Cesta do Chickenu
Fairbanks leží v kotlině, a je zhruba 700 km vzdaleny od Anchorage. Než jsem chtěl najit Briana, pidíl jsem se po nových baterkách pro kameru, ale bohužel jsem nenašel žádny obchod, kde je prodabvají. Skusim zítra ráno, přesto že je neděle.
Briana jsem poznal v anchorage, když už byl trošku nality, a jeho opilost se projevovala v Rychlých pochybech, takže jsem si mislel, že je trošku ferbálně postižen, ale pravděpodobnost byla mala. No, a ty stejni pohyby a stahovaní pusy měl i když jsem ho vyděl mezi dveřmi, jak mě víta. Opět byl nalitý, a já nebyl přiliš štasten…. Představill mi svoji právě vdanou manželku, která byla velmi slušna, ale také v náladě. V domě měl velky bordel i na můj vkus. Situaci zachraněvala jeho milá, a pohledna Stefani. Motorku jsem parkovál za barak, a ihned jsme šli do baru, kde Brian pracuje. Fajn atmosfera, fajn lidi, dobrým tipicky americky bar. Ve dřevě, hudba, biliard a fousaty chlapy, většínou jezdicí na H.Davidson..
K podivu jsme tam any nezustali dlouho, odešli domu, a žena nalila kolu z rumem, a divali jsme se na film, kterých tam měli plnou skřín. Přesto, že jsem mu snad desetkrát řekl, at otevře dveře, že je smrad po cigaretách, a že tu spím, to neudělal, až byla už žena na něj zla. Když už žena usinala, spala skoro, a i ja jsem hral, že usínám, protože ty jeho keci jsem už nechtěl poslouchat, a prosil ho, že chcí spát, on stále trvál na tom filmu. Sobec první třídy. Ba dokonce jsem mu jednou řikál, že vezmumadračku, a jdu si lehnout vem, dokonce souhlasil. Nakonec se sobec cely omotaný odplazil do pokoje, jasně že až film skončil, a šli jsme spát.
Rano pršelo, nachystal jsem motorku, věci, narychlo se rozloučily, a jel jsem směrem Dowson city, vzdaleny 900 km.
Zhruba 30 km od Fairbanksa jsem se musel zastavit nutně. A to kvůly svím dětem. Nemohl jsem předce míjet NORTH POLE, kde žije SANTA CLAUS. Ano, je to pravda. Všechny americke dětí zasilaji dopisy z přánim o dárky na jeho adresu do North pole, a on také všem odepiše, amozřejmě, pokud přiložite známku. Takže „to vůbec není komerční“ stoji tam dům prokresleny zimníma motivama, stoji tám obrousky Santa, a v domě je spoustu spoustu darku, které si můžete ba dokonce i zakoupit. Nejsou zdarma. Je předce mimo sezonu, a i na křesle, kde tedy obvykle sedí Mr. Claus, piše, že i on si může vletě dopřát dovolenu, a moc, moc se nám omlouvá.Jen tak nezavazně jsem vytahl slečnu, která tam prodavala, at mi řekne par slov o tom biznisu, moc toho neuměla řici, přišlo ji to normální, ale jedini na co si stěžovala, je ta Vanoční hudba, 10 hodin deně, 350 dnl v roce, a je ji moc, moc lito, že se zvím dítětem a manželem na vanoce posloslouha hip hop, místo vanoční hudby, ale jeji manžel to chápe, ditě moc ne. Neví jak to nadale výdrži.
