Amerika 2009- připravy,odjezd,loučení,napětí,strach

Váženy kamarady, novinaří, holky a kluci….nastal čas. Čas, že dokončim me dětske sny, čas že dojedu cestu kolem světa. Čeka mě nejdelší usek na světě, nejdelší usek take ná mé trase, a sice od eskymaku, do tučnjaku, nebo li od artiky do antarktiky.
Odlitám 3.8. 09 do Anchorage na Alasce, a výdám se proti severu do severniho teritoria do Fairbanksu, pokud povede cesta severnějí, tak ještě výš. Vždy jsem chtěl čuchnout k životu skupin lidí, který žijou v námy nepředstavitelních podminka ch.Přes Yukon v Kanadě se vydám na sever USA, do parku yelowstone, dále do Chickaga, a konečně New York, kde namě bude čekát přitelkině, ano, k podivu stále stejná, jako na předposlední cestě, ale jina než na poslední. Na poslední jsem měl Alenku zapůjčenou od mé Veroniky. Takže z moji velmy tolerantní, krasnou a nejlepší životní partnerku Veri se vydame z N.Y. přes jižní část USA, New Orleans, Dallas, Utah, Las Vegas, San Francisco do Los Angeles. Podiváme se cestou do minimálně 15 narodních parku. Moc se na Ameriku těším, jdu skontrolovat, zda jsou Amici opravdu takovy b…, jak se o ních řika, ale mislim si, že to bude super pravě v USA. Veronika mě opusti, a já pojedu směr Mexico, Guatemala, Honduras, Salvador,Nikaragua, Costa Rica do Panamy. Tam chci najit někoho, kdo mě i moto přiveze na jižní kontinent, do Colombie, a od tám již na motorce do Equadoru, Peru, Bolivie,Uruguay, Paaraguay, Brazilie, Argentiny, uplně dolu do USHUAI – nejižnější město na světě, a opět po drsních prázních a šotolinových silnicích do Čile, nebo zpět do Argentini. Uvidim.
Času na to mám do vanoc, dele rodinka nevydrží, any já. To co jsem napočitál by mělo byt meně než 60.000 km. Samozřejmě pojedu na svým dobrým starym BMW R1100 Gs, kteremu je 10 let, má 172428 km najeto, a leží v Praze na skladišty demontován, a čeká, než ho chlapy ze SPEDIMEXU zavřov do dřevěny bedny, a pošlou letecky na Alasku. Mila, ředitel mě ujištovál, že motorka 3.8. TAM BUDE, I KDYBY MUSEL JI TAM VZIT NA ZÁDECH, ALE JAK MÁM VĚŘIT, KDYŽ dneska, 38.7.09 stale stoji osamaocena z vypojenou baterku a práznou nadrži v rohu.
Sponzory jsem přiliš nescháněl, potřebovál jsem pouze nové gumy, ktere my pán Červeny věnovál, a kombinezu , rukovice, deštovou kombinezu a helmu Schupert pro svou přitelkiny, kterou mi věnovala firma GENEZE v Modřanech. Autec mi udělál zadarmo servis, a Mr.Žlabek dodělal dodatečnou vyzbrou na motorku, upravy, baterky servis samozřejmě zadarmo. Velky diky všem, hoší. Jste milí. Na hlavny budget který jsem si přichystal na tu cestu tj. cca 30.000 USD jsem si vydělál sám, a přitom se mi podařilo neokrást rodinu any o cent.
Rodinna, to vidim jako hlavni problem na cele trase. Mám dvě nadherne děty, synka Maxe 3 roky, a dcerku Karin 2roky. Ano, nejsou moc věkově od sebe. Jednoho jsem udělál po cestě z Asie, a druheho ihned po cestě z Praha Japonsko.
Když citíl, jak jsem nervozny před týdnem balil věci do kufu a tašek, přijel kemě Maxi, objal mě, a řikal:“Tatínku, neboj se, ja tě budu hlídat v Americe. Jsi smutný??” Vypustil jsem slzu, ho přitiskl k sobě, a z oči my potekly slzy. Ano, bude to nějtěžší cesta i po teto stránce. Miluju je oba. Budete mi chybět dětičky!!
Napišu ještě, že už je Igor “komputerizovany “ cestovatel, vyfasovál maly notebook, hlinikovy kufřík, male reprobedny, a budu se snažit byt online, a psat reportaže. Mám sebou i DVDcka filmu, až mi bude smutno, podivam se na ně. A hlavně plny hardisk nahraneho rocku, bluesu atd. takže se vyloženě těšim někde do kempu, až si poslechnu před spanim blues, a americky medvědy budou tancovát kolem.
Zbaleny jsem už uplně přesně 7 dnů. Od ponožek do kartačku. Připravy nebyly naročne, zařidit jsem musel pouze nějáke doklady, jinák jsem vše měl. Věci beru stejne, jako vždy,jen sandaly jsem si koupil nove. Tak, a ted ubijim takle čas, trenuju na počitači psát, počitam kilometry, a odečitám dní. Dokonce pomalu jezdim, chodim, jim jen čerstvé věci, vyhybám se vítru, děští, to vše jen proto, abych si nic neudělál do pondělka, nezlomil si nohu, nekoho nepřejel, atd atd. Najradějí bych si lehnul, a čekál na odlet. Takže mili moji, reportaže nebo spiše články budou vypadat něják v tomto duchu a smyslu, vždy na webovkach, a až se naučim ještě přidafat fotky,tak to bude ještě lepši.

P.S. pokud se Vam to nelibi, napište, a kašlu na Vas, a už Vám další nepošlu. Jíinak můžete i každou reportažu okomentovát, alespon vidim, že to někdo čte. A Blahopřeji tomu, kdo to přečetl až sem.