KILL THE TIME

KILL THE TIME

Vite co to je??? Ubijeni , zabijeni, mordovani času. Teda, to jsem pěkně optimisticky začal článek, že?? No, začalo to iž pěkně brzo, když jsem se zbudil velmy fit, nadupan energie přesto, že jsem moc nenaspal za poslední dni. Trávil jsem na internetu, poslouhál hudbu, a válel se v posteli do 11h, načež jsem šel pěšky do prodejce BMW, a pujčil si za 95 USD motorku. Nějaky cestovní model s 1150 ccm , jen vím, že byl vínoévej, měl 6 rychlosti, a byl to nahač BMW. Poprve jsem řidil tak lehoučkou a silnou motorku, anebo mě to možná spíše připadalo, když jsem zvyklý na můj těžky kolos. Na písku hrabal i na dvojku.
Prohlidnul jsem si Anchorage, navštívil pár shopu, visitor center, kde mi dali mapy alasky, doporučily všechny možné atrakce, šel jsem na pivo, a jen tak projižděl 2 hodiny, dokut nezačalo pršet. Jel jsem do motelu, a řekl jsi, když už jsem si půjčil motorku na 6 hodin, tak at ji alespoň mam u sebe. V 18h jsem vrátíl stroj, a šef mi vrátíl 20 USD, to proto, že jsem najel jen 20 km. Nastal čás, že zavolám svého Makedonce Philips, a pojedeme do skladu konečně pro motorku. Už jsem tam tedy dopoledne byl, ale Judy mě z velkym usměvem a politováním zdělila, at se stavím až po 18h, protože zasilce chvilku potrvá, než ji vyložeji.
Philip přijel v čas, a jeli jsme do DELTA Cargo. „I am sorry, Igor, motorbike is not here.“ Nepřijela ještě. Nejdříve vždy naložeji lidí, pak jejich zavazadla, následně benzin, a teprve potom vytížeji z Cargo zbožim. No, a jsme tam, kde již jsem byl na svých cestach pokaždé, když je ve hře nějáka spedice, kargo, ledě, trajekty, ba dokonce i letadla. V prdeli. Nejde o nic, jde jen o ztrátu času, utracení doláču, o dloubaní se v… nose atd, atd. Anchorage zase není tak velky, abch jeho krásy obdivovál tak dlouho. Zajima mě jeho okoli. No, nemohl jsem se zlobit na tak usměvavou ženu, nebo spíše dobrou herečku? Odjel jsem do motelu, a musim se přiznát, že my to i celkem bodlo, protože jsem byl asi s toho lenošení tak unaven, že jsem padnul do postele, a usnul.
V 3 ráno jsem se opět probudil uplně čerstvý, a to je nejhorši, co mě mohlo potkat. Diky Pear computers mám alespoň internet, a počítač, a filmi, a hudbu, a vůbec se začinám sam sobě až hnusit, jak jsem moderní. Kde jsou ty časy, kde jsem psál romanticke pohlednice, psál deniček, na TV se dívál maximálně na ambasádách, když jsem čekál vizum, a ted tohle…..Už at jsem mimo Wales, jelikož se stávam závislim. Furt bych jen psál, a psál, vždyt se všimněte, že k rání kávě míst novín Vas čekaji čerstvé správy z Alasky. Také jsem se všiml, že my psaní jde nejlepe po dvou pivech. Po třech už placam nesmysly, po jednom jsem v euforii, a po dvouch to beru jake to je.
Takže v 6 ráno jsem již nevydržel, a odešel jsem pěšky na 4 km tůru hledat jiný hostel, at je alespoň nějaka změná, at mám alespoň pocit, že se něco děje, že jsem na cestě. Našel jsem Artic adventure hostel. Vrátíl jsem se po věci, a Philips mě odvezl. Chudák je ták hodný, že se v 6 ráno vrací s práce, pak jde spát, Brezovar ho v 11 probudi, mě odveze, a jde spát dále. Hotel jsem si zaplatil rovnou na 2 noci (zase naivka, se ukaže později) , a odebrál se hledat specializovany shop na alkohol, at si koupim do hostelu na večer 2 piva. Po dvouch km jsem ho předce našel, ale piva mi nechtěli prodat, protože jsem u sebe nměl doklady: „Mlada paní, předce mi nechcete řict, že mi nevěřite, že mi je 20 let?? Strhaný, po dvou dětech, vrásky na čele a kruhy pod očima, prsa číslo dvě… Vite jak jsem byl krásny ve dvacety??????“ In America we do not belive anybody – v americe nevěřime nikom, sorry. Otočil jsem se, a vlástně vždyt je dobře že nemám pivka , vždyt budu muset pro motorku, sestovovát ji cely večer, a pak ještě kousek řidít…Jo, jo dobře že mi ho neprodala.
Judy řikala, at ji raději zavolam v 16 hodin, at je jistota, že opět nepřidu zbytečně..
„Igor, i am so sooooryyyyyyy“ stále motorka nepřišla, a opět mě řekla, stejnou pisničku o lidech, zavazadlech a benzinu.. Byl jsem smutný, vlastně znate stav, když se tomu jen usmějete, jste bezmocní, a sugerujete si: vlastně o co jde….O co jde. O hovno. Mam dvě zdrave dětí, super ženu, firmu…,pha, nějaky den navíc, mě nemuže rozhodit, ….Jo, ale znate to že si to jen sugerujete. Položil jsem telefon, šel ven, at nevyrušim cely hostel, utknul jsem zuby, a zakřičel pořadně: jebem Vam mater americko!!!
Ne, jinak o nic nešlo. Když jsem se uklidnil, jsem si vsugerovál, že motorka any zítra nebude, a už jsem udělal v hlavě plán, co udělám zítra, nebo pozítří, stejne sem nic moc nevymyslel. Už klidny, s tipickou americkou přijemnosti opět volam Judy, kdy teda tak vidi?? „ V patek SKORO určitě, ale možná i zítra. Zavolej mě ve 16 h.
Takže mám od tedka přesně 24 Hodin opět čás… Nic nenadělám, co to je 3, nebo 10 dni při 5 měsicích…opravdu nic. Budu trpělivě čekat dál. Ted si půjčim bycikl, vezmu si sebou doklady, hadejte proč?? Jasně, at ji dokážu, že už mi je poctivých 36 let. I když jsem tedy rád, že mi nevěřila, ha ha, a koupim 2 pivka, které samozřejmě opět nesmim vypit any na ulici, ani jsem zistil že ne v Hostelu. Takže ?? At žije SVOBODA a SVOBODNA Amerika. Půjdu asi někam se schovát do kanálu nebo opravdu nevím. Ted už alespoň vím, že kouřit můžu 25 feetu od dveři.
Mimochodem již dva dní prši, mám mokre věcí, ponožky, trička, slipy, vše již jsem zašpiníl. Další mám v motorce. Prát nechci, protože neuschne jen tak, ale koukám, že se do toho pustím, nebo země nebudou mít za chvilku radost.

Jdu zabíjet………..čás dále. Z sugerovaním usměvem na tváří.

Skoro zimní polibek Vam posilám
Igor

P.S. fotky ještě nejsou, ale budou…..jednou