jsou již zaparkované dvě obytna auta, velka jako autobus, a důchodci kolem již pěkně odpočívají, a piji bludy mary. Postavil jsem motorku na stojánek, je pěkně pozdravil, oni mě také, a začalo povidani. Do ruky mi dali ihned drink, a jen nevěřicně kroutily hlavami. Zdělil jsem jim sve přání, že bych rad tady zustal do pondělka, a zda jim mohu pomoci připravit vše potřebne pro konani srazu. Nepotřebuji žadne odmění a tak, jen postaveni stanu, jidlo, a sem tam nějake pivko. Souhlasily, postavil jsem stán vedle njich, a vzali mě ihned mezi sebe jako člena rodinny. Dick a Nancy jsou manžele již 55 let, vlastní obytní auto, dlouhy jako autobus, vzadu táhnou přivěs, a na něm dvě motorky. Jsou již po 35 na tom srazu, a od založeni klubu, nikdy nechyběli. Betty a Dave podobně.
Druhy den se sjižděli další motorkářsky členove klubu Fingers lake, a všechny se kemě chovali moc pěkně. Pracovali jsme, stavěli stany, tahali elektricke kabely, rozmistovali lavice, a vykladali celou dodávku ledu do obrouske ledové místností. Pivo, a alkohol nebudou prodavat, protože když se někdo opije, a něco se mu stane, je odpovědný klub, a všechny členové, takže si každy nosí svoje piti. Ano, znate ten připad v USA, že žalujou koncern Philips Moris, který výraži cigarety, a vyhravají?? Tak to je podobní princip. I Jack, který nosíl led semnou, souhlasíl, že je to kravinna, ale jsme v USA, pardon ve statě New York. Třeba ve Ohio, nebo jiných některých státech to tak není. Stejně je z řidičakem. Někde ho může člověk udělát ve 14, někde ve 16 letech, a každy stát to ma jinak. Montana donedavno neměla žádne rychlostne omezeni na silnice, ba i dnes se tam jezdí nejrychleji ze všech státu. Dokonce 75 Mph, což je cca 135 kmh.
Večer jsem dostál večeří, pořádnou flakotu masa, z světe div se, z brambory, jake dělá moje máma. Šťoucháme, z škvarkami, cibulkou, a lechce připalene, aby křupava kurka v puse byla slišet. Nevěřil jsem svím očim, ale pak jsem zistíl, že má Nancy koření na balkáně.
Ráno přihazeli motorkáři ze všech koutu USA. Rad bych zdůraznil, že tady vzdálenost 2000 km, ba dokonce i vice, neznamena nic. Ja jsem jen čuměl, kolik klucí mají najeto na strojech. Nová motorka, 4 měsice, a má 20000km. Většína motorek ale byla starších, a také věkový průměr jezdcu byl 50+. Mislim, že jsem byl jeden z mladších účastníku. Nebyla vyjimka párečku, který přijeli každy na sve motorce, a bylo jim 80+. Neuvěřitelně, a ta také na jejích strojich bylo hodně přes 400.000mil, což je vice než 600000km. Na tričkách a čepicích většínou každy nosil odznak: 100000 mil driver, 200,000 mil driver atd, a bohužel loni umřel člen klubu, bylo mu 79 let, a on měl 1.200.000 mil = 1700000 km najetich km na BMW, ne samozřejmě na jedne. Když se v americe řekne, že pivo, nebo cokoliv jiného prodavaji za rohem, si budte jisti, že udělate minimálně 4O km. Nejvice jsem byl fascinován, když jsme si večer povidali o dálkách, a já jen poslouchál z otevřenou pusu o klubu „železná prdel“. Podivejte se samy na stránky mislim že je: www.ironbutt.com Než vás vůbec vezmou do klubu, je třeba přejed 1600 km za den. No, a pak se můžeš zúčastnit závodu, který trvá třeba 14 dnu, a najet je třeba 17000-20000km, dělát při tom ukoly, a dodržovát předpisy. Nevím jak to dokažou, pry fetuji, a spy tak dvě hodky deně. No, anebo borec, který z alasky do floridy, nevím kolik je to km, ale takových 7000 jich bude minimálně, tak to měl za 86 hodin. Nevěřil bych, kdybych to neviděl na netu. No, anebo jiza na 2200 km běhen 24 hodin. Jo, a to jesem mluvyl z učastniky, kterým je nad 60 let. Blazní. Nebyl bych to schopen ujet, i kdyby mi platili. Večer jsme jedli, pili, a unaveni usli. Druhy den, už přijiždíl nával motorkářu. Zhruba 1000 jich tam muselo byt. Mě se dostavalo stále vice pozornosti, nosily mi piva, a ja jsem jim musel odpovídat na milion dotazu, a vědel jsem, že mohu na Lucku zapomenout, že za ní nejedu, a že zustanu bez hlasu. Nejvice mě šokovala ale správa, když mě Dick oznamil, že budu mít v neděli přednášku před tímto davem, a samozřejmě v angličtině. Uf, to bude něco.
