pikantný zážítek?...prosím vás....nesmím

Pikantní zážitek??? Ale prosím Vás…nesmím.

Ahoj Vy mili a věrní přátele, dnes se vydame směrem na jich. Do doufám teplejších krajů, kde sendvič nemusím jist v rukavicích, a kde celou noc nemusím nohou třít o druhou nohu, a dívát se na hodinky, at už skonči noc.
Strašně mě těšejí Vaší komentáře, kde někdy pišete, at jsem meně sprosty, a někdy, at řeknu, co mám na srdcí, a budte si jisti……věřte mi, že vždy řeknu, co mám na srdcí, ale když se nic špatneho neděje, a vše klape tak jak má, tak proč se rozčilovát a byt sprostí. A další zase píše, at je vice pikantností….. No, kamardae Lukáši, ti jen víš, jak ja bych si přál psat same, ale opravdu same pikantností, ale v zemí, kde vše funguje, a kde najedeš 3000 km, a potkáš 18 aut, a jednoho člověka na silnicí, který stejně čumi do země, tak pikantnosti opravdu nevymislim, a nenajdu. Ale nebojte se přátele….Za chvilku přide USA, a doufám opět více zážitku, vice se bude dít, vice možnosti zábavy, vždyt v kanadě si aní pivo nemužu koupit, respektive ano, ale snad každích 500 km. Proto Rade, takové rychle přesuny, jak jsi psál v komentáří, zda si užiju vůbec přirodu. Podivej, den začina takto: Ráno brzo vstanu, se umiji, nařežu si tou svou madarsku salamu, kterou taham sebou až z anchorage, a stále je nejlepší, coé jsem kde jinde tady našel, následně mám svů rytuálek, kde vypiju 3 prášky: jeden na kyčle, druhy je omega 3 (rybí tůk) pro zdraví , a třetí centrum, kde dostanu dení potřební vitamini. A to proto, že tady není má milovana Veronika, která mě domá místo prášku krmí z rybama a salatama. Následně zabalim, zapnu stroj a vyjedu. Vyjedu po rovné a krásne silnici, který se každých v průměru 20 km spline v mírnou zatáčku, nahnu tělo, abych zatočil, opět ho v zápětí srovnám, a vím, že bude půl hodini opět nuda. Ono vlástně nudá není, ja si pod helmou povídám sam ze sebou, pak si spívám, pak trénuji ve španělštině, jak budu nadavat peruánským policajtum, který oděně budou chtít uplatek, no a pří tom všem milí Rade míjim již tisíckrát zhlednuté stejné smrky, stejne kytky, podobne vysoke travnate hory. A ted pozor, travnate hory se po 400 km změní na beztravnate, a jsou vydět jen skály, a mezi skalama sních, a to je čás na zastaveni, na natočení, na jen tak se dívani a uživaní. No, a dalších 400 km je to stejní. Takže si uživám, ale víš jak to je. Skusím položit maždou zatačku, nebo si ti zatačky dělám sám, fotím auta, stromi, jen abch měl pocít, že se něco dějě….Ale neboj, ono to příde….No, a tak jsem dojel do hlavního města YUKONU – provincie Kanady, kde mislim že žije 30.000 lidi. Male, ale moderne městečko plný obchodu, restaurací, a soukromích dřevěních domečku se jmenuje WHITEHORSE. Skusím tady štestí, a konečně najdu baterku pro mou kameru, která se již sice rozjela, ale pro jistotu si ji vezmu. Velmy prši, ale jdu dál. Nevadí. Jdu pryč od dešticích mraku, jdu prýč od zimi. Chcí už kurňa na jih.Pokračuji ve děští přeně 100 km v hodině. Povoleno je v cely kanadě 90, ale deset se toleruje. Zajimave je, že tě nikdo nepředjede, any já zřidka kdy někoho. Prostě jedeme všechny stejne. Řidiči jsou mili, zdravějí se navzájem s přikyvaním, na pumpach vždy fotí moji motorku a jsou mili. Věřim, že kdybych měl problem na trase, tak každy zastaví. Vím to, protože když si chcí třeba jen zapalít, tak se raději schovám, neboť všechny ruším, a oni zbytečně přibrzďuji. Zhodně cestvovately se míjíme často, setkavame na stejních pumpach, restauracích, kempech, a již se z nás většínou stavaji přátele. A at jsou to motorkáří, nebo postarší důchodcí, který prodali dům, a ted mají velky autobus, a vzadu za ním tahaji JEEP. Je to jedno. Všechny jsme na cestě, všechny máme ten den podobne zážitky, a je jedno, zda mám v kapse milion bakterii nebo USD.