Pokračovál jsem dál.Pršelo celou cestu, byla velka zima, a tak jem na vliknul děštovou kombinezu, rukavice a frčel dál. Až v vesnici TOK jsem tankovál, dal si polivku, a frčel dál, jelikož jsem chtěl dojet až do Chickenu. Cestá přes to, že jsem mislel, že bude šotolina, byla asfaltová. Konečně zatačky, kopce, prostě se mi jelo super. Sice byla zima, ale OK. Do Chickenu (kdo mohl vymyslet ten nazev- kuře) jsem dojel za Bílino dne, bylo tu mnoho projíždějících turistu, a našel jsem ihned kamarada Australana, s kterým si dělime stán. Jen tak pobihám před barem, načež mě oslovi čech, jeden, dva, tří, nechapal jsem, kam jsem se podivál, česka řeč. Uau, kdo ste, co Vi tady,….Jasně, 6 chlapu kolem 55 let všichny si pronajali v Kanadě auto, a ted cestuji po okoli. Strávíl jsem s nima dvě hodini intewnzivniho povidání o všem možnem. Opravdu mě to potěšilo, a byl to přijemni zažitek dneska jinak unuděného, mokreho dne. Těším se na zítra, na dawson city, chcí potkat jednu starší českou paní, která tam žije a uvidime…
Proti Kanadě
Noc byla strašna. Zima, opravdu velka zima. Venku bylo kolem 2 stupnu, a ja nasebe navliknul punčochy, troje ponožky, kombinezu, a pod ní všechno, co mělo dlouhy rukav. Neusnul jsem vůbec. Celou noc jsem se klepal a třel končentini o sebe, abych se zahřal.Hlavu jsem měl schovánou v kukle, a pod spacákem. Nepomohlo. Jen jsem se těšil, až bude 7 ráno, a to je čas, kdy otevřou Chicken bar. Na sedle motorky byl led, a ja začal pomalu balit, at vyjednu. Rano mě přijemni pán pozvál na čaj, a vyprávěl o Yukonu, o Alasce, o tom, co mě čeka za zajimavosti, a o rýžovaní zlata. Jeho bratr se tím do dnes živí, a celkem dobře.
Vyjel jsem po šotolinove, slizky silnicí , směren na hranice. Byl nadherně jasny den, slunce již tak brzo svítilo silně, ale zima neustale byla. Cesta šplhala výš, a výš. Uživál jsem života, fotíl, uživál jizdí, a cítil jsem, jak si začinám z motorkou rozumět stále více. Začal jsem už trošku vyvádět v zatačkách, na písku, a kromě promrzleho tělá, jsem byl Cool, jak řikaji amicí. Silnice se jmenuje TOP OF THE World Hygway.
Celnice je ve výšce 1300 m.n.m. Vše proběhlo rychle, opět jsem dostál razitko do karnetu, a do Dawson city zbylo 107 km. Většinou šotolini, a většinou z kopce, proti řece Zákon. Velmy jsem překvapen, že jsou tady řeky velmy kalne, a to stejné i Yukon. Trajekt vypadal uboze, ale je zadarmo, a hlavně jezdí neustale.
Dawson mě nadhnul ihned v žačátku. Představovál jsem si ho jako město, kde jsou moderní domečky, a ulice nebo maximálně dvě budou v duchu zlatokopu. Ale ne, on je v tom duchu cely. Všechny budovy jsou dřevěny, krásně upravení, ve městě stále není asfalt, a vůbec si připadate někdy jako v studio Barrandov, kde mají nadherne kulisy. Lidí namě neudělalí ale takovy dojem jako Američane. Větší bordel, meně usměvu na tvářích, starší a špinavější auta, a vůbec mí domorodcí připomínají trošku prave Cowboje, což je fájn, takovy Dawson prostě je, a když by to bylo jinak, tak už to nebude ono. Na motorce jsem musel dopilovát par maličkostí, a tak jsem odpoledne, když bylo HORKO trávíl šroubováním. Ubytovál jsem se na 1 avenii, kde mám blízko do dějiště. Vzal jsem kameru, fotak, a vše pěkně zdokumentovál. V visit centru mi poradily, jak mám nejzajimavěji trávít den, večer a tak. Mislel jsem si původně , že předce si tady dám odpočinek, zustanu možná dva, možná tří dni, ale mislim si, že jsem vyděl podstatu města. Unaven jsem. Celou noc jsem nespál. Jdu na pivko do nejstaršího pubu, který vypada jako hospoda v čechach, a sice IV kategorie bez ubrusu, ale právě proto je asi tak oblibena. Podobně jako u Tigra na staromáku. I chování češnika bylo podobne…. Odpoledne jsem si pustíl film, a než začal, usnul jsem.
Ted je deset večer, ja jsem uplně fit, venu any nezapadlo ještě slunce, a ja nášel pub z dobrým Sovignonem blanc, a pišu a pišu. Domu, spat nejdu ještě!!!! Mamka předce vždy řikala, at se vrátím, až slunce zapadne, no tak v Dawsonu by mě asi nevyděla celí leto doma. Slunce stále nezapadlo. Zítra si pujdu směr jih, směr WHITEGORSE. Vzpomněl jsem si, že tipicky tanec KAN KAN nedavali jen v 8h večer, ale i v 12 v nocí, takže muj smutek, že jsem ho prospál, byl zbytečný. Jsu nočný pták, a půjdu se podivát na to. Alespoň nějake vzrušo.
Pěkně bych Vas rád pozdraví, doufám, že si uživate zbytek leta, a…….budu rád, když Vas to bude bavít čist dal.
LP
Igor