Večer hrala hudba, a atmosfera byla špatna, jelikož hudebnicí odvedli hroznou prácí. Zlaty hoší z Mirošovic, který hraji pro česky BMP klub. Mislim, že bych to zaspíval i já lepe než oni. Ponděliy byl svátek, proto hlavní program byl v neděly. Rano jsem si dál pauzu, a z Berym a Brucem jel do sousedního města, se podivát na indijansky festivál. Hoši byly fajn, pozvali mě na objed, a ukazali mi pote nádherné trasy kolem jezer. Odpoledne sraz, a otazky pokračovali, a pak přišlo to, čeho jsem se bál. Motorku jsem zaparkovál do sálu, postavil na hlavní stojánek, si na Juniho sednu, vyfasovál mikrofon, a začal vyprávět o cestě. Všechny ze zájmem poslouchali. Nevím zda o mé cestě, anebo spíše, aby alespoň nějaké to anglicke správne slovo porozuměli správně. Srandi bylo dost, a často jsem rozesmával cely sál. Dostavalo se mi často velkého potlesku. Uživál jsem. Vyděl jsem Bruca, který neustale pobihal mezi lidmi z nějakou velkou konzervu, a tušíl jsem, že asi nachystál zbírku pěněz pro mě. Bylo to tak, a nebudete mi věřit, že nazbírál přesně tu samou sumu, jako v Keystone. 182 USD. Piksnu pak postavil na mojni motorku, a upevnil ji. Tam bylo napsano, Donatation for Igor.
Večer už byla veselejší, a super hudba, atmosfera skvěla, a měl jsem kolem sebe hodně lidí. Ženských tam sice bylo nespočet, ale nejmladší bylo opravdu kolem těch 45 a vice. Ale rozěli pařbu tak, jako by jim bylo 15. Odešel jsem unaven do stanu, a usnul jako zabytý.
Zbudíl jsem se pozdě, přesto, že mě čekala práce z uklizenim kabelu, smeti, lavic , jidla atd. Zase jsem zažil šok, když jsem se podivál na Juniho. Bylo tam dalších cca 213 usd, ale co hlavně, asi 5 litru vina, dvě lahve wisky, a cca 15 piv, a 2x velky chips. Už tak jsem přetížen, a ted todle. Ne jen, že jsem za těch 6 dní ušetřil cca 300-400 USD, které bych jinak utratíl za bencin, jidlo, spani, pivka atd, ale ja je zhruba tolik vydělal. Super, že…
Pomahal jsem z uklidem, a sám sem pote uklizel svůj stán asi dvě hodiny, jelikož stále hodily ted už kamarady, a konverzace probihali dále. Nejvice mě zaujal ale Digger, který mě vzál stranou, dotknul se motorky, dotknul se mě, a řikal: Pojd Igore, rad bych se s tebou pro tebe pomodlil spolu z motorku, a začal z modlibou. Uau, byl jsem dojat, oejmul jsem ho, a on mě. Měl jsem radost. Radost hlavně proto, že mi hodně lidi řeklo, že jsem byl hlavním jejich spestřením těchto pár dní, a že na to nezapomenou. Dnes, když to piší, mi došlo cca 80 mailu, kde mi tyto lide děkuji, přeji štěsti, a radí by zustali moji bratří, jak mě pojmenovali. Moc mile, opět se ujištují, že nejsou falešni, že jsou citlivy, že jsou si vědomi, že jsou američane, hrdi na sebe, na svůj stát, aže že dělaji proto, aby žili. Ne žili proto, aby dělali. Opět jsem se všimnul, že jsem třeba se bavil s chlapikem, laškovali a smáli jsme se, přistoupil k nám jiny motorkář, přidal se do konverzace, ten druhy okamžitě s nim začal mluvyt, představili se, a po 10 minutach jejich gesta a konverzace byla na urovní, jako když se znaji dlouho.
V hlavě ale stále nosím silnou uvahu nad tím, co mě hodně lidi po večerech řikalo o své vlastí, o americe. Byl jsem překvapen nad tím, že se jejích součastní prezident otáčí k marxizmu, k socialismu, k sociálním podporam pro chude, k větším daním pro bohate, a že je Mr. Obama sklamal, a malo kdo by ho opět volil. Uznávají, že Bush byl kreten, ale dokazal je chranit, bojoval pro USA práva, jasně že nesouhlasí s nim že začal dvě války, ale rozhodně bylo lepe, než je ted. Začalo to ale vše pry za doby Clintona, který ekonomiku nastartovál fantasticky, všechny se měli jako prasata v žitě, ale tenkrat si neuvědomovali, že dostat uvěr na dům jen na základě přání, a ne důkazu o přímech, je cesta do pekla. A ted jsou tady, a bude huř. V Ditroidu je 22% nezaměstnanost. To nikdy za novodobe historie nebylo. Vice dětí mají mexikanci, vice dostavaji podpory. To same indiani, a černoši. A jedině oni by také znova volili Obamu. Takže panové a damy, USA si pujčila od čiňanu 3 miliardy dolaru, aby unesla deficit, který bude letos nejsilnější od černeho pondělka. Američane mají velke obavy, vědy, že byly super velmoc, vědy ale také, že nemaji před sebou zlate časy.