Takže z Whitehorsu jem ten večer ještě udělál dalších 200km, a ubytovál se u rodiniho baračku, kam mi pani nanosila dřivi, abych se v nocí ohřál, a její švagr mi přinesl 4 piva. Ja rozdělál oheň, a sedli se kemě cela rodinka . Povidali jsme si o náftových polích, kde švagr děla, a ja jemu samozřejmě o možná lepším byznysu – o parketách….. k podivu ho to i zajimalo. Vydržel jsem u ohně co to šlo, přitopíl, a šel mrznout a třít si tělo o sbe. Vyjimečně nohu o nohu.
Ten kemp ležel u jezera DEASE LAKE. Pokračujeme spolu na jíh, cestou potkávám cikliste z Evropy, který jedou do argentiny, fotime se, změná skušenosti, nejake rady, a rozcházíme se. Přemišlim, že to, co ja udělam za 1 (jednu) hodinu, jemu trva cely den, a mezi osadami je někdy 3, možná 4 hodiny. Jasně že i oni mají spraj na medvědy, stejně jako já, ale musím řict, že bych se tedy hodně bál tady spát vprostřed jungle a medvědu.
Přesden jsem naspírál slušne tempo, a můžu se o to dříve ubytovát, se osprchovát, vyprat věcí, dat si už po 30 te sendvič z madarskou salamem, a dál uvidime. Určitě bude něco zajimaveho. No samozřejmě, Johan se mě ptál o dovoleni, že vyfotí motorku, že tak sakra naloženou nikdy nevyděl, a pozvál mě domu. Je rakušán, postavil si ránč, na záhradě má 6 chalup, a velky hotel v rakouskem, přesně tyrolskem stylu.
Dal mi svou kabinu, tady se to řika dřevěnim domkum, ja se ubytovál, po dlooooouhe době i osprchoval, a to až pote, když jsem si na vlastní kůží otestovál teplotu vody. Udělál pár dodělávek na motorce, opravil rozbyty kufr, který byl prasky, jelikož mi motorka v Kambodži spadla, a byl jsem takový HNUJ, že jsem si na kufr udělál čás až zde…. Fuj tajbl. No, načeš jsem zbalil svůj pěkny novy hlinikový kufřík, ve kterým mam notebook, repráky, DVD přehrávač a CD z ….ano, filmama různých žánru, no a šel jsem pěšky jako maly diplomat do hotelu, kde už byl něměc Wolfgang v velmi dobré náladě. Pil krabicové vino, a ihned mi naznačil, že mi ho bude davat……Uf, a já chtěl psát, a mailovát a tak. No, nechál mě dodělát, a pak to přišlo. Něco jsem zaslech, jak před jinima hostama machrovál, že jeho idol byl, je, a bude jimi hendrixs. Tak ja mu to pustil, a on padnul do transu. No, a večer pokračovál v duchu woodstocka, ja mu ti pisničky pouštěl, a on bubnovál a spivál na celou hospodu. Bavily jsme se všecííí. Jinak je to fajn chlapik, vlastní v Mnichově kadeřnictví, a nosí paruku, protože nemá žadné vlasy.To nasere, že, kamaradi?? Má tříměsíční dovolenou, a sjíždí kanojem řeky. Loni sjižděl Yukon river, a sice 600 km. Strašně mu chybi ženska, a opravdu si postěžovál, že kdysy tu tady bylo opravdu jiné. Takové lepší. Šel jsi do indiánské vesnice, nechál jsi šefovy nějaky ten dollar, a on se o mě postaral tak, že mi ihned přivedl holku…..Dnes, už to tak není igore, dnes už to mají zakazqano, viš!!!! „Vím, Wolfgange, vím, a je to diky takovým zvrchlikum jako jsi byl ty, a je to správne, souhlasiš???“ Asi jo…. Řikal, a netvařil se nadšeně.
