Probuzení mezí vykaly (hovny), pak ráj na zemí

Probuzení mezí vykaly (hovny), pak ráj na zemí

Co Vas budu opět otravovát z zímou a tak. Vždyt si pomislite, že jsu nějaka sračka, ale prostě jsem Yugoš (čtí jogurt), jsem teplokrevný, a nejsem seversky typek, proto mí je v těchto končinách furt zíma. Ale počkejte na Costa Ricu, Brazilii, tam mislim že ….to bude velmi CALIENTE (čtí velmy horko). No, ale předče od tření končentín (spodních, abychom se rozuměly) jsem už byl unaven. Měl jsem na sobě 2x ponožky, 1x punčohače,1x kalhoty, tričko, motoristicky svetr, flis, kombinezu včetně podložky pro ježdění v zímě, a kombinezu jako kalhoty. Na hlavě kuklu, a na rudách rukavice.No, a samozřejmě vlezl do sice letniho spacaku, ale i tak… No řekně te….jsem normální??Nechapu jak se někdo může vydát na severní polobly nebo antarktidu? A tak jsem vylez ze stanu, a odešel spát na záchod, kde bylo velmy velmy vlhko, sice čisto, a hlavně teplo. Nevím zda od vykalu, nebo tam topili, ale bylo mi hej. Pod umivadli bylo místo akord pro miji karimatku, a spacak. Konečně jsem usnul, k ranu pomalu sundával věcí, protože mi bylo horko, a až v 8 mě zbudíly první prďanky nějakého staršího pana, který se snažíl vše dělát velmí potíchu, ale to víte….ty svaly u konečníku předce nejsou v 60 letech to, co kdysi byvalo. Vstál jsem, umíl se, zbalil stán, a vyjel bez jakéhokoliv plánu dál. Až budu unaven, zastavím, jen sem si řekl, že dnešni noc budu určitě spát v motelu. Krajina tady nahoře je oprávdu fádní. Sama rovína, každých par desitek km nějáka zatačka, plono jezer, potoku, a samy les, les a ještě jednou les. Jo, je to sice pěkně, ale trvá to přesně cca 3200 km, kolik mam do ted najetích. Z mím Junčkem jsme se opět pomodlili jako pokaždé, kdiž ji poprve ten den nastartuji, a vyjeli jsme. Modlitba vipada takto: Bože, Alah, Buda, všechní africky duchy, co jsem Vas poznal, prosím ochrante Igora, aby neblbnul, aby se soustředíl, abych jel dle pravidel, abych moc nehnál Junčka, abych nespadnul, a nic se nestalo, a tobě Junči přeji a prosim tě, abys opět fungovál tak krásně, slibuji že tě nebudu hnát, budu pěkně řadít, a prosím, bud nadale tak hodný. AMEN. Hladím ho přitom po nádrží, a a no, prostě zažívam to jako že jsme spojení, že jsme jedno tělo a tak. Musím řict, že když tak přemišlim , vlastně jen kvůly motorce nejsem skoro nikdy sam. Namě by se každy vybodnul. Přesně to vidím na ostatních motorkářích nebo cestovatelích z báglem. Sami, unudění, nikdo je nefotí, nikdo je nikam nezve, nikdo si je moc nevšíma. Ale když na pumpu, nebo na náměstí nějakého města přejede něco, co má dvě kola, a není to tánk, nebo něco, co vypada jako zmrzlinař, ale není to zmrzlinař, prostě přijede obrousky monstrum z EU značku , tak mi věřte, že jsem cílem pozorností. Jasně že mě to vyhovuje, protože opravdu jen tak se s těma lidmá zbližím, navažu konverzací, pokecam, skamarádím se alespoň tolik, že se pak s ním naobědvám, nebo mě pozve domu. A to je přesně to co chcí. Ponejvíce proniknout do jejích stylu žívota, do jejích soukromi. A At je to Afrika, Kambodža, nebo Kanada. Zapomněl jsem k te modlitbě ještě dodát, že Junčku (to je moje motorka prosím), každích 1000 km zaspívam všechno nadlepši k narozeninám. A to již od začatku. Dnes to bylo po 176. Limit mám, že do 10 km mužu zapomenout. Musim se vyjit do toho. Pokud ne, tak mu musím pak zaspívát 3x za sebou. No, a takových blbostí pod helmou mám spoustu, at mi ty kilometry rychleji odvívají. Vždyd bych se zbláznil nudou. I když občás si blazen připadam, když třebá jen tak troubím, řvu na cely hlas na krajinu, spívám a vymyšlim si textí, občaš mi potečou slzy, když přemišlim o sobě, dětech, Veronice, občas si zabrečím, proč to všechno dělam, proč nejsem doma v teple, co mi je toho třeba, že ted mrznu, mám hlad třeba nebo čekám věčně na nějaky dokumenty nebo dokoce motorku…Toho je naštěstí meně. No, ja se zase rozpovídál….Jedeme tedy směrem Bunf nacionální park. Do něj zbívá cca 600 km, ale to dnes nechcí ujet.