Také mě zaražeji často z otázkami, jestli mi chutna americke pivo budweisser, na kterého jsou hrdy, a ja jim na (na štěstí) německe mapě ukazuji, kde Budweiss leží, a že….to bohužel není jejích začka… Jo, většínou souhlasy. Anebo, jsou překvapeni, že kouřim (ano, zase) Marlboro, a jak mi pry chutnaji?? No, a když jim řeknu, že takove cigareti můžu kouřit v CZ, anebo třeba v Laosu, tak mají s toho radost, a jsou překvapení. No, nemluvě o tom, když jim to same řeknu třeba o McDonaldsu…. To jsou uplně bez sebe. A nebo, jak cestuji přes hranice?? Jen s pasem? To stačí?? Ano, většína amiku nevlastni paspart, a neuměj si to představít jen tak jit do jiné země. No, a nejvice je asi šokují, když jim řikam, že všude na světě skoro se člověk domluvy anglicky. Nemohou uvěřít. A hlavní bomba nasleduje, když jim řikam, že také všude po světě taham jejich USD. To mám pocit, jako v Africe, když jsem mladim klukum vyprávěl, že u nás mame elektriku, a stači jen zmačknout knoflík, a rozviti se. Tak se amokům rozvicela očička. A to většínou byly velmi inteligentni a vzdělani lide, jen prostě žijou ve svém velkem světě, jsou tady nesmirně štastní, a nezajimaji se, co je jinde, a nejsou si možná aní vědomy, že patří mezí nejbohatší státy. A to je možná i dobře.
Konečně jsem mohl vyrazit, opět pomalim tempem, nespěchal jsem, dnes musim udělát 300 km, a rád bych navštívil Johna. To je pán harlejař, s kterým jsem se seznamil na začatku USA v Glacier N.P. Vite, ten 68 lety dědek, co mě tak strašil před jizdou do New york městem…. Jo, a ja ho našel. Dům měl otevřeny, a on ležel v ložnicí, a ja ho velmy překvapil. Má skromni domek, v každe mistností nahradní dily jeho 3 harley davidsonu, a je vydět, že ženska ruka tady již par desitek let nezasáhla. Musel jsem hodně se rozhlížet, kam dam bundu a helmu, a sednout jsem si již nemohl. Seděli jsme venku, pili pivko, a John mi vypravěl o svém plánu, že za měsíc, až se tady ochladi, a leto zmizi, se chysta z svou toyotu, za kterou zapráhne lod, a na korbu upevní jednoho z harleyu, odjede na 5 měsicu na floridu, kde bude kempovát rovnou na sve lodičce, na svém malem katamaranu. Večer jsme si šli sednout do restaurace, a pote projit po vesnice Phonecia, kde mi John mermomocí chtěl ukazat černeho medvěda, proto jsme obchazeli všechny popelnice a stromy kolem njich, aby mi ho ukazal, ale medvěd nikde. Jen šlapoty zaschle v bahně jsem mohl spozorovat.
Dnes jsem po 9 dnech konečně spál v posteli. Fantazije, luxus. Napsal reportáž, a jdu směrem new york. Před tím ale zajdu do Durbanu vyměnít olej, kde mi to udělaji rychle a za darmo, jelikož majitel BMW shopu na srazu mi řekl, at si vymislim vše co chcí udělat na motorce, a že mi to udělaji. No, a servis se mi zrovná hodi, jelikož budu mít dnes najeto přes 13000 km po poslední vyměně, a až za dva dni přijede Veronika, nechcí strácet čás z servisem. Další planuji udělát až v Los angeles, ale do tám je ještě pořádní kus cesty. Uvědomil jsem si, že vlastně jsem měsíc od děti, měsíc pryč, tolik se mi stalo pěkných zažitku, tolik věcí, tolik kilometru, a furt, furt jsem teprve na první čtvrtíně trasy. Ježiš marija, nebude těch zažitku najednou moc??? Ano, furt jsem na začatku. Jsem stále hladový silnic, zažitku, hor, vodopadu, stanu, ……A ted to možná bude ještě lepe. Za dva dní ji tady mám. Verču.

Rad bych Vas všechny moc pěkně pozdravil Z Woodstocku, kde chci najit poličko, kde se hrála dobra hudba.