Opici jsem neměl, protože jsem kouřil minimálně, a dost uvažuju o tom, že přestanu. Rad bych překvapil svou ženu, a necí o tom víc psát…. (nebojte, než by ona sem přečetla, by ji trvalo přesně 4 hodiny, a to si při dvou malich děti nemůže dovolit, ale jen pro ty co ji neznaji toto: ne že by jako neuměla čist, ale je slovinka, česky moc neumí ještě, tak proto).
Rano nasedam, a opět stejný rytual s těmá praškama, cigaretkou, , zuby, děštová kombineza, jeden svetr, druhy, třety, půnčochy, vložka pod kombinezu, no prostě vše, co mě může zahřát, jsem nasebe navliknul, a vyjel opět kam??? No předce na jihh. To už se snažím do ted ujetích přesně 3000 km, a stále to není ono. Cestou mi došel bencin, protože na cedulích jsem stále četl jmeno města STEWARD, kam zbívalo cca 124 km, ale najednou přišla křižovátka, ja musel dolevá, pumpa nebyla, a do dalšího města na mé silnicí zbívalo cca 140 km. Město se jmenovalo KITWANGA. No, a 30 km před městem mi došel bencin. Naštěstí jsem si zlatou rezervu, kterou mi koupil makedonec Philips v Anchorage stále nechaval v kanistru, no a ted mi přišla vhod. Dnes jsem také udělal velmy dobrý vysledek, co se tyče pauzy a kouření, a tak. A sice najel jsem v kuse cca 450 km, ne že bych vypnul motorku, a šlápnul na zem. Předce jsem Vam řikál, že už nekouřím. A já mislel vždy, že musim zastavit, že mě boli zadek, ale ono to asi byla jen vymluva…Rekord rži stále Egypt a sice cca 600km v kuse.
Konečně jsme spadli na 200m výšky nad mořem, a také se výrazně oteplilo. Jo, přimo je mi horko. Vsouknul jsem si věcí, uvařil polivku, dokonce si dal zmrzlinu, týpek mi nabídnul cigaretku, a ja mislel, že ji sežeru radosti, a rozhodl se, že budu spát už opět pod stanem v kempu. Před smithers jsem hoé našel, zajel tam z radostí, postavil stán, seznamil se z sousedama, který naopak bydli v těch autobusech, který zasebou vlečou jeep nebo dokonce HUMMER, a ukazují mě, jak jim vylyza plazmova TV, jak jim voda hřeje na 60 stupnu, jak se jim automaticky vysune zadní strana autobusu, a vzníkne jim tím 2x větší ložnice než já mám doma, no, a to vše jen za 800.000 USD. Předce nejsem blazen a nekoupím nový, žeee Igorku from CZECH REPUBLIC?? Kde to ještě je přesně v tom RUSKU dodál John.

No, a sednul si na lavičku, otevřel notebook, pišu Vam reporting o krásních zažitcích, a jdu pod stán, kde mi nevyleze plazmovka, budu třít o sebe nohy abych nezmrznul, otevřu notebook místo plazmovy TV, a také se budu dívát na film. Stějně jako oní!!!!!

Vážený, děkují že semnou cestujete, strašně mě baví čist komentaře a Vaše reakce, a opravdu ted teprve vidim, jaka dříve byla nuda, když jsem byl na cestě opravdu jen ja, cele měsi ce bez kontaKTU, BEZ Vás, a ted je to o uplně něčim jinim. Moc Vs pozravuji, a na mapce V am najdu, kde přesně jsem dnes. Jdu se třít. papa