McBrit je městečko z 700 lidma . jsou tam topické dřevěne nebo umakartove domečky, a je tám i motel, ba dokonce jedini bar v městě. V motelu pracovala 58 leta Soňja, jeji prarodiče přišli z Ukrajini. Má stareho Cadillaca, obrouskeho, má manžela, kterého moc nevidí, protože v motelu i baru zaroven pracuje 364 dni v roce. Jeden den ma volna. No, a tam jsem se ubytovál, dal si pivka, a kecál sní. Otevřeno má do dvou do rana, ale nevím pro koho. Nikdo tam nebyl 4 hodiny, až kolem 11 přišli 4 mladencí, dali si na rychlo každy 2 bomby, to je jagermajster v panákové sklenici, která je ponořena do 3dcl sklenici plneho redbulu, a odešli. Odešl jsem také spát, pustíl jsem si film, a jako vždy vprostřed filma TEPLEM usnul.
No, to je teda průser,tak jsem se na dnešní den těšil, protože začínaji být hory, zatáčky, prostě se bližím k Jasperu, no, a ted lije jako s konve. Co udělám?? Zustanu tady další den, a budu ryskovát, že zítra bude lepe, nebo dnes do Jasperu přežiju, tam si dam hotilek, vše vysuším, a další den pojednu 300km projížďku nádhernim BANFEM.. Hm….nic, jedem. Navliknul jsem gumaky na boti, navliknul děštovou kombinezu, uklidil fotaky a kameru, a jdu do toho. Zadní gumu nemám již moc dobrou, ale doufám, že mi alespoň do New yorku vydrží. Musim jet pomalu. Nebyla mi zima, celkem jsem užívál, přesto že pršelo.
V klidu jednu, zakoukaný do dálky, a najednou krásný velky jelen předemnou. Opatrně jsem zastavíl, přemýšlel, jak to udělat, aby mě nenapadl, slezl z motorky, vzal kameru, fotak a začal točít. Nádherný pocít. Měl krvave parohy. Asi se prál o samičku. Bohužel jsem takto propasnul již 3x medvěda. Než slezu, se připravím, on už je dávno přič, citým se dost blbě, když pak fotim to blbi křovy, a furt doufám že vyleze někudy.
Jasper je male krásne horske městečko, odkud se vyjíždí do N.P. Banf. Na druhé straně parku 300 km od Jasperu leží ještě pry heščí Bunf. Trošku se počasi vyjasnilo, já byl nabyty energii, nedočkavosti, a vyjel jsem, přesto že už na tak dlouho cestu bylo celkem pozdě, a navíc mě naštalo, když jsem zistíl, že Stát ALBERTA, do kterého jsem právě vstoupíl, mi ukradla 1 hodinu. Ano, již podruhe jsem musel štelovat hodinky. Což je fajn, protže se alespoň mužu vice slišet z rodinkou po skypu. Na alasce bylo tak, že ja se zbudil, a oni už spaly, a obraceně..
Uau, začalo to být jak ve Švýcarsku. Jedno jezero vedle druhého, vysoke hory až 3500 m.n.m, nadhrna krajina. Krásna cesta, divoka zviřata, jizda na 2000m.n.m, a spoustu krásných vodopadu. Opravdu je to jeden z mála krásných oblasty v Kanadě, které opravdu stoji za to. Občás jsem byl pocitem na Šumavě, občas na Triglavu, občas na Sněžce. Jezdíl a chodil jsem od tabule k tabuly, fotil, jen tak seděl, užívál, a točil. Míjel jsem nádherny ledovec, kde jezdíl po něm terení autobus z Japoncí. A pak se díví, že taje….. Cesta mi trvala zhruba 6 hodin. Blížil jsem se Bunfu, a samozřejmě muselo mě opět namočit. Nemužu jednou dojet pěkně v suchu, ale každopádně, pamatujete ještě nádpis této reportáže???? Začal jsem z hovnama, ale zakončim z Rajem. Ano, Banf je raj. To je městečko, který mě natolik zaujalo, že tadi zustanu 2 dní. Ne jen krásne budovy, pivnice, bary, přiroda, atmosfhera, ale také pěkný hostel, kde jsem se prvních 10 minut seznamil z angličankou, aní nevím jak se jmenue, protože ona slaví sve 40 narozky, cestuje sama, ja také, a pozvala mě na piva. Takže po všech těch pivech jsem na jeji jmeno zapomněl, a dneska ona šla lezt po horach, a ja jdu na kanoje, a večer zase oslavíme…….hm, něco se najde. No, ano, Junček přece dneska slevi sve 177 narozky, takže ji pozvu já. No nic, jen se bavíme, jaka je průměrna frekvence sexu anglicke ženy, která již 4 měsice sama cestuje po USA a Kanadě, a frekvence moje. Oba jsme na tom dost zle, a.
Venku víti slunce, jsem v Banfu, jdu na kajak, mám dobrou naladu, večer oslavim Junčkove narozky, a zítra frčim do Calgary, a směrem do Montány, která je pry také velmi krásna.
Než vždy začinám psát reporting, tak si řikám, do pytle, co tam napišu, vždyt se nic tak extra nestalo, a hele, nechapu kde se ty slova vemě berou….Mějte se pěkně, vím, že mate horko leto, a moc, moc bych Vam všem rad poděkovál za komentaře, dokonce mi napsál zřidkomluvny Rok, a to už je něco. I když on by nejradějí četl jen moje pikantnosty, na které byl zvikly, ale člověče, vždyt Vám nemužu psát o všem předcí. Ted už mám dvě dětí a super ženu, takže….
Opravdu, diky za komentáře, mám pocit, jak že cestujete semnou, a jste zavření vzádu v kufru, a ja vÁM po večerech vyprávím, jake to bylo…
